Č. 7670.

Učitelstvo: 1. Služební poměr prozatímní učitelky ženských ručních prací na Moravě ustanovené dle § 21 zák. z 24. ledna 1870 č. 18 z. z. mor. ve znění zák. z 26. dubna 1884 č. 77 z. z. mor. (srovnej zák. ze 3. června 1906 č. 47 z. z. mor.) nezaniká pouhým zrušením školy. — 2. Zatímní učitelka ženských ručních prací na Moravě, požívající percentuelní odměnu dle § 19 odst. 3 zák. č. 274/19, jest považovati ve smyslu čl. 2 § 4 zák. č. 306/1920 za zařazenou do hodnostní třídy.
(Nález ze dne 5. ledna 1929 č. 34602/28.)
Věc: Markéta W. v M. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o definitivní ustanovení.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-lka nabyla způsobilosti vyučovati žen. ručním pracím na obecných školách s vyučovací řečí něm. 19. června 1897. Vynesením zšr-y v Brně z 3. prosince 1897 byla ustanovena provisorní učitelkou žen. ručních prací na obecné škole ve L., kde nastoupila službu dne 1. ledna 1898 a kde sloužila až do 31. října 1909, při čemž jí doba nedobrovolného přerušení od 1. května 1907 do 31. října 1909 byla započtena jako doba služební.
Po té byla vynesením ošr-y v L. z 28. října 1909 ustanovena provisorní učitelkou žen. ručních prací na něm. obecné škole jednotřídní v L. od 1. listopadu 1909, kde sloužila do prosince 1918, kdy byla škola tato fakticky a později vynesením zšr-y z 26. dubna 1921 na základě § 9 zák. č. 189/19 pozměněného zák. č. 295/20 i formelně zrušena. Koncem roku 1918 vyučovala st-lka na uvedené škole v L. 4 hodiny týdně žen. ručním pracím. Důsledkem řečeného zákroku nekonala fakticky službu od 1. ledna 1919. Požitky, remunerace, byly jí placeny až do konce dubna 1919, kdy jí byla výplata zastavena, aniž obdržela nějaký výměr zastavující, aniž byla vypověděna neb dala sama výpověď ze služ. poměru. Podle zprávy ošr-y v M. z 20. prosince 1920 nevzdala se st-lka služby a nepodala takovéto prohlášení a nebyla nijak dekretálně zproštěna služby. Dnem 1. května 1919 byl manžel st-lčin, František W., def. správce školy v L. pro zrušení školy té, přikázán škole v G. jako učitel a prov. správce školy té, kamž i st-lka současně přesídlila.
V podání z 15. října 1920 poukázala st-lka na to, že dne 21. června 1920 vykonala služ. přísahu republice čsl., že vzhledem na § 21 zák. z 26. září 1884 č. 77 z. z. mor. třeba její služ. poměr považovati za dále trvající. Spolu žádala, aby byla zařaděna do hodn. tříd stát. úředníků a aby jí se zpětnou platností byly poukázány požitky od 1. listopadu 1918 ve smyslu zák. č. 274/19 a č. 541/19. V podání z 30. listopadu 1922 poukázala na to, že slouží od 1. ledna 1898 bez přetržení a že podle zák. č. 541/19 a č. 306/20 stávají se učitelky ručních prací a sice i tehdy, byly-li honorovány procentně, po ukončení počáteční služby definitivními a že jí podle těchto ustanovení přísluší def. ustanovení od 1. ledna 1899. Žádala, aby jí zšr vyhotovila dekret jako definitivně ustanovené učitelky ručních prací.
Ježto nebyla nikam službou přikázána, zažádala o místo učitelky žen. ruč. prací na obecné dívčí škole v M.
Na to ustanovila zšr v Brně podle vynesení z 29. srpna 1922 st-lku učitelkou žen. ruč. prací na pětitřídní dívčí obecné škole 2. v M., kde st-lka nastoupila službu 1. dubna 1923.
Vynesením zšr-y z 28. dubna 1923 byly st-lce poukázány od 1. dubna 1923 požitky hodn. tř. 11./1. dle zák. č. 394/22. Současně uznala zšr, že st-lka na základě čl. 2, odst. 4 zák. č. 306/20 nabyla nároku, aby byla jmenována def. učitelkou žen. ruč. prací bez určení služ. místa s právní platností od 1. listopadu 1918; dle toho nabyla jmenovaná také od tohoto dne nároku na zařádění do hodn. tříd a na služ. požitky dle zák. č. 274/19 a to i po době, kdy její dosavadní remunerace jako učitelky žen. ruč. prací na obecné škole v L. následkem zrušení této školy koncem dubna 1919 byla zastavena, a od 1. září 1919 nároku na služ. požitky dle zák. č. 541/19. — Rozhodnutí toto spočívá na úvaze, že st-lka, nabyvši vysvědčení způsobilosti učitelky žen. ruč. prací dne 19. června 1897, od 1. ledna 1898 stála ve veř. školní službě až do doby, kdy obecná škola v L., na které posléze s vyučovací povinností 4 týd. hodin působila, dnem 1. ledna 1919 byla zrušena, že však úředním zrušením obecné školy v L. samým o sobě nelze pokládati také služ. poměr Markéty W. za zrušený a že tento služ. poměr nebyl také před platností, pokud se týče vydáním zák. č. 306/20 zrušen výpovědí dle § 21 zák. z 26. září 1884 č. 77 z. z. mor.
Z tohoto vyřízení podal zv mor. odvolání, načež žal. úřad nař. výnosem rozhodnutí zšr-y zrušil jako nezákonné, ježto st-lka ani v době vyhlášení zák. č. 306/20, ani dne 1. září 1919, kdy tento zákon nabyl účinnosti, nebyla v činné službě školské a nelze jí tudíž přiznati definitivu bez určení místa se zpětnou platností, obzvláště když proti zastavení remunerace koncem dubna 1919 si nestěžovala, ze svého býv. působiště z L. se odstěhovala, a ani do požitků dle hodn. tříd zařazena nebyla ani ve smyslu § 19 odst. 3 zák. č. 274/19 zařazena býti nemohla, jelikož na obecné škole v L. zrušené koncem roku 1918 učívala pouze 4 týd. hodiny a měla tudíž toliko percentuální odměnu služ. příjmů učitelek žen. ruč. prací.
St-lka se ve svém podání z 15. října 1920 dovolává neprávem čl. 2 § 4 zák. č. 306/20, neboť v den 1. září 1919 již ve službě školské vůbec nebyla, nechavši vejíti v právní moc zastavení remunerace a odstěhovavši se ze svého působiště; tím sama uznala, že její nedefinitivní služ. poměr byl rozvázán.
Nss uvážil o stížnosti toto: Žal. úřad dospěl k závěru, že st-lka nenabyla nároku na jmenování def. učitelkou žen. ručních prací podle zák. č. 306/20 proto, že služ. poměr její byl rozvázán ještě před účinností tohoto zákona. Tuto premisu nemohl nss uznati správnou.
Není sporné, že st-lka byla vynesením ošr-y v L. z 28. října 1909 ustanovena zatímní učitelkou žen. ruč. prací na obecné jednotřídní škole v L. od 1. listopadu 1909, a že služ. poměr její podle § 21 zák. z 24. ledna 1870 č. 18 z. z. mor. a § 3 zák. z 26. září 1884 č. 77 z. z. mor. mohl býti zrušen jen tříměsíční výpovědí — nehledíc ovšem ke zrušení služ. poměru v důsledku trestního neb kárného odsouzení, úmrtí, vzdání se atd.
Uzavřením školy v L., jež stalo se fakticky koncem prosince 1918, a zrušením téže školy, jež pak vysloveno bylo výměrem zšr-y z 26. dubna 1921, nebyl však eo ipso rozvázán st-lčin služ. poměr. Pro takový závěr neskýtají zákonné předpisy podkladu. K tomu bylo by třeba singulárního správního aktu úřadu povolaného k rozvázání služ. poměru. Podle správních spisů nebyla st-lka ze služby výslovně propuštěna, nebyla jí dána výpověď, a ona sama výpovědi nedala, také ze spisů není patrno, že by byla st-lka výslovně neb konkludentním činem projevila svou vůli vzdáti se místa zatímní učitelky žen. ruč. prací. St-lce nebylo doručeno žádné úřední vyřízení o rozvázání jejího služ. poměru.
Pouhé zastavení remunerace nemohlo míti v zápětí zrušení jejího služ. poměru, neboť ze spisů správních není patrno, že by st-lce byl býval doručen dekret, kterýmž se zastavují její požitky, zastavení jejích požitků stalo se jen fakticky koncem dubna 1919. Toto faktické zastavení výplaty remunerace nelze však považovati za konstitutivní akt rozvazovací, nýbrž za pouhé pokladniční opatření, jež moci práva nabýti nemohlo, z čehož plyne, že jest zcela irelevantním, zda st-lka do opatření toho opravných prostředků použila či nikoliv.
Skutečnost, že st-lka přesídlila z L. do G., kamž byl přeložen její manžel, dříve učitel v L., nelze vykládati jako konkludentní čin, nahrazující projev vůle st-lčiny zrušiti služ. poměr anebo jako projev souhlasu se zrušením poměru toho, neboť fakt ten nevylučoval, aby st-lka kdykoliv opět nastoupila službu na místě, jež by jí bylo určeno.
Školským úřadům náleželo, aby po zrušení školy v L. učinily opatření stran přikázání st-lky na jinou školu. To se podle spisů nestalo. Skutečnost, že st-lka od ledna 1919 nevyučovala, na posouzení věci nic nemění, ježto stačilo, byla-li školským úřadům k disposici, což podle spisů jest nesporné.
Dle toho trval služ. poměr st-lčin i po dni 1. května 1919 dále, a trval zejména i v den účinnosti zák. č. 306/1920, t. j. v den 1. září 1919.
Konečně nelze proti nároku st-lčinu právem namítati, že st-lka nebyla před 1. květnem 1919, resp. před 1. zářím 1919 do požitků dle hodn. tříd zařazena, nýbrž že požívala jen percentuelní odměny.
St-lka byla nesporně v činné službě v den počátku účinnosti par. zák. č. 274/1919, t. j. v den 1. listopadu 1918, nebyla trvale ustanovena a měla v tu dobu již počáteční službu odbytu. — Podle § 19 zák. č. 274/1919 v jeho původním znění byly trvale ustanovené učitelky žen. ruč. prací zařáděny za podmínek tam uvedených do skupin časového postupu, na obecných školách do skupiny D, na občanských školách do skupiny C. Podle odst. 3 § 19 cit. zák. náležela st-lce percentuální odměna služ. příjmů učitelek žen. ruč. prací skupiny D. Byla tudíž st-lka rovněž zařaděna do požitků podle hodn. tříd, třeba jen percentuální částkou již po zákonu samém, aniž bylo k tomu potřebí zvláštního správního aktu a zařádění to nabylo účinnosti dnem 1. listopadu 1918.
Z tohoto hlediska vychází právě ustanovení článku 2. § 4 zák. č. 306/1920, které normuje jmenování učitelů tam uvedených def. učiteli bez určení místa se zpětnou platností od toho dne, kdy podle ustanovení zák. č. 274/1919 ... vešlo v platnost jejich zařádění do hodn. třídy s plnými požitky stát. úředníka téže třídy nebo s percentuální částí (odměnou) takových požitků.
St-lku jest tudíž ve smyslu § 19 zák. č. 274/19 a čl. 2 § 4 zák. č. 306/1920 považovati za zařazenu do hodn. třídy s účinností od 1. listopadu 1918. Poněvadž pak podle čl. 3 zák. č. 306/1920 def. jmenování podle tohoto zák. týká se též učitelek všech kategorií, nabyla st-lka podle čl. 2 § 4 tohoto zák. — ježto před účinností tohoto zák. byla ve školní službě dosazena a nebyla definitivně ustanovena — nároku, aby byla jmenována def. učitelkou bez určení místa se zpětnou platností od toho dne, kdy její zařádění do hodn. třídy vešlo v platnost, t. i. od 1. listopadu 1918.
Že st-lka zažádala o jmenování def. učitelkou žen. ruč. prací až později, nic na věci nemění, ježto podle čl. 3 zák. č. 306/1920 mělo její jmenování učitelkou žen. ruč. prací bez určení služ. místa býti provedeno zšr-ou na oznámení ošv-u z moci úřední. Opomenul-li ošv oznámení takové učiniti, nemůže okolnost ta míti za následek ztrátu nároků v zákoně tom stanovených, kdyžtě zákon na neoznámení vůbec neb na neoznámení včas, nepřipíná žádných následků.
Závěr žal. úřadu, že st-lka nenabyla právního nároku na ustanovení def. učitelkou bez určení místa podle zák. č. 306/20, spočívá dle toho, co uvedeno, na nesprávném posouzení věci po stránce právní.

Citace:

Č. 7670. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 171-174.