Č. 7836.

Samospráva obecní. — Řízení před nss-em: I. Obyvatelé obce nejsou ani za platnosti zákona č. 406/22 legitimováni ke stížnosti na nss do rozhodnutí vlády o rozloučení obce, leda by snad namítali jako porušení svého procesního práva, že zamýšlené rozloučení nebylo po osm dnů v obcích vyhlášeno. — II. V případech, kde hospodářské zajištění nově vznikající obce je při rozloučení obcí závislé na tom, že nové obci bude přikázáno určité jmění obce dosavádní, musí úřad i podle zák. č. 406/22 v poslednějším směru rozhodnouti aspoň současně s rozhodnutím o rozdělení obce.
(Nález ze dne 26. března 1929 č. 5208.)
Prejudikatura: Boh. A 2021/23 a 6173/26.
Věc: Obec K. a spol. (adv. Dr. Lev Winter z Prahy) proti vládě republiky československé (odb. rada Dr. Jan Trojanec) o rozloučení obce a změnu hranic.
Výrok: Stížnost občanů obce K. odmítá se jako nepřípustná; ke stížností obce K. zrušuje se naříkané rozhodnutí pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím povolila vláda podle § 1 zák. č. 117/21 ve znění zák. č. 406/22 a č. 298/24 rozluku obce K. a R. a současně změnu hranic této nově utvořené obce s obcí St., záležející ve vyloučení části území obce St. a připojení její k nově utvořené obci R. V rozhodnutí tomto jest popsána nová hranice, načež se uvádí, že ohledně úpravy majetkových poměrů, podmíněných rozlukou, pokud se týče změnou hranic, jakož i ohledně přiměřené náhrady obcím K. a St. za zmenšení přirážkové základny vyhražuje si vláda další rozhodnutí, kdyby v této věci nedošlo mezi súčastněnými obcemi k dohodě. Připomínkám obyvatelů obce K. (Jan P. a spol.), obce St. (Tomáš M. a spol.), jakož i obou těchto obcí vláda nevyhovuje, poněvadž utvoření nové obce R. vyžaduje její vývoj jako lázeňského místa. Nově utvořené obce K. a R., jakož i obec St. budou, poskytne-li jim osamostatněná obec R. přiměřenou náhradu za úbytek přirážkového základu, hospodářsky tak zabezpečeny, aby mohly plniti úkoly veř. správy. Úprava této náhrady jest vyhražena jednání o majetkovém uspořádání.
Do tohoto rozhodnutí jest k nss podána stížnost obcí K. a řadou občanů této obce.
Pokud jde o tyto posléze uvedené st—le, nemohl nss uznati jejich stížnost přípustnou, trvaje na právním názoru vysloveném v nál. Boh. A 6173/26, že totiž jednotlivým občanům nepřísluší legitimace ke stížnosti proti rozhodnutí vlády o rozloučení obcí, leda že by snad namítali jako porušení svého procesního práva, že nebylo dbáno onoho ustanovení zák. č. 117/21 ve znění zák. č. 406/22, jež přikazuje vládě zamýšlené rozloučení uveřejniti po dobu 8 dní ve zúčastněných obcích a opravňuje každého, aby v dalších 8 dnech podal připomínky k min. vnitra. Zásada tato platí i dle zák. č. 298/24, jenž proti zák. č. 406/22 v tomto směru žádných změn nepřivodil. V přítomné stížnosti nevznášejí uvedení občané námitky, k níž by dle toho, co bylo řečeno, snad legitimování byli, v ostatních směrech však jejich stížnost dle uvedené zásady přípustná není. Bylo ji proto odmítnouti a zabývati se v dalším stížností jen potud, pokud jest podána obcí K., jíž zásadně legitimaci ke stížnosti upříti nelze.
Nss-u bylo se nejdříve zabývati námitkou, že nař. rozhodnutí odporuje ustanovení poslední věty čl. 1, bodu 4 zák. č. 406/1922 ve znění zák. č. 298/24 tím, že jen podmínečně se postaralo o hospodářské zabezpečení, aby obec K. i po osamostatnění obce R. byla s to plniti úkoly veř. správy, vyslovivši, že tomu tak bude, jestliže nová obec R. poskytne nové obci K. náhradu za úbytek přirážkového základu, kdežto poskytnutí této náhrady obci K. nebylo nijak zabezpečeno.
Nss jednal o obdobné otázce v nál. Boh. A 2021/23 a v nál. ze 14. ledna 1926 č. 381 a vyslovil, že tam, kde hospodářské zajištění nově vznikající obce jest závislé na tom, bude-li obci přikázáno určité jmění dosavadní politické obce, musí úřad rozhodnouti předem, aneb aspoň současně o přikázání tohoto jmění nově vznikající obci, kdežto tam, kde jest postaráno o hospodářské zabezpečení obce i bez přikázání určité části dosavadního společného jmění, může úřad otázku tu řešiti třeba dodatečně.
Tyto nálezy týkaly se sice případů, jež byly posuzovány podle zák. č. 117/21, pokud se týče zák. č. 406/22, leč uvedená zásada platí, i pokud jde o zák. č. 298/24, jehož bylo v daném případě použito, neboť zákon ten neobsahuje v ustanoveních, zde přicházejících v úvahu, žádných podstatných změn proti zákonům dříve uvedeným.
Založil-li tedy žal. úřad povolující rozloučení obce svůj úsudek o hospodářském zajištění nových obcí na tom, jak bude provedeno majetkové vypořádání, tedy na způsobu rozdělení jmění nebo, jak v daném případě, na náhradě, jež má býti jednou z nových obcí poskytnuta druhé za zmenšení přirážkové základny, pak musí o tomto vypořádání býti rozhodnuto předem aneb aspoň současně s rozdělením obcí.
V daném případě vyslovil žal. úřad, jak z jeho shora cit. rozhodnutí patrno, že nově utvořené obce K. a R., jakož i obec St. budou, poskytne-li jim osamostatnělá obec R. přiměřenou náhradu za úbytek přirážkového základu hospodářsky tak zabezpečeny, aby mohly plniti úkoly veřejné správy. Opravu této náhrady vyhradil žal. úřad jednání o majetkovém uspořádání, pokud se týče dalšímu svému rozhodnutí, kdyby v této věci nedošlo mezi zúčastněnými obcemi k dohodě. Stojí tedy žal. úřad na stanovisku, že poskytnutí náhrady, jíž se má od obce R. dostati obci K., jest podmínkou pro hospodářské zabezpečení této nově vznikající obce. Ale pak měl úřad dle toho, co bylo dříve uvedeno, o povinnosti obce R., když tak neučinil dříve, rozhodnouti aspoň současně v nař. rozhodnutí, nemohl však odkázati na jednání mezi obcemi, pokud se týče na případné své rozhodnutí, jež později bude vydáno. Jest proto jeho rozhodnutí nezákonné.

Citace:

č. 7836. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 513-515.