Č. 7838.

Stavební právo (Morava). — Řízení správní: O ochraně historických neb uměleckých památek.
(Nález ze dne 27. března 1929 č. 6113.) Věc: Město B. proti zemskému výboru v Brně o zboření brány.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Městské zastupitelstvo v B. se usneslo ve schůzi konané dne 6. března 1926, aby brána vedoucí z Koliště do Zámecké ulice byla zbořena přes to, že památkový úřad je proti tomuto zboření. Proti tomuto usnesení podal státní úřad památkový odvolání k mor. zv v Brně.
Nař. rozhodnutím zrušil žal. úřad shora zmíněné usnesení měst. zastupitelstva v B. z těchto důvodů: Usnesením o zbourání brány do židovského města v B. rozhodlo měst. zastupitelstvo o zničení historické památky chráněné nařízením Nár. výboru čsl. z 29. října 1918 č. 13 Sb. Okolnost, že brána sama o sobě není vynikajícím uměleckým výtvorem, není důvodem pro zboření, poněvadž její nezdobný zevnějšek, harmonicky včleněný do obrazu Koliště, nezmenšuje její nespornou cenu historickou a kulturní. Naopak zbořením brány nastalo by estetické porušení obrazu prostranství, což odporuje ustanovení § 38 stav. řádu pro Moravu ze 16. června 1894 č. 64 z. z. resp. ze 16. června 1914 č. 44 z. z., který výslovně nařizuje, aby bylo přihlíženo k tomu, aby provedením stavby dotyčné náměstí, třída neb ulice nebyly zohyzděny, a který platí per analogiam také pro zbourání stavby, jak uznáno již také bylo rozhodnutím ss-u Budw. 6066 A. Dle důvodu tohoto rozhodnutí může zohyzdění nastati tím, že celkový ráz ulice bude ochuzen o charakteristickou součást celkového obrazu. Domnělé důvody komunikační, bezpečnostní a hygienické nejsou toho rázu, aby bylo nutno odstraniti historicky památnou bránu, jelikož nedostatky dají se lehce odstraniti jiným způsobem, jak navrhl státní památkový úřad v přípise ze 4. listopadu 1925. Na tvrzení obecního zastupitelstva, že brána nemá významu historického a estetického, nelze bráti zřetele, jelikož posouzení těchto otázek přísluší jedině odborové a kompetentní korporaci, jakou jest nesporně státní památkový úřad. Konečně se doporučuje, aby definitivní úprava okolí brány do židovského města byla odsunuta do doby vypracování a schválení regulačního plánu židovského města.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss toto :
Nař. rozhodnutím zrušil mor. zv usnesení měst. zastupitelstva v B. výslovně na stížnost státního památkového úřadu v Brně z 29. března 1926. V podání z tohoto dne dovolával se státní památkový úřad rozhodnutí zv-u výslovně z důvodu ochrany památek a veř. zájmu estetického, a opíral se o ustanovení § 38 stav. řádu pro M. Z obsahu nař. rozhodnutí není však možno spolehlivě poznati, ani zdali nař. rozhodnutí jest vydáno na základě stav. řádu úřadem, který jest povolán v poslední (třetí) stolici rozhodovati v řízení opravném, ani vydal-li je snad žal. úřad na základě jinaké své kompetence. Leč i kdyby bylo z něho patrno, že žal. zv rozhodl jako úřad stavební, není z jeho rozhodnutí možno poznati, zdali považoval rekurs stát. úřadu památkového za opravný prostředek strany v řízení stav. k opravnému prostředku legitimované, či zdali rozhodl o tomto rekursu toliko jako o stížnosti dozorčí podané na ochranu určitých veř. zájmů orgánem k hájení těchto zájmů povolaným. Je tedy obsah nař. rozhodnutí do té míry neurčitý, že není možno z něho poznati právní povahu rozhodnutí tohoto, čímž nss-u znemožněno, aby je spolehlivě přezkoumal. Tento nedostatek zakládá podstatnou vadu řízení podle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 7838. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 520-522.