Č. 7850.

Učitelstvo: Učitel veř. školy národní, kterému bylo vysvědčení učitelské způsobilosti podle § 7 zák. č. 470/19 datováno zpět, má nárok na zápočet vál. pololetí podle zák. č. 457/19 a zák. č. 470/19 za dobu od prvého dne měsíce následujícího po složení zkoušky dospělosti, jestliže v době té konal (v každém kalendářním roce aspoň po 6 měsíců) službu vojenskou, třebas v oné době nebyl ještě ustanoven ve službě školní.
(Nález ze dne 4. dubna 1929 č. 6571.)
Prejudikatura: Boh. A. 4090/24.
Věc: Josef R. v L. proti ministerstvu školství a národní osvěty o zápočet válečných pololetí.
Výrok: Nař. rozho dnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l nabyl vysvědčení učitelské dospělosti dne 8. května 1916 a vysvědčení způsobilosti dne 22. listopadu 1919 s platností od listopadu 1918. Voj. službou vál. konal od 11. května 1916 do 12. října 1918, službu školní konal od 23. října 1918.
Ošv propočítal mu ke dni 1. ledna 1921 školní službu od 1. června 1916 do 31. prosince 1920 — 4 roky, 7 měsíců a válečná pololetí za roky 1916 až 1918 — 1 rok, 6 měsíců.
Zšr v Praze však výnosem z 31. března 1925 neschválila postup ošv-u, poněvadž R-ovi byla započítána tři vál. pololetí za roky 1916 až 1918, ačkoli R. nekonal v letech 1914 až 1918 za akt. služby civilní aspoň 6 měsíců v každém z těchto roků akt. službu voj. (§ 1 zák. 457/19.). Když se st-l odvolal, dovolávaje se § 7 zák. č. 470/19, rozhodla zšr výnosem ze 6. června 1926 znovu ve věci a nevyhověla žádosti st-le za zápočet vál. pololetí ani podle ustanovení § 7 zák. č. 470/19, neboť předpis ten jedná výslovně o započtení voj. služby a školské praxe, kdežto pro započtení vál. pololetí (let ideálních) jest rozhodný zák. č. 457/19.
V dalším odvolání dovolával se st-l opět § 7 zák. 470/19, podle něhož jest mu čítati službu tak, jako by byl nastoupil školní službu již 1. června 1916 se všemi důsledky, pročež má tedy nárok na zápočet 3 vál. pololetí. Odvolání st-lovo bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodů rozhodnutí zšr-y; k vývodům rekursu bylo podotknuto, že voj. služba byla st-li skutečně započtena, na započtení vál. pololetí však že nároku nemá, ježto do školní služby vstoupil teprve 23. října 1918, nebyl tedy v žádném z vál. roků aspoň šest měsíců v akt. službě civ. aniž konal v některém z oněch roků za své civilní služby službu voj. v míře právě naznačené.
O stížnosti uvážil nss takto:
Podle § 1 zák. č. 457/19 postupují civ. státní úředníci (a podle čl. 2. zák. č. 274/19 také učitelé veř. škol. národních v Čechách, na Mor. a ve Slez.), kteří byli 1. listopadu 1918 v akt. službě, za každý kalendářní rok 1914 až 1918, v němž byli aspoň po 6 měsíců v akt. státní službě civ. (resp. učitelské) nebo za této služby konali akt. službu voj. ... vždy o půl roku dříve do vyšších služ. požitků ...
V daném případě je nesporno, že st-l sice 1. listopadu 1918 již v akt. službě školní byl, že však v letech 1916, 1917 a 1918, o které tu jde, fakticky nebyl aspoň po 6 měsíců v akt. službě učitelské, dále že v uvedených letech sice konal aspoň po 6 měsíců akt. službu voj., avšak nikoliv »za (faktické) akt. služby učitelské«. Avšak — jak stížnost důvodně vytýká, — nelze přehlédnouti, že st-l složil zkoušku učitelské dospělosti dne 8. května 1916, že pak od 1. června 1916 do 12. října 1918 konal akt. službu vál. a že mu, když se podrobil 22. listopadu 1919 zkoušce způsobilosti, byla poskytnuta výhoda podle § 7 věty prvé zák. č. 470/19 tím způsobem, že vysvědčení způsobilosti byla přiznána platnost od 28. října 1918. St-l patří tedy k oněm učitelům, kterým se podle 3. věty téhož § 7 »započítávají všechna léta voj. služby i dosavadní školské praxe do služ. postupu podle zák. č. 274/19 tak, jako kdyby byli nastoupili službu prvého dne měsíce, následujícího po složení zkoušky dospělosti«, a to — jak nss ustáleně judikuje — (srov. nál. Boh. A 4090/24) i tehdy, když služba ta v uvedené době fakticky absolvována nebyla.
Z uvedeného zcela povšechného znění zákona a tím spíše ze zřejmého úmyslu jeho, poskytnouti učitelům — ba i pouhým »odchovancům učitelských ústavů« (§ 7 zák. 470/19 na začátku) — kteří byli válkou zdrženi ve výkonu učitelské služby, velmi daleko jdoucí výhody, nutno usuzovati, že učitelům, resp. odchovancům učitelských ústavů v § 7 zák. 470/19 uvedeným jest započítati všechna léta voj. služby tak, jakoby byli nastoupili službu (scilicet učitelskou) hned prvého dne měsíce, následujícího po složení zkoušky dospělosti. Posuzují se tedy učitelé takoví co do zápočtu služ. doby voj. do postupu podle zák. 274/19 tak, jakoby byli fakticky nastoupili službu učitelskou hned po zkoušce dospělosti (resp. 1. dne příštího měsíce), čili doba jejich voj. služby po uvedeném termínu pokládá se fiktivně za dobu vykonanou za akt. služby učitelské.
Je-li tomu tak, pak ovšem taky u st-le se posuzuje doba od 1. června 1916 tak, jakoby byl od tohoto dne býval v akt. službě učitelské, a splnil pak st-l v létech 1916, 1917 a 1918 shora uvedenou podmínku § 1 zák. 457/19 pro zápočet vál. pololetí tím, že v každém z těchto roků byl aspoň po 6 měsíců v akt. službě učitelské a za této služby ve službě voj. Přísluší tedy st-li jím uplatňovaný nárok na zápočet 3 vál. pololetí a je opačný právní názor žal. úřadu resp. zšr-y nesprávný.

Citace:

č. 7850. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 548-550.