Č. 7848.

Samospráva obecní. — Řízení správní: I. Rozhodnutí osp-é vydané v dohodě se zv-em o stanovení odměny předsedy obecní správní komise na Mor. je konečné podle § 5 zák. o ss. — II. Jak má. úřad při stanovení odměny takové postupovati?
(Nález ze dne 3. dubna 1929 č. 6655.)
Prejudikatura: Boh. A. 333/20.
Věc: Robert Č. v A. (adv. Dr. Václav Crha z Prahy) proti okresní správě politické v Nov. Jičíně stran odměny za funkci předsedy obecní správní komise.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Nař. rozhodnutím ze 4. října 1926 stanovila osp v N. v souhlasu s mor. zv Robertu Č., jako bývalému předsedovi obecní správní komise v A., za dobu od 12. února 1925 do 5. listopadu 1925, po kterou tuto funkci zastával, odměnu měsíčních 200 Kč, vyjma diety a cestovné, připojivši poučení, že se lze z rozhodnutí toho odvolati do 14 dnů k zsp v Brně. Z podnětu odvolání, jež proti tomu podal Robert Č., zrušila zsp v Brně výnosem ze 16. prosince 1926 uvedené rozhodnutí osp-é pro nesprávné poučení o opravných prostředcích uváživši, že rozhodnutí to vzniklo ze součinnosti osp-é s mor. zv, tedy s nejvyšším úřadem autonomním a že z důvodu toho nelze vyhraditi straně odvolání z něho k nadřízeným úřadům politickým.
O tomto rozhodnutí zsp-é byl Robert Č. uvědoměn výměrem osp-é ze 13. ledna 1927 a současně bylo mu dodáno nové rozhodnutí osp-é stejného obsahu jako prvé, zrušené, až na nové poučení o opravných prostředcích, podle něhož rozhodnutí toto je konečné, a není tudíž proti němu přípustno odvolání. Zmíněný intimační výměr s novým rozhodnutím byl podle přijímacího lístku, založeného ve správních spisech, doručen Robertu Č. dne 2. února 1927.
Proti tomuto druhému rozhodnutí osp-é podal Robert Č. stížnost, o níž nss takto uvážil: — — —
Nss musil si nejprve z povinnosti úřední rozřešiti otázku, zda předmětná stížnost jest adm. rozhodnutím poslední přípustné stolice, a zda tedy nss jest co činiti s konečným rozhodnutím správntího úřadu po rozumu § 5 odst. 2 zák. o ss, za jaké je označil žal. úřad.
Jde o určení odměny předsedy obecní správní komise, zřízené po rozumu § 107 odst. 2 mor. obecního zřízení z 15. března 1864 č. 4 z. z., za účelem správy obecních záležitostí do té doby, než bylo dosazeno nové zastupitel. obce. Jde tedy o součinnost k prozatímnímu opatření, které podle cit. zákonného předpisu má učiniti politický úřad okresní, smluviv se prve o to s výborem zemským.
Jak vychází ze spisů adm. a jak také nař. výměr sám zřetelně naznačuje (arg. slova: » ... v souhlasu s mor. zv ...«), byl tento výměr skutečně vydán po předchozím doruzumění osp-é se zv, jenž se dle přípisu z 21. září 1926 usnesl projeviti souhlas, aby Robertu Č., býv. vládnímu komisaři v A., byla přiznána za tuto funkci odměna 200 Kč, vyjma diety a cestovné. Podle toho jedná se o případ součinnosti úřadu státního (osp-é) a samosprávného (zv-u) za účelem opatření ve smyslu § 107 mor. ob. zřízení.
Nss vyslovil v nál. Boh. A. č. 333/20 právní názor, že otázku, zda takovýto výrok, od dvou organisačně různých úřadů pocházející, podléhá řádnému opravnému prostředku čili nic, sluší posuzovati podle toho, je-li pro orgány takto k součinnosti povolané, t. j. pro každý z nich o sobě ustanoven orgán nadřízený, ať již společný nebo různý a že tehdy, když buď žádný nebo aspoň jeden z obou úřadů není postaven pod stolici vyšší, dlužno výrok pokládati za konečný.
Ve případě dnešního sporu vyšel nař. výměr ze součinosti okr. politického úřadu na straně jedné a zv-u na straně druhé. Ježto pak podle všeobecné organisace samosprávných úřadů v době vydána výměru nad zv žádné nadřízené samosprávné instance nebylo, je nař. rozhodnutí osp-é konečným a je tedy řečený zákonný předpoklad kognice nss-u splněn.
Kromě vyřízené již námitky nezákonnosti pro nesprávné poučení o prostředcích opravných obrací se stížnost proti nař. rozhodnutí také výtkou vadnosti řízení, kterou spatřuje v tom, že o okolnostech, jež jsou závažně pro úsudek, jaká částka st-li jako slušná občanská odměna za funkci vládního komisaře přináleží, buď nebylo konáno vůbec žádné šetření anebo bylo-li jaké konáno, že konáno bylo nedostatečně. Jako takovéto okolnosti, jež žal. úřad opomenul zjistiti a uvážiti, uvádí st-l jednotlivé úkoly, které za dobu svého úřadování od 12. února 1925 do 5. listopadu 1925 k prospěchu obce provedl, dále že úřadoval denně, dopoledne i odpoledne, nikoli ve svém hostinci, nýbrž v úřadovně obecní od jeho bytu 10 minut vzdálené, čímž zanedbal svoji živnost, že mu původně na dotaz zv-u bylo osp-ou navrženo 500 Kč měs. odměny, že členové ob. správní komise byli za svou denní práci placeni částkou 25 Kč, kdežto pro něho by ze stanovené měsíční odměny 200 Kč připadalo pouze 6 Kč a nakolik haléřů a konečně, že nerozhoduje daňová základna obecních přirážek, nýbrž skutečný výkon.
Nss dal, pokud se týče této druhé výtky, stížnosti za pravdu.
Žal. úřad, aniž st-li poskytl jakoukoli účast při zjišťování základů pro vyměření odměny, stanovil odměnu tuto částkou 2 400 Kč s tím, že částka tato je práci se zmíněnou funkcí spojené úměrná. Na které skutkové předpoklady, resp. které úvahy žal. úřad položil za základ, není ani v nař. rozhodnutí uvedeno, ani z předložených správních spisů zřejmo. V nař. rozhodnutí se sice konstatuje, že Robert Č., jako vládní komisař spojených obcí A. a N., vložil do příslušné hlavy rozpočtu obecního na r. 1925 patrně jako odměnu starosty částku ročních 600 Kč a do rozpočtu na rok 1926 částku 1 200 Kč, dále, že st-l vybral si na remuneraci 3 000 Kč a na dietách a cestovném 600 Kč a konečně, že vedení obecní agendy za 8 1/2 měsíce, po kterou dobu Robert Č. zastával funkci předsedy ob. správ, komise, vyžádalo si celkem nákladu 4 150 Kč, což při daňové základně 6 927 99 Kč za rok 1924 representuje 61% obecních přirážek, avšak všechny tyto okolnosti nejsou s to, aby o ně úsudek žal. úřadu, že stanovená odměna jest úměrná, mohl býti bezpečně opřen. Rovněž ani ze srovnání sporného případu s podobnými případy jinými (na př. v obcích H. a Hr.), o nichž se děje zmínka ve spisech, a na něž žal. úřad ve svém odv. spise odkazuje, nelze pro spornou zde otázku nic podstatného dovozovati.
Stanovení odměny, kterou žal. úřad st-li z titulu jeho funkce zásadně přiznává, musilo se, nebyla-li odměna ta předem vzájemnou dohodou určena, po názoru nss-u zakládati na zjištění poměrů konkrétních, zejména vzhledem k individuelním poměrům, to jest jednak k výkonům st-lovým, jednak k poměrům obce, jíž se týče. Po této stránce vytýká stížnost skutkovému základu, z něhož žal. úřad při svém rozhodování vycházel, právem kusost a nedostatečnost, neboť v prvém směru nebylo vůbec žádné šetření konáno, v druhém pak omezil se žal. úřad na pouhé konstatování poměru celkového nákladu vedení obecní agendy k daňové základně obce. Ježto pak tu jde o samu podstatu sporu, nutno vadu tuto kvalifikovati jako podstatnou ve smyslu § 6 odst. 2 zák. o ss.

Citace:

č. 7848. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 544-546.