Č. 7947.

Pozemková reforma: 1 V řízení zavedeném o žádosti za souhlas ke zcizení zabrané půdy podle § 7 zák. záb. má i kupující postavení strany. — 2 Stpú nemůže půdu, o jejíž zcizení jde, přiděliti osobě jiné, dokud o žádosti za schválení podle § 7 zák. záb. nerozhodl, a pak žádané schválení odepříti s poukazem na provedený příděl. — 3 K praxi schvalování prodeje zabrané půdy podle § 7 záb. zák.
(Nález ze dne 11. května 1929 č. 7082.)
Věc: Albert Marie Lamoral Th.-T. (adv. Dr. Ed. Schwarz z Prahy) a Západočeský báňský akc. spolek v P. (adv. Dr. Vikt. Bayer z Plzně) proti státnímu pozemkovému úřadu o zcizení zabrané půdy.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Rozhodnutím z 8. srpna 1924 neudělil stpú souhlas dle § 7 záb. zák. k prodeji pozemků v obci M. ve výměře 37 ha 76 a 68 m², patřících k zabranému velkostatku Ch.-skému, jež dle předložené kupní smlouvy měly býti prodány Západočeskému báňskému akciovému spolku v P. V důvodech uvedl stpú, že v místě jest značná poptávka po půdě, takže souhlasem ke zcizení mohly by utrpěti újmu uchazeči, kteří dle zák. příděl, mají přednější nárok na příděl půdy zabrané. Po tomto rozhodnutí obrátil se Západočeský báňský akc. spolek na stpú a žádal, aby stpú vyšetřil, že pozemky, o které jde, se k drobnému přídělu vůbec nehodí, ježto jednak jest na nich řada zařízení, jež slouží k důlnímu podnikání, jednak jsou nezpůsobilými k zeměd. hospodaření a následkem poddolování hrozí nebezpečí zaplavení vodou. Také strana prodávající žádala znovu o schválení smlouvy. Stpú dal provésti šetření na místě samém a vyžádal si dobrozdání u min. prací. Obé vyznělo v ten smysl, že se prodávané pozemky pro drobný příděl ze svrchu uvedených důvodů z největší části nehodí. Stpú však výměrem z 9. června 1925 prohlásil, že po provedeném šetření trvá na svém původním rozhodnutí z 8. srpna 1924.
Ke stížnosti dnešních st-lů zrušil nss nálezem z 28. května 1926 č. 11180 toto rozhodnutí prohlásiv, že jde o nové věcné rozhodnutí o žádosti st-lů z důvodů uvedených v rozhodnutí předchozím, že však toto odůvodnění jest neúplné, ježto z něho není patrný ani právní názor ani skutkové zjištění, z něhož žal. úřad vycházel.
Po vydání tohoto nálezu nevyhověl stpú nař. výměrem opětně žádosti o souhlas ke zcizení prodávaných pozemků, ježto dle žádosti té má býti odňata účelům poz. reformy značná výměra půdy zabrané, a jde tedy o výjimečný případ, pro který mohl by stpú uděliti souhlas jen tehdy, kdyby bylo zjištěno, že uspokojení žadatelů o příděl půdy nebude nikterak ohroženo. To musí stpú míti na zřeteli bez ohledu na to, jde-li o půdu zemědělskou či o půdu jinou, neboť § 5 zák. záb. v tomto směru nerozeznává. Uchazečům o zabranou půdu není dána možnost spolurozhodoval o tom, kterou půdu jest stpú oprávněn převzíti a kterou nikoliv. Stpú není tudíž povinen, přihlížeti k námitkám uplatňovaným stranou kupující. Jelikož celý dvůr Ch., jehož součástí jsou prodávané pozemky, byl stpú-em převzat za účelem přidělení městu P., a také již byl městu P. přidělen, bylo by udělením schválení k prodeji znemožněno provedení poz. reofrmy, protože značná část zabrané půdy by byla odňata účelům této reformy. O stížnostech obou kontrahentů do tohoto rozhodnutí podaných uvážil nss takto: Stížnost vlastníka prodávaných nemovitostí obrací se proti právnímu názoru nař. rozhodnutí, že totiž stpú není povinen přihlížeti k námitkám strany kupující. Vzhledem na vylíčený stav věci nelze větě té rozuměti jinak, než že stpú má za to, že kupující strana nemá práva v řízení zavedeném o žádosti za souhlas ke zcizení dle § 7 záb. zák. dovozovati a namítati, že udělením souhlasu provedení poz. reformy nebude mařeno. Názor ten je ovšem mylný a příčí se i svrchu cit. nálezu, který přece straně kupující legitimaci k obraně proti odepření souhlasu ke zcizení půdy zabrané přiznal. Nss však nemohl nař. rozhodnutí z tohoto důvodu zrušiti, poněvadž rozh. to odpírá udělení souhlasu i z důvodu věcného. Vyslovuje totiž žal. úřad, že udělením souhlasu ke zcizení bylo by znemožněno provedení poz. reformy, protože značná část zabrané půdy byla by odňata účelům této reformy. Tento závěr opírá úřad o to, že celý dvůr Ch., jehož součástí jsou prodávané pozemky, byl stpú-em převzat za účelem přidělení městu P. a také již městu přidělen. Proti tomuto důvodu namítají stížnosti, že žal. úřad neměl dvůr Ch. obci P. přidělovati, pokud definitivně nebylo rozhodnuto o žádosti st-lů dle § 7 zák. záb. Stížnostem je dáti za pravdu, že by stpú ovšem nemohl půdu, za jejíž zcizení dle § 7 zák. záb. jest žádáno, před rozhodnutím o této žádosti převzíti a přiděliti a pak při vyřízení žádosti dle § 7 zák. záb. odvolati se prostě na to, že ani on ani strana prodávající nemůže již s touto půdou disponovati (srov. nál. Boh. A 3916/24). O takový případ zde však nejde, neboť jednak v době, kdy příděl městu P. se uskutečnil (1. října 1925) bylo tu již rozhodnutí o žádosti st-lů vydané dne 9. června 1925, jednak stpú neodpírá souhlas z toho důvodu, že vlastníku schází disposice s onou půdou nebo jemu samému ingerence na tuto půdu dle § 7 zák. záb., nýbrž proto, že půdy oné má zapotřebí pro příděl, který také již uskutečnil, což znamená, že stpú nemůže vůbec této půdy postrádati pro účely poz. reformy.
Proti tomu důvodu nelze namítati, že vyhlédnutý přídělce, město P., půdy oné zapotřebí nemá, nebo že jí nemá zapotřebí v té míře, jako jí má zapotřebí kupující, neboť zákony o poz. reformě po té stránce stpú v jeho akci přídělové nikterak neomezují a nikde nenařizují, že by uchazeč o půdu musil prokázati, že půdu, o kterou se uchází, potřebuje. Že zásadně lze obcím přiděliti i půdu jinou, než zemědělskou, plyne zcela jasně z ustanovení § 12 zák. příděl. a § 14 téhož zák., a jsou tedy bezdůvodný námitky stížností, opírající se o tvrzení, že město P. prodávaných pozemků nepotřebuje a že nejde o půdu zemědělskou.
Rovněž bezdůvodný jsou námitky brojící proti zjištění úřadu, že jde o značnou výměru půdy, neboť prodává-li se 37 ha 76 a 68 m² půdy jedinému subjektu, nelze úsudek úřadu, že jde o značnou výměru shledati nelogickým, a rovněž ne úsudek úřadu, že vzhledem k této značné rozloze prodávané půdy jde o případ výjimečný, při čemž zvlášť dbáti jest toho, aby zájmy poz. reformy poškozeny nebyly.
Stížnost strany kupující namítá také, že pro posouzení otázky, zda se má souhlas dle § 7 záb. zák. uděliti či ne, může býti jedině směrodatná doba podání žádosti o souhlas ten, nikoli však okolnosti později nastalé, které ostatně v daném případě úřad sám způsobil. Názor ten nss nesdílí. Rozhodujícím je skutkový stav v době, kdy stpú o žádosti rozhoduje, neboť v té době uvažuje zejména, je-li či není-li prodávané půdy k provedení poz. reformy potřebí a jest oprávněn a povinen přihlížeti ke skutečnostem v této době existujícím. Že nikoli faktum přídělu samo o sobě bylo v daném případě důvodem odepření souhlasu, bylo již svrchu uvedeno. Je tedy i tato námitka stížnosti bezdůvodná.
Zbývá tedy ještě námitka vznesená v obou stížnostech, že stpú vydávaje rozhodnutí octl se v rozporu s nál. z 28. května 1926 č. 11180. Dle názoru stížnosti trpí nař. rozhodnutí a řízení, na němž spočívá, týmiž vadami, pro které nss cit. nálezem zrušil rozhodnutí z 9. června 1925; stížnosti vytýkají, že žal. úřad nepřidržel se zásad, na nichž nss nález svůj založil, a direktiv, jichž vzhledem na nález ten držeti se měl. Uvažuje o této námitce přihlédl nss k tomu, že rozhodnutí cit. nálezem zrušené odpíralo souhlas ke zcizení z důvodu, že udělením souhlasu trpěl by místní příděl pozemků. Nař. rozhodnutí odpírá však souhlas s odůvodněním, že stpú pozemků těch potřebuje pro město P., jako přídělce statku Ch. Nss vyslovil již v nál. Boh. A. 848/21 právní názor, že bylo-li rozhodnutí úřadu zrušeno dle § 6 zák. o ss, není tím úřadu bráněno, aby pokud jde o skutkové zjištění nepřihlížel pak i k okolnostem jiným, jež dříve ponechal nepovšimnuty a aby svému právnímu názoru neopatřil nový skutkový základ. Vzhledem k této zásadě nelze ovšem shledati nějakou nezákonnost v tom, že žal. úřad po zrušení svého rozhodnutí z 9. června 1925 svůj právní názor, že udělení souhlasu dle § 7 záb. zák. třeba je odepříti, ježto udělení to mělo by nepříznivý vliv na provádění poz. reformy, opřel o nový skutkový základ, totiž o to, že o příděl prodávaných pozemků se uchází město P. proti dřívějšímu skutkovému podkladu, že se o půdu tu ucházejí drobní lidé místní. Ale stížnosti namítají, že vše to, co st-lé v řízení namítali proti možnosti jakéhokoli použití prodávaných nemovitostí k přídělu pro místní uchazeče, platí stejně i stran města P., a vytýkají, že nař. rozhodnutí opět s námitkami v řízení vznesenými se nevypořádalo a že proto trpí touž vadou, pro kterou rozhodnutí z 9. června 1925 bylo zrušeno. Stížnost kupce nemovitostí pak tvrdí, že město P. se zavázalo, prodávané nemovitosti v případě schválení kupní smlouvy dáti k disposici kupci, t. j. stěžujícímu si akciovému spolku. Ze správních spisů vychází pak toto:
Podle 3. odst. výnosu stpú-u z 29. srpna 1925, citovaného ve zprávě přídělového komisaře z 16. listopadu 1926, má se obec města P., jíž byl dvůr Ch. přidělen, s výhradou schválení stpú-u dohodnouti se západočeským báňským akciovým spolkem v P. o zabezpečení jejích zájmů odprodejem nutných pozemků. Zpráva příd. komisaře zmiňuje se i o tom, že byla městu P. uložena podmínka, že pozemky způsobilé k hospodaření budou přiděleny drobným přídělcům.
Z těchto výhrad plyne jednak, že stpú sám vychází ze zjištění, že požadavkům města P. jako uchazeče o příděl zabrané půdy od velkostatku Ch. bude vyhověno v míře účelům provádění poz. reformy odpovídající, dostane-li se mu půdy, které stěžující si spolek pro zájmy své nepotřebuje a půdy, jíž nebude potřebí pro drobné přídělce, jednak, že stpú vychází ze zjištění, že některé pozemky jsou způsobilé i k drobnému přídělu a to k zeměd. obhospodařování.
Pak ovšem důvod, že prodávaných pozemků je potřebí, aby uspokojen byl požadavek města P. o příděl, nemá ve spisech dostatečné opory (když příděl sice se stal, avšak s výhradou, že P. stěžujícímu si spolku nutné pozemky odprodá); pokud pak jde o zamýšlený drobný příděl, který přes příděl městu P. má býti proveden, nař. rozhodnutí opět nevyřídilo námitky st-lů, že prodávané pozemky vzhledem k zvláštní své povaze jsou k akci takové nezpůsobilými a tedy odprodejem jich zájmy poz. reformy nemohou býti tangovány. Pro tyto vady bylo naň rozhodnutí zrušeno dle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 7947. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 756-759.