Č. 7808.

Učitelstvo: Za účinnosti učitelského platového zákona č. 104/1926 jsou učitelé národních škol, kteří bez připočtení doby, započtené pro vyměření pens. požitků z titulu civilní nebo vojenské služby za světové války, nemají dosud nároku na plné výslužné, povinni platiti pensijní příspěvek podle § 105, odst. 1 cit. zák. z celé pensijní základny, třebaže podle dosavadních předpisů byli již zcela nebo z části zproštěni povinnosti, platiti pensijní příspěvek.
(Nález ze dne 13. března 1929 č. 4 926.)
Prejudikatura : Boh. A 7272/28.
Věc: Jan L. v R. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o pensijní příspěvky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Vynesením zšr-y v Praze z 10. února 1925 bylo rozhodnuto, že nabyl st-l ve smyslu čl. 4 odst. 3 zák. č. 2/20 ode dne 1. května 1924 nároku na plné pensijní požitky, a byl ošv v J. zmocněn, aby další opatření učinil. Spolu bylo podotknuto, že jest st-l povinen platiti počínaje dnem 1. května 1924 pens. příspěvky 8% jenom z rozdílu mezi pens. základnou podle dřívějších předpisů a pens. základnou podle zák. č. 394/22. Příkaz tento provedl ošv výměrem z 6. března 1925.
Po vydání zák. č. 287/24 byly st-li předepsány od 1. ledna 1925 plné pens. příspěvky vzhledem na ustanovení § 8 zák. toho. K žádosti nařídila na to zšr vynesením z 4. ledna 1927 ošv-u toto: »Výnosem z 10. února 1925 byla st-li přiznána výhoda čl. 4 odst. 3 zák. č. 2/20 s právní účinností od 1. května 1924, tedy před účinností zák. č. 287/24. Ježto cit. výnos nabyl právní moci, nelze v daném případě použiti předpisu § 8 odst. 1 zák. č. 287/24 se zřetelem k ustanovení § 11 tohoto zák. z důvodů, které uvedl nss v nál. Boh. A 5605/26.
Ukládáme ošv-u, aby o tom žadatele vyrozuměl a zařídil, čeho dále třeba. Poznamenáváme však, že žadatel je podle ustanovení § 165 odst. 3 zák. č. 103/26, jež ve smyslu ustanovení § 32 zák. č. 104/26 platí i pro učitelstvo veř. škol národních, povinen platiti pens. příspěvky z celé pens. základny od 1. ledna 1926, ježto nesplnil podmínky výše cit. zákonného ustanovení pro osvobození od placení pens. příspěvků, nedosáhnuv nároku na plné výslužné. Okolnost, že před účinností zák. č. 103/26 a 104/26 požíval výhody čl. 4 odst. 3 zák. č. 2/20, nepřichází v úvahu, neboť ustanovení cit. článku pozbylo dnem 31. prosince 1925 platnosti.«
Ošv provedl příkaz tento v tom smyslu, že vyměřil st-li pens. příspěvky zkrácené od 1. května 1924 do 31. prosince 1924 ročně 536,16 Kč, od 1. ledna 1925 však v plné výměře ročních 1392,48 Kč a od 1. ledna 1926 taktéž v plné výměře ročních 1656 Kč.
K stížnosti nařídla zšr vynesením z 3. března 1927 ošv-u, aby st-li znovu upravil pro dobu od 1. ledna 1925 do 31. prosince 1925 pens. příspěvky podle výnosu z 4. ledna 1927, ježto výměr ošv-u z 3. února 1927 neodpovídá cit. výnosu zšr-y. St-l je povinen za uvedenou dobu platiti pens. příspěvky pouze z rozdílu pens. základen podle zák. č. 394/22 a č. 541/19. Od 1. ledna 1926 je však st-l povinen platiti pens. příspěvky z celé pens. základny a zůstává po této stránce nař. výnos zšr-y v platnosti.
Ošv vyměřil po té výměrem z 16. březnia 1927 st-li pens. příspěvky od 1. ledna 1925 do 31. prosince 1925 penízem ročních 536,16 Kč a vyrozuměl ho, že od 1. ledna 1926 jest povinen platiti pens. příspěvek z celé pens. základny a že po této stránce zůstává výnos zšr-y prozatím v platnosti.
Stížnost do toho podaná stran výměry pens. příspěvků za dobu od 1. ledna 1926 byla zamítnuta nař. výnosem z důvodů rozhodnutí zšr-y ze 4. ledna 1927.
Proti tomuto rozhodnutí čelí stížnost, o níž nss uvážil toto:
Otázka, která jest jádrem dnešního sporu, byla řešena již v nál. Boh. A 7272/28, v němž vysloven a zevrubně odůvodněn byl právní názor, že za účinnosti plat. zák. č. 103/1926 jsou zaměstnanci, kteří bez připočtení doby, započtené pro vyměření pens. požitků z titulu civilní nebo voj. služby za světové války, nemají dosud nároku na plné výslužné, povinni platiti pens. příspěvek podle § 165 odst. 1 cit. zák. z celé pens. základny, třebaže podle dosavadních předpisů byli již zcela nebo z části povinnosti, platiti pens. příspěvek, zproštěni.
Nález tento týká se sice státního úředníka a ustanovení § 165 odst. 1 a 3 plat. zák. č. 103/1926, než lze jej aplikovati i na osoby učitelské, ježto podle § 32 učitelského zák. č. 104/26 ustanovení platná pro státní učitele, na něž se vztahuje služ. pragmatika učitelská (zák. č. 319/1917 ř. z.), týkající se výslužného, zaopatř. požitků a pens. příspěvku, se uvádějí zásadně v platnost pro učitelstvo obec. a obč. škol i se změnami a doplňky vyplývajícími ze současného zák. o úpravě platových a některých služ. poměrů stát. zaměstnanců (plat. zák. č. 103/26), z tohoto zák. a ze zák. pozdějších.
Ježto zák. č. 104/26 změn stran pens. příspěvku neobsahuje, platí ustanovení § 165 plat. zák. č. 103/26 i pro učitele obec. a obč. škol. Setrvává proto nss i v případě dnešním na právním názoru vysloveném ve shora cit. nál.
Ježto konečně stížnost kryje se svým obsahem s vývody stížnosti, ke které byl vydán shora uvedený nález, námitky posléz zmíněné stížnosti pak zodpověděny byly v nál. tom, možno i co do zodpovědění jednotlivých výtek odkázati na cit. nález. Jen pokud stížnost dnešní se dovolává nál. Boh. A 5605/26, třeba na to poukázati, že činí tak neprávem, ježto v nál. tomto šlo o otázku placeni pens. příspěvku, vyměřeného za dobu před 1. lednem 1926, nikoliv jako v tomto případě za dobu od 1. ledna 1926, od kteréhožto dne platí jiné předpisy.
Že by služ. doba st-lova, která jest podle § 165 plat. zák. započítatelna pro výměru pens. platů, a sice beze zřetele na civ. a voj. službu konanou za světové války, — dosahovala rozsahu zákonem stanoveného pro nárok na plné výslužné, toho stížnost sama netvrdí.

Citace:

č. 7808. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 443-445.