Č. 7767.

Pozemková reforma: I. Stát může zabranou půdu lesní sobě ponechati k účelům výdělečným. — II. V řízení před nss-em jsou proti výpovědi z hospodaření nepřípustny námitky, že nepředcházela platná poznámka zamýšleného převzetí, že výpovědní lhůta není ve shodě s §em 12 náhr. zák. a že výpověď není dostatečně přesná, jasná a určitá. — III. Spú nesmí podrobili výpovědi nemovitosti, které nejsou částí vlastníkova souboru majetkového, státem zabraného. — IV. Výpovědi nevadí, že některé parcely ze zabraného souboru byly ze společné vložky desk zemských odepsány do samostatných vložek knihovních, pokud zůstaly vlastnictví téhož majitele. — V. Výpověď nemůže však býti dána stran parcel, které vůbec neexistují nebo které nejsou již vlastnictvím původního majitele, proti němuž výpověď směřuje. — VI. Výpovědi nelze podrobiti nemovitostí, které vlastník reklamoval podle §§ 3 a), 7 a 11 záb. zák. a podle § 20 příd. zák., dokud stpú o žádostech těch nerozhodl.
(Nález ze dne 23. února 1929 č. 3672.)
Věc: Dr. Klement M.-W. v K. proti státnímu pozemkovému úřadu o výpověď z hospodaření.
Výrok: Nař. výpověď z 10. ledna 1928, pokud se týká stavební parcely č. kat ... a poz. parcel č. kat ... a částí ... pokud byly odstoupeny podle zák. č. 318/19, zrušuje se pro vady řízení. Jinak se stížnosti zamítají z části jako nepřípustné, z části jako bezdůvodné.
Důvody: Dvěma podáními k okres, soudu v K. z 10. ledna 1928 a 28. ledna 1928 vypověděl stpú st-li, jako vlastníku velkostatku K., podle §§ 12—25 náhr. zák. hospodaření na řadě nemovitostí, k tomuto velkostatku patřících.
O dvou stížnostech do těchto opatření podaných uvážil nss takto :
I. — — — — —
II. Stížnost dovozuje z ustanovení § 5 záb. zák. a cit. v něm §§ 10 a 11 záb. zák., že stát může přejímati majetek toliko pro účely v § 10 uvedené, že z rámce jeho vybočuje přejímání lesů pro výdělečné účely státu, a tvrdí, že žal. úřad danými výpověďmi překročil meze vlatníka zabraného majetku § 5 záb. zák. dané, ježto chce si stát vypovězené lesy ponechati k účelům výdělečným. — Námitka ta je bezdůvodná již proto, že podle § 5 záb. zák. a § 1 příd. zák. může stát i veškerou půdu pro sebe podržeti, a to třeba i za tím účelem, aby sám na ní výdělečně hospodařil.
III. Nepřípustny jsou námitky, že výpovědi nepředcházela platna poznámka zamýšleného převzetí, jak předpisuje § 19 náhr. zák., i že výpovědní lhůta není ve shodě s § 12 náhr. zák., neboť oba tyto zákonné předpisy obsaženy jsou v části I/c náhr. zák., a proti porušení předpisů této části I/c je dle § 20 přípustná stížnost k řádným soudům. Je tu proto kognice nss-u dle § 3 a) zák. o ss nepřípustná.
IV. Stížnost tvrdí, že řada pozemků není st-li knihovně připsána v zem. deskách, jak žal. úřad ve svých výpovědech uvedl, nýbrž v samostatných vložkách knihovních, že některé parcely vůbec nejsou vlastnictvím st-lovým, jiné pak přestaly býti jeho vlatnictvím tím, že je postoupil k účelům poz. reformy i dlouhodobým pachtýřům, že parcela č. ... v K. byla st-li ponechána podle § 20 příd. zák., že žal. úřad vypověděl řadu parcel v Kl. před tím, než rozhodl o žádosti za jich propuštění ze záboru, i že předmětem výpovědi jsou pozemky zapsané ve vložce č. ... obce K., jichž vyloučení ze záboru dle § 3 a) záb. zák. bylo sice zamítnuto, avšak proti tomuto rozhodnutí byla podána stížnost k nss, o níž dosud nebylo rozhodnuto.
Pokud stížnosti z těchto okolností dovozují, že nelze pokládali výpovědi za přesné a jasné, a opírajíce se o předpisy §§ 12 a 24 náhr. zák. shledávají je i neurčitými, bylo námitku tu odmítnouti jako nepřípustnou, ježto posoudili, zda výpověď je do té míry přesná, jasná a určitá, aby mohla býti předmětem řízení upraveného v §§ 12, 18 a 24 náhr. zák., obsaženo je v části I/c náhr. zák., o níž, jak v odst. III. uvedeno, nss není povolán judikovati.
Pokud lze však v této části stížností spatřovati námitku, že stpú danými výpověďmi porušil jiné předpisy než části I/c náhr. zák., uvážil nss takto :
1. Nss judikuje, že stpú, aniž nezákonným způsobem uložil vlastníku povinnosti přesahující meze § 5 záb. zák., nesmí podrobiti výpovědi nemovitosti, jež nejsou částí jeho souboru majetkového, podle § 2 záb. zák. státem zabraného, ať již proto, že nikdy částí tohoto souboru nebyly, nebo dodatečně částí jeho přestaly býti.
a) Okolnost, že některé parcely, aniž přestaly býti vlastnictvím st-lovým, byly odepsány z desk zemských do samostatných vložek knihovních, výpovědi zřejmě nevadí, ježto takovou změnou knihovního stavu nepřestávají býti odepsané pozemky částí souboru st-lova státem zabraného.
b) Bezdůvodná je rovněž námitka, že řada vypovídaných parcel není zapsána ve vložkách knihovních, jak je žal. úřad ve výpověděch uvedl, když stížnost zároveň netvrdí, že parcely ty vůbec nejsou st-lovým vlastnictvím.
c) Stížnosti ovšem namítají také, že žal. úřad vypovídá st-li parcely, které mu vůbec nepatří, nebo které v katastrálních obcích ve výpovčděch uvedených vůbec neexistují, a nemohou býti proto částí jeho souboru. Jsou to parcely č. kat. ... Kdyby bylo pravda, že parcely ty nepatří vůbec do souboru st-lova majetku, nemohl by je ovšem stpú své disposici podrobiti.
d) Stížnost namítá dále, že parcela č. ... v K. je sice knihovně připsána do vlastnictví st-lova, že však ve skutečnosti již od dob reambulace katastru v roce 1882 vlastnicky patří osobě třetí. Okolnost ta je pro právní posouzení příslušnosti pozemku k souboru zabraného majetku právně relativní, ježto — jak nss důsledně judikuje — nelze slova »vlastnicky« v § 2 záb. zák. pojímati čistě v jeho smyslu civilněprávním, takže parcela ta, třeba byla st-li knihovně připsána, nemusí patřiti k souboru jeho majetku.
e) Stížnost namítá také, že st-l v důsledku zák. č. 318/19 postoupil dlouhodobým pachtýřům části parcel č. ..., že při provádění poz. reformy odstoupil již pastevním družstvům parcely čís. ..., i že předal již parcely č. kat. ... stpú-u. Kdyby bylo pravda, že parcely způsobem zákonem přípustným přestaly býti částí st-lova souboru, nemohly by ovšem býti podrobeny výpovědi.
Pro přezkoumání těchto námitek podle toho, co uvedeno, právně relevantních, neposkytují správní spisy vůbec podkladu. Nss neshledal pak, že by na tyto námitky, teprve ve stížnosti k nss-u vznesené, nemohl vejíti, když ze spisů správních není patrno, že by byl býval st-l před tím, než byla výpověď dána, slyšen, a bylo mu tak umožněno již v řízení správním tyto námitky vznésti. Bylo proto naříkanou výpověď z 10. ledna 1928, která parcely ty postihuje, co do těchto parcel zrušiti dle § 6 zák. o ss.
f) Stížnost namítá, že prý žal. úřad vypověděl st-li parcelu č. ... v K, ač mu ji výměrem ze 4. března 1926 podle § 20 příd. zák. ponechal. Výměrem tím byla vskutku tato parcela st-li ponechána, avšak s doložením, že nepřistoupí-li st-l na podmínky, jež mu budou dodatečně sděleny, pokládati je rozhodnutí to za neučiněné. Spisy správní neposkytují vůbec podkladu pro přezkoumání, byla-li tato parcela vskutku vlastníku ponechána, a nebrání-li tato okolnost výpovědi, a bylo proto i tu nař. rozhodnutí co do této parcely zrušiti pro vady řízení.
2. Nss judikuje, že stpú mesmí podrobiti výpovědi nemovitosti, jež vlastník reklamoval podle §§ 3 a), 7 a 11 záb. zák. a § 20 příd. zák., dokud o žádostech těch nerozhodl, že však, dokud tak vlastník neučinil, může stpú pojmouti do své výpovědi veškerou půdu vlastníkovu bez ohledu na nároky, jež dosud neuplatnil. Není třeba proto v této souvislosti zabývati se důsledky, jež stížnost vyvozuje z toho, že hodlá u vypovězených nemovitostí uplatniti nároky dle cit. předpisů.
Stížnost vytýká ovšem také, že žal. úřad podrobil výpovědi pozemky zapsané ve vložce čís. ... obce K., jež prý st-l reklamoval dle § 3 a) záb. zák. Stížnost doznává, že žal. úřad o žádosti již dříve rozhodl a jí nevyhověl, tvrdí však, že st-l podal do tohoto rozhodnutí stížnost k nss-u, a že v době, kdy výpověď byla dána, nebylo o ní dosud rozhodnuto. Tu však stížnost přehlíží, že stížnost k nss-u podaná nemá sama o sobě odkladného účinku, aby stpú vypověděl hospodaření z nemovitostí, jež neuznal vyloučenými ze záboru. Ostatně byla stížnost do tohoto rozhodnutí nálezem nss-u z 3. července 1928 č. 120 173 zamítnuta jako bezdůvodná.
Stížnost konečně vytýká, že st-l žádal podle § 7 záb. zák. za propuštění stav. parcel č. kat. ... a poz. parcel č. ... v K. a že žal. úřad podrobil pozemky ty výpovědi, aniž dříve o žádosti té rozhodl. St-l neuvádí bližších dat svého podání, jímž nemovitosti ty reklamoval. Ve spisech správních je pak založeno jediné podání de pres. 14. června 1926, jímž st-l reklamoval u svého velkostatku K. řady nemovitostí, a mezi nimi i nemovitosti v K. Shora uvedené parcely však mezi nimi uvedeny nebyly. Bylo proto tuto námitku zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 7767. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 367-370.