Č. 7719.

Vodní právo: Národohospodářský význam podniků nepadá na váhu, jde-li o ochranu vodního díla již zřízeného proti škodlivým důsledkům zřízení vodního díla nového.
(Nález ze dne 30. ledna 1929 č. 1976.)
Věc: Arcibiskupství olomoucké proti ministerstvu zemědělství (za zúčastněnou stranu Vacuum Oil Company akc. spol. v Praze adv. Dr. Otakar Schmitt z Prahy) o vpouštění odpadních vod do řeky B.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nálezem zsp-é v Brně z 11. října 1926 bylo na základě komis, jednání ze 4. května 1926 a z 20. září 1925 zúčastněné straně podle § 16 a 76 odst. 1 mor. vod. zák. uděleno povolení k odběru vody z řeky B. pro zamýšlenou stavbu rafinerie minerálních olejů v P. a k vypouštění odpadních vod do této řeky podle předložených projektů. Námitky podané zástupcem st-le v ten rozum, že vypouštěním znečištěné vody do řeky B. bude její vodní právo k odběru vody z této řeky (k napájení rybníka ch.-ského) dotčeno, bylo cit. nálezem zsp-é zamítnuto s tím odůvodněním, že podle vyjádření znalců při nejméně 50násobném zředění vod vypuštěných z rafinerie do řeky B. a uváží-li se mimo to samočisticí činnost řeky na vzdálenost 22 km, nelze očekávati, že by odpadní voda z rafinerie smíchaná s vodou říční měla škodlivý vliv na chov ryb v ch-ském rybníku. St-li bylo však zůstaveno, aby podle §§ 1293—1388 o. z. o. uplatňoval nároky na náhradu jakékoliv škody, která by mu následkem nedokonalého vyčištění odpadních vod z projektované rafinerie vznikla.
Na odvolání st-lovo byla nař. rozhodnutím z vodoprávního konsensu vyloučena citace »dle §§1293—1388 o. z. o.«, ostatek bylo však odvolání zamítnuto. V důvodech opřel se žal. úřad o vyjádření znalců podané při dodatečném řízení, konaném dne 20. září 1926, podle něhož nelze předpokládati ve vzdálenosti 22 km škodlivý vliv odpadní vody smísené s vodou říční na chov ryb, bude-li čistírna vedena tak, jak jest popsáno v techn. zprávě a jak stanoví podmínky. Žal. úřad poukázal dále k tomu, že udělení konsensu nepříčí se předpisu § 21 vod. zák. Námitka, kterou se st-l v odvolání domáhal, aby mu bylo zachováno právo žádati za změnu neb doplnění konsensní listiny pro případ, že následkem znečišťování vody v řece B. odpadními vodami z petrolejové rafinerie nebude možno chovati ryby v rybníce ch.-ském, byla odmítnuta jako prekludovaná (§ 82 a 83 vod. zák.). Nař. rozhodnutí vykládá pak smysl konsesní listiny v ten rozum, že úřad může podle okolností nejen předepsati další podmínky, nýbrž že může i dané podmínky konsensu změniti. Konečně se v nař. rozhodnutí podotýká, že udělený konsens platí v mezích rozsahu výroby, jak byla povolena, a že v případě zvětšení rozsahu podniku jakož i zvětšení množství odpadních vod nebo zhoršení jejich jakosti, bude po případě třeba, aby zúčastněná strana si vyžádala včas nové vodoprávní schváleni.
Stížnost proti rozhodnutí tomuto podaná formuluje v podstatě jen námitku procesně právní, vytýkajíc, že nebylo zjištěno, jaký je výnos z rybničního hospodářství st-lova, resp. výnos z rákosu, dále s jakým nákladem by byla spojena přeměna rybníka na jinou kulturu a dále jaký je národohospodářský význam projektované rafinerie. V nedostatku zjištění těchto skutkových momentů vidí stížnost vadu řízení, tvrdíc, že tyto skutkové momenty jsou vzhledem k ustanovení § 93 vod. zák. právně významné, ježto dokud dotčené momenty nejsou nepochybným způsobem znalecky zjištěny, schází zjištění, že nové vodní dílo nebude práva st-lova poškozovati.
St-l má tedy za to, že žádosti dnešní zúčastněné strany za vodoprávní konsens stojí v cestě právní nároky st-lovy. Neboť to jest případ § 93 vod. zák., jehož se stížnost dovolává. Takováto kolise ve smyslu cit. § 93 nastává ovšem tehdy, ale jen tehdy, jestliže nový podnik jest v rozporu s právy majitelů vodních děl již existujících, nebo octnou-li se ve vzájemném rozporu podniky nové, tedy podniky, o jejichž konsentování současně se jedná, nebo podniky nové a podniky již existující, pokud jde o vodní přebytky. V případě prvém, t. j. v případě kolise nového podniku s díly již existentními přísluší podle zák. přednost právům díla staršího; v případě druhém náleží přednost podniku většího významu hospodářského. O námitce stížnosti, že nebyly zjištěny skutkové momenty, rozhodné pro posouzení otázky, zdali hospodaření na rybníku ch-ském má se stanoviska národohospodářského mnohem větší důležitost, než projekt rafinerie minerálních olejů, slušelo uvážiti toto:
Podle svrchu uvedených předpisů zákonných má národohospodářský význam jednotlivých podniků právní relevanci jen při kolisi konkurujících podniků nových, resp. při konkurenci ohledně vodních přebytků. O takovýto případ zde však vůbec nejde, neboť neběží o kolisi mezi dvěma podniky novými ani o kolisi v příčině vodních přebytků. Lze-li vůbec mluviti o kolisi ve smyslu § 93 vod. zák., mohla by to býti jenom kolise mezi zájmy podniku nového se zájmy vodního díla již existentního a mohlo by tedy jiti jen o případ § 93 lit. a) vod. zák., podle něhož přísluší přednost oprávněným nárokům díla staršího, a to bez ohledu na jeho národohospodářský význam. Jestliže tedy stížnost vytýká jako vadu řízení, že nebyly zjištěny okolnosti významné pro posouzení národohospodářského významu ch-ského rybničního hospodářství s jedné a rafinerie minerálních olejů s druhé strany, vytýká, že nebyly zjištěny skutkové momenty podle zákona bezvýznamné. V tom však není možno viděti vadu řízení.
Námitky toho obsahu, že konsentováním nového díla budou oprávněné nároky st-lovy zkráceny, resp. že nebyly zjištěny okolnosti, pro posouzení této otázky významné, stížnost přesně neformuluje. Než i kdyby bylo možno při liberálním výkladu ve stížnosti viděti i námitku, že nebylo náležitě znalecky zjištěno, že čištění odpadných vod nového díla bude dostatečné, a kdyby bylo možno považovati kolisi mezi právem st-lovým (na odběr vody z řeky B. pro rybniční hospodářství) a mezi jinakými právy vodními, přes ustanovení § 19 ř. zák. vod., § 7 ř. rybářského zák. č. 58 ř. z. z r. 1885 a přes ustanovení § 34 mor. rybářského zák. č. 62 zem. zák. z r. 1896, za kolisi nového díla vodního se starým dílem vodním ve smyslu § 93 lit. a) mor. vod. zák., byla by i pak takováto námitka vady řízení bezdůvodná, poněvadž znaleckým dobrým zdáním z 20. září 1926, na kterém nař. rozhodnutí je založeno, bylo zcela kategorickým způsobem zjištěno, že škodlivý vliv odpadních vod na práva st-lova očekávati nelze. Vzhledem k tomuto znal. posudku není možno nalézti podstatnou vadu řízení ani v tom, že nebylo zjištěno, jaký je výnos z rybničního hospodářství st-lova, resp. výnos z rákosu a s jakým nákladem byla by spojena přeměna rybníka na jinou kulturu, neboť tyto okolnosti mohly by snad míti význam pro určení náhrady škody, která byla st-li vyhražena, nemají však významu, když bylo zjištěno, že škodlivý vliv nového díla na práva st-lova nedá se očekávati.

Citace:

Č. 7719. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 277-279.