č. 7962.

Pozemková reforma: * Hektarový příspěvek dle § 73 náhr. zák. nelze předepsali z půdy, která byla na základě zásadního souhlasu stpú-u a splnění podmínek tohoto souhlasu prodána a odevzdána novému nabyvateli, třeba dotčená smlouva nebyla ještě opatřena schvalovací doložkou stpú-u.
(Nález ze dne 18. května 1929 č. 10.041.)
Věc: Marie A. ve V. (adv. Dr. Ed. Pergner z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu stran hektarového příspěvku.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Výměrem ze 16. ledna 1928 nevyhověl žal. úřad námitkám st-lčiným do rozhodnutí fondu pro zaopatření zaměstnanců velkostatků z 20. října 1927, jímž opraven byl předpis hektarových příspěvků na rok 1927 a snížena základna pro vyměření příspěvků na 547 ha 26 a 32 m2. Co do odprodejů z volné ruky, na něž se vztahoval st-lkou hlášený úbytek, uvedl, že § 7 záb. zák. předpisuje, že veškerá zcizení a jiné změny podléhají úřednímu konečnému schválení stpú-u a bez něho nemají vůči státu právních účinků a vyslovil, že proto nelze také při předpisu příspěvku přihlédnouti k odprodejům, které postrádají tohoto úředního souhlasu, neboť dokud není dokumentováno, že ty které pozemky jsou ze záboru propuštěny, nutno počítati s nimi dále jako se zabraným majetkem, a je z nich platiti ve smyslu § 73 náhr. zák. hekt. příspěvek. Ve výměru uvedeno také, že ředitelství velkostatku st-lčina neodpovědělo na výzvu z 30. června 1926, aby svá tvrzení o úbytku zabrané půdy prokázalo způsobem ve výzvě uvedeným.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto: Stížnost hájí názor, že dostalo-li se st-lce zásadního souhlasu k prodeji zabrané půdy z volné ruky, a byly-li na základě zásadního souhlasu, jehož účelem bylo provedení poz. reformy cestou zkráceného přídělu, nemovitosti ty kupcům již odevzdány, jde o půdu již převzatou, z níž nelze již hekt. příspěvek předpisovati.
Nss shledal stížnost důvodnou.
Povinnost platiti hekt. příspěvek dle § 73 náhr. zák. vázána je na vlastnictví k půdě zabrané, státem dosud nepřevzaté. Podle stálé judikatury nss-u nemají zákony o poz. reformě na zřeteli vlastnictví ve smyslu ryze civilistickém, nýbrž považují za vlastníka toho, kdo nemovitostí nabyl způsobem tvořícím řádný titul k založení práva vlastnického a kdo skutečnou moc nad nimi vykonává. Stížnost tvrdí, že st-lka na základě zásadního souhlasu ze 7. prosince 1926 prodala zbytkový statek a že se kupující jeho držby ujali, i že 118 ha 17 a 51 m² bylo prodáno a za souhlasu a intervence žal. úřadu odevzdáno přídělcům, kteří se také jejich držby ujali. Tvrzení ta nejsou spisy vyvrácena, a ani žal. úřad jich ve svém odv. spise nepopřel. Kdyby byla tvrzení tato správná, pak by ovšem st-lka nebyla již vlastnicí sporných nemovitostí od doby, kdy kupci splnivše všecky zásadním souhlasem uložené podmínky, na základě tohoto zásadního souhlasu úřadu k zcizení pozemků držby jejich se ujali.
Názor žal. úřadu, že rozhodujícím je konečný souhlas, jímž zřejmě myslí žal. úřad klausulování smluv trhových, je mylný, ježto kupec, který koupil zabranou nemovitost za podmínek stanovených stpú-em v zásadním souhlase, splněním podmínek těch nabyl kupní smlouvou řádného titulu k nabytí práva vlastnického k nemovitostem koupeným, a vykonává-li i faktickou moc nad nimi, je jejich vlastníkem ve smyslu shora uvedeném. Stalo-li se tak v daném případě, pak ovšem přestala st-lka býti vlastnicí, a nebyl by proto dán předpoklad, aby ona platila z pozemků takových hekt. příspěvek.
Vycházeje s mylného právního názoru, že pro otázku vlastnictví s hlediska vyměření hekt. příspěvku podle § 73 náhr. zák. je rozhodujícím jedině definitivní souhlas, zamítl žal. úřad odvolání st-lčíno, aniž se zabýval otázkou, nepřestala-li st-lka býti vlastnicí nemovitostí, jichž úbytek hlásila, přes to, že kupní smlouvy nebyly ještě opatřeny doložkou schvalovací, již tím, že nemovitosti ony na základě zásadního souhlasu a za jeho podmínek prodala a že kupci držení jich se ujali. V tom spočívá nezákonnost.

Citace:

č. 7855. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 561-562.