č. 8001.

Pojištění nemocenské, invalidní a starobní (Slovensko): Jak vzniká »poměr služební ve smyslu § 2, odst. 1 zák. č. 221/24 a jaké jsou jeho znaky?
(Nález ze dne 4. června 1929 č. 11.132.)
Prejudikatura: Boh. A. 4330/25, 6480/27 a j.
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v K. proti župnímu úřadu v Lipt. Sv. Mikuláši o nemocenské pojištění.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: Okr. nemocenská pojišťovna v K. předepsala Petru L. ve F. pojistné nemocenské, invalidní a starobní v částce 279 Kč 54 h za Martu M. za období od 1. července 1926 do 30. dubna 1927. Okr. úřad v K. výměrem z 23. srpna 1927 vyhověl odvolání Petra L. a zrušil uvedený platební výměr s tímto odůvodněním: »Konaným šetřením se zjistilo, že mezi apelantem a Martou M. není smluveného poměru pracovního, služebního nebo učňovského, na který by se pojistná povinnost vztahovala. Marty M. otce matka byla sestra apelanta. Jest tudíž mezi nimi rodinný poměr, vzhledem k němuž apelant jmenovanou přijal do své domácnosti. Smluveného poměru služebního mezi nimi nebylo. Župní úřad v Lipt. Sv. Mikuláši nař. rozhodnutím zamítl odvolání pojišťovny a potvrdil výměr okr. úřadu z jeho důvodů.
O stížnosti uvážil nss toto: Podle § 2 odst. 1 zák. č. 221/24 o pojištění pro případ nemoci, invalidity a stáří jest pojištěním povinen a podle tohoto zák. pojištěn, kdo .... vykonává práce neb služby na základě smluveného poměru pracovního, služebního nebo učňovského a nevykonává jich jako vedlejší zaměstnání nebo příležitostně. — Z tohoto předpisu se podává, že vznik pojištění nepojí se k pouhému faktu vykonávání prací neb služeb, nýbrž že k tomuto faktu musí ještě přistoupiti právní titul, smluvený poměr pracovní, služební nebo učňovský (srovn. na př. nál. Boh. A. 6480/27). Jen tenkráte, jsou-li splněny v konkrétním případě oba tyto předpoklady, jest dána pojistná povinnost podle cit. normy.
Žal. úřad popřel existenci pojistného poměru, zjistiv, že tu není smluveného poměru služebního. Tomuto zjištění odporuje stížnost.
Zákon sám definici smluveného poměru služ. nepodává, nutno proto, ježto tu jde beze sporu o poměr práva soukromého, sáhnouti k předpisům soukromoprávním, upravujícím poměry mezi zaměstnavateli a zaměstnnaci, to jest k předpisům o smlouvě služební. Tato vzniká, zaváže-li se někdo na nějaký čas konati jinému služby (§ 1 zák. č. 244/22). Podstatným znakem smlouvy služební, tedy i služ. poměru, jest na straně zaměstnancově smluvní závazek konati služby a z toho vyplývající poměr podřízenosti a vázanosti na rozkazy zaměstnavatelovy (srovn. na př. Boh. A. 4330/25). Aby pak došlo ke smlouvě služební, třeba projevu souhlasné vůle smluvních stran, tudíž nabídnutí služeb se strany zaměstnance a přijetí této pohotovosti se strany zaměstnavatelovy, což se ovšem může státi i mlčky (činy konkludentnámi) na příklad tím, že zaměstnanec s vědomím zaměstnavatelovým koná pro něho práce (služby) a podřizuje se jeho disposiční moci. Při tom jest druh nebo intensita konaných prací bez právního významu. Podle § 2 cit. zák. č. 244/22 v případě, nebyla-li ve smlouvě určena mzda ani bezplatnost vymíněna, má se míti za to, že byla smluvena přiměřená mzda. Z toho ovšem plyne, že pojem smlouvy služební toho nevyžaduje, aby byla poskytována mzda, tím méně mzda v penězích.
S těchto hledisek dlužno posouditi sporné zjištění žal. úřadu. Jest mimo spor, že Marta M. Petru L. konala služby (opatrovala děti) a že Petr L. ji živil a šatil. Uváží-li se tento skutkový stav a přihlédne-li se k hořejší definici smlouvy služební, nelze postřehnouti, jak žal. úřad dospěl ke zjištění, že tu není smluveného poměru služ. mezi Petrem L. a Martou M. Odůvodnění, recipované z rozhodnutí úřadu I. stolice, se odvolává prostě na »konané šetřenk, nedává však poznati, z jakých skutkových premis a jakým myšlenkovým postupem žal. úřad ke svému zjištění dospěl.
Podle spisů uváděl zaměstnavatel pouze, že M-ovou vzal do rodiny, protože její otec se nemůže o ni starati. Než tato pohnůtka jest pro po- souzení právní povahy vzájemného poměru s hlediska smlouvy služební bezvýznamná, nevylučujíc nikterak ujednání podle cit. § 1. Důvody rozhodnutí přihlížejí ke zprávě notariátu ve V., že Marty M. otce matka byla sestra matky Petra L., a uvádějí, že toto příbuzenství bylo důvodem, že Petr L. Martu M. přijal do domácnosti. Tu platí totéž, co shora řečeno o bezvýznamnosti pohnutky pro posouzení existence služ. poměru. Že by však tímto odůvodněním úřad byl chtěl vyjádřiti, že případná vzájemná práva a povinnosti v daném případě se nezakládají na smlouvě služební, nýbrž plynou z práva rodinného, nelze předpokládati, ježto dle spisů jest tu jen vzdálený poměr příbuzenský, jenž sám o sobě nezakládá nijakých vzájemných práv a závazků. Stejně nelze míti za to, jak usuzuje stížnost, že by úřad si nebyl vědom toho, že zák. č. 221/24 nepřevzal ustanovení § 2 zák. č. 268/19, osvobozující za jistých předpokladů členy rodiny zaměstnavatelovy od pojistné povinnosti.
Nař. rozhodnutí není tedy odůvodněno s onou jasností, které jest třeba, aby strana mohla se proti němu účinně brániti a aby také nss mohl je spolehlivě přezkoumati, zda jest v souhlase se zákonem čili nic.

Citace:

č. 8001. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 866-868.