Č. 7801.

Pozemková reforma: Stpú jest oprávněn posuzovati žádost o souhlas ke zcizení dle § 7 záb. zák. jako jediný celek a může souhlas odepříti, zjistí-li, že třeba jen částí půdy zcizované je potřebí pro účely pozemkové reformy.
(Nález ze dne 9. března 1929 č. 2381.)
Věc: Alvín G. v H. (adv. Dr. Jindř. Patka z Prahy) a Karel Josef T. v H. proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze o souhlas ke zcizení zabraných nemovitostí.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Žádost Alvína G. za schválení koupě parcel č. kat. ..., pastvina, a č. kat. ..., řeka J., zapsaných ve vložce č. ... česk. desk zem., od zabraného velkostatku K., patřícího Karlu Josefu T., byla vyřízena výměrem obvodové úřadovny stpú-u v Mladé Boleslavi z 10. února 1923 s tím, že obvodová úřadovna nenamítá nic proti prodeji uvedených pozemků, bude-li zaplacen podle § 61 zák. příd. před schválením smlouvy 10%ní poplatek z ceny trhové, kterýžto poplatek bude žadateli po zaslání smlouvy (s opisem) vyměřen. — Dne 14. 72
srpna 1926 předložili Alvin G. a Karel Josef T. ke schválení ve smyslu záb. zák. trhovou smlouvu, jíž Karel Josef T. prodává Alvínu G. tyto ve vlož. č. ... čes. desk zapsané parcely za trhovou cenu 7 000 Kč. Uvedeno, že prodej parcel č. kat. ... byl již schválen obvodovou úřadovnou a v ostatním že jde o rozptýlenou půdu velkostatku, kterou Alvin G. potřebuje pro rozšíření svého továrního závodu.
Nař. rozhodnutím odepřel žal. úřad udělení souhlasu k tomuto prodeji dle § 7 zák. záb. z těchto důvodů: »Maje rozhodovati o žádosti za souhlas ke zcizení dle § 7 zák. záb., musí stpú zkoumati, neodporuje-li zamýšlený odprodej účelům vytýčeným zákony o poz. reformě, zejména zákonem záborovým č. 215/19 a zákonem přídělovým č. 81/20. Dle § 5 prvého zák. nabývá stát záborem nárok, aby zabranou půdu přejímal a přiděloval; příděl pak a obdobně i zcizení z volné ruky jsou vzhledem k ustanovení § 5 záb. zák. a § 1 věta 1 zák. příď. přípustný teprve tehdy, když jest jisto, že stát zabrané půdy sám nepodrží aneb k účelům všeobecně prospěšným nepoužije. Konaným šetřením v daném případě bylo zjištěno, že pokud jde o parcelu č. kat. ... pastva v kat. obci P., uchází se o tuto parcelu obec P., která již v r. 1923 v příd. řízení prováděném na velkostatku K. podala si přihlášku o příděl pozemků č. kat. ..., naproti tomu Alvin G., továrník v H., přihlášky o příděl tehdy nepodal. Obec P. uchází se nyní opět o parcelu č. kat. ... spolu s parcelami č. kat. ... v kat. obci P. z důvodu, že jich nutně potřebuje jednak na zřízení cvičiště pro děti, jednak za účelem přístupu k řece J. a dobývání kamene a písku na opravu obecních cest. Odprodej zabraného majetku pozemkového z volné ruky nutno považovati za anticipaci přídělu a stpú musí dbáti toho, aby svým rozhodováním o žádostech vlastníků dle § 7 zák. záb. přiblížil se co nejvíce zásadám stanoveným v zákoně přídělovém. V daném případě uchází se o parcelu č. kat. ... jednak Alvin G., továrník v H., jednak obec P., tedy korporace veřejnoprávní, jíž dle 2. oddílu § 8 zák. příď. přiděluje se půda k účelům obecně prospěšným a jíž v případě konkurence náleží přednost před osobou soukromou. Pokud jde o ostatní kupované vodní parcely, jsou to veř. vody dle § 2 příp. 3 vod. zák. z 28. srpna 1870 č. 71 z. z. pro veř. zájem státní a státní vodní hospodářství důležité a nelze dle vyjádření min-a zeměd. v dohodě s min. prací převod jich do vlastnictví soukromé osoby povoliti, nýbrž nutno přepsáním jich do seznamu veřejného statku provésti zveřejnění jich. Stpú posuzuje každý odprodej jako celek; jelikož v daném případě nebylo možno schváliti odprodej vodních parcel, byla zamítnuta žádost v celém rozsahu.«
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané nss uvážil:
Stížnost popírá správnost názoru, vysloveného v nař. rozhodnutí, že každý odprodej je posuzovati jako celek a má za to, že i kdyby bývala právem zamítnuta žádost o prodej vodních parcel, nemohla býti zamítnuta žádost celá. Činí tak neprávem. Rozhoduje o tom, má-li či nemá-li dáti souhlas ke zcizení zabrané půdy dle § 7 zák. záb., je stpú oprávněn každou předloženou jemu kupní smlouvu zkoumati jako nedílný celek. Shledá-li, že třeba jen části nemovitostí, které tou kterou smlouvou se prodávají, k provádění poz. reformy postrádati nemůže, je oprávněn souhlas k celému zcizení odepříti. Není povinen, aby zkoumal, zda snad odprodej části nemovitostí touž smlouvou prodávaných by provádění poz. reformy nevadil. Vždyť strany, předkládajíce tu kterou kupní smlouvu ke schválení a nečiníce žádných výhrad stran event. vypuštění určitých nemovitostí, dávají na jevo svůj úmysl zciziti, resp. koupiti nemovitosti v kupní smlouvě uvedené jako celek a žádají o souhlas k této jimi zamýšlené transakci. Jen o tom, má-li k ní býti dán souhlas, je úřad povinen rozhodnouti, nikoli o tom, mohl-li by dáti souhlas k odprodeji části tohoto celku, neboť nelze tvrditi, že v žádosti za souhlas ke kupní smlouvě, obsahující řadu nemovitostí, je obsažena sama sebou i žádost za souhlas ke zcizení jakékoliv její části, poněvadž souhrn nemovitostí jednou smlouvou prodávaných zřejmě není totéž jako pouhá jejich část, nýbrž je prodejem zcela jiným. Na tomto právním názoru setrval nss i v daném případě a neshledal nezákonnosti v tom, že žal. úřad, seznav, že nebylo možno schváliti odprodej vodních parcel, zamítl žádost v celém rozsahu.
Z nař. rozhodnutí pak je zřejmo, že jediným důvodem, proč stpú odpírá souhlas dle § 7 zák. záb., jest, že vodní parcely, které spolu s jinými nemovitostmi tvoří předmět kupní smlouvy, mají býti zveřejněny. Vzhledem k tomu může a musí nss, zkoumaje v mezích stížnosti nař. rozhodnutí, omeziti se na otázku, zda žal. úřad právem vyslovil, že prodej oněch vodních parcel mařil by cíle provádění poz. reformy na zabraném velkostatku, o který zde jde, poněvadž dle toho, co řečeno, byl pak stpú oprávněn odepříti souhlas ke smlouvě té, byť i parcely ty tvořily jen část celé prodávané půdy.
Stížnost nenamítá, že by zveřejnění vodních toků, jež doposud patřily do soukromého vlastnictví, a zájem na zveřejnění tom vymykal se z rámce úvah, v němž se má stpú pohybovati při úvaze o tom, má-li či nemá-li souhlas uděliti, takže po té stránce není tu stížního bodu ve smyslu § 18 zák. o ss. Stížnost tvrdí pouze, že u parcel v kat. obci P. nejde vůbec o vodní toky a že parc. č. ... v B. a č. ... v Č. jsou horskými potoky, jež pro vodní hospodářství státu nemají významu; nepopírá však stran ostatních parcel zjištění žal. úřadu, že jde o vodní toky, které pro veřejný zájem význam mají.
Pak ovšem vzhledem k zásadě shora vyslovené, že lze souhlas odepříti, i když i jen části prodávaných nemovitostí je potřebí pro účely poz. reformy, nemohlo by býti nař. rozhodnutí nezákonným, i kdyby tvrzení stížnosti stran ostatních vodních parcel odpovídalo skutečnosti. — — —

Citace:

č. 7801. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 429-431.