č. 7964.

Zaměstnanci veřejní. — Učitelstvo (Slovensko): žádal-li veř. zaměstnanec (učitel) za pensionování, aniž vznesl určitě formulovaný nárok na odpočivné požitky určité výše, a přeloží-li jej pak úřad na trvalý odpočinek s určitými odpočivnými požitky, má povahu rozhodnutí podle § 2 zák. o ss jenom výrok o pensionování, nikoliv výrok o vyměření odpočivných požitků.
(Nález ze dne 22. května 1929 č. 9840.)
Prejudikatura: Boh. A 248/25 a 241/26. Věc: Šarlota N. v R. proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě o pensijní požitky.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: St-lka, dětská opatrovatelka obecní opatrovny v R., podala dne 25. ledna 1927 žádost za pensionování. Nař. rozhodnutím vyhověl žal. úřad její žádosti a přeložil ji ve smyslu § 2 odst. 2 zák. čl. 43:1891 do trvalé výslužby dnem 30. ledna 1927 a přiznal jí tyto požitky:
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss takto:
Podle § 2 zák. o ss lze k nss-u podati stížnost »do rozhodnutí nebo opatření« správního úřadu. Podle ustálené judikatury není však rozhodnutím nebo opatřením ve smyslu § 2 zák. o ss každá jakákoliv emanace správního úřadu, nýbrž jen takový výrok, kterým úřad autoritativním a právní moci schopným způsobem zakládá nebo upravuje právní posici strany; povahu »rozhodnutí nebo opatření« po rozumu cit. zák. pak zejména nemají pouhé pokladniční poukázky, kterými úřad, aniž judikuje o určitém nároku veř. zaměstnance, tomuto toliko poukazuje požitky.
V daném případě žádala st-lka za pensionování, při čemž však nevznesla přesný nárok na určitou výměru odpočivných požitků. Žádosti za pensionování žal. úřad vyhověl a upravil tím určitým způsobem právní poměry st-lčiny, totiž změnil její služ. poměr aktivní v poměr pensijní. Po té stránce má tudíž nař. výnos povahu »rozhodnutí neb opatření« podle cit. zák. a mohl by tedy tvořiti předmět stížnosti na nss. Po této stránce však stížnost proti nař. rozhodnutí nebrojí a není k tomu ovšem také ani příčiny, když přec nař. rozhodnutím bylo žádosti st-lčině za pensionování vyhověno.
Pokud však jde o vyměření a poukaz zaopatřovacích požitků, nemá nař. výnos povahu »rozhodnutí nebo opatření« podle § 2 zák. o ss, poněvadž tu žal. úřad nejudikoval o určitém nároku st-lčině na požitky určité výše, nýbrž provedl jen pokladniční důsledek jejího pensionování, takže nař. výnos — pokud jde o vyměření odpočivných požitků st-lčiných — má povahu pouhé pokladniční poukázky, není právní moci schopen a není způsobilým předmětem stížnosti na nss.
Naopak bylo by věcí st-lky, aby, má-li za to, že jí byly odpočivné požitky vyměřeny nesprávně — vznesla na žal. úřad určitě formulovaný nárok na vyměření těchto požitků v určité výši a nárok ten opodstatnila; teprve až by žal. úřad potom o takovémto nároku »rozhodl«, byl by tu způsobilý předmět stížnosti na nss.
V daném stadiu však musila býti stížnost odmítnuta (srovn. usnesení Boh. A 248/25 a 241/26.

Citace:

č. 7964. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 794-795.