Č. 7676.

Stavební právo. — živnostenské právo. — Horní právo. — Dávky za ve ř. úkony: 1. Dávku za úřední úkony dle saz. pol. C 13 vl. nař. č. 163/25 nelze předepsati za zásadní schválení živn. provozovny dle § 32 živn. ř. — 2. Dávku za úřední úkony dle saz. pol. D 26 vl. nař. č. 163/25 nelze předepsati za zásadní stavební povolení dle §§ 40, 42 stav. ř. slez., resp. § 133 hor. zák. — 3. Jaký význam má pro stanovení výše dávky rozsah podniku, výše investovaného kapitálu a náklad projednáním věci způsobený?
(Nález ze dne 8. ledna 1929 č. 1.)
Věc: Báňská a hutní společnost v Brně (adv. Dr. Kar. Winkler z Prahy) proti zemské správě politické v Brně o dávky za úřední výkony.
Výrok: Rozhodnutí zemské správy politické v Brně z 20. prosince 1926 se zrušuje pro nezákonnost, stížnost do rozhodnutí téhož úřadu ze 26. ledna 1927 se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: 1. Osp v M. udělila výměrem z 29. března 1926 stěžující si společnosti zásadní stav. povolení dle §§ 40 a 137 mor. stav. řádu a zásadní povolení dle §§ 25 a 26 živn. ř., jakož i dle ustanovení §§ 131 a 133 hor. zák. pro zřízení elektrické ústředny při koksovně Ignátovy jámy na pozemku parc. č. . . . v kat. obci M. H. Udělení konečného stav. povolení za současného sdělení případných stav. podmínek bylo vyhrazeno, až bude projekt doplněn tak, jak bylo předepsáno ve vyhlášce z 26 února 1926, kterou bylo nařízeno komis, jednání. — Za tato povolení byla výměry z 29. března a ze 2. dubna 1926 předepsána ve smyslu zák. č. 53/25 dávka za úřední výkon a to: a) dle pol. 13 sazby C) vl. nař. č. 163/25 penízem 20000 Kč a b) dle pol. 26 sazby D) téhož nař. penízem 5000 Kč.
Nař. rozhodnutím z 20. prosince 1926 nebylo vyhověno odvolání z toho podanému, ježto dávka tato, přihlížejíc k rozsahu podniku a výši investovaného kapitálu, předepsána byla obnosem přiměřeným. Se zřetelem k námitce, že dávka měla býti předepsána až po konečném schválení, bylo vysloveno, že dávku jest předepsati za úřední úkon, jakmile se stal. Zásadní předběžné schválení takovým úkonem je, a úřadu není uloženo čekati na další zákroky žadatelovy, kterými se předběžné schválení může doplniti. Dodáno bylo, že úřad při konečném schválení bude bráti zřetel na výši dávky již předepsané.
2. Osp v M. výměrem z 26. dubna 1926 udělila stěž. si společnosti stav. povolení dle §§ 40 a 137 mor. stav. řádu a povolení dle §§ 25 a 26 živn. ř., jakož i povolení dle ustanovení hor. zák. pro stavbu zařízení na míchání topiva pro kotelnu elektrické ústředny na nádvoří jámy Ignátovy v M. H. Výměr tento nabyl právní moci. — Za toto povolení byla výměrem z 12. května 1926 předepsána ve smyslu zák. č. 53/25 dávka za úřední výkon dle pol. 13 sazby C a pol. 26 sazby D vl. nař. č. 163/25 penízem 3500 Kč.
Nař. rozhodnutím z 26. ledna 1927 nebylo vyhověno odvolání z toho podanému, protože dávka tato, přihlížejíc k okolnostem uvedeným ve 3. odst. § 2 zák. č. 53/25, jakož i výši investovaných nákladů byla předepsána obnosem přiměřeným. Se zřetelem k námitce, že nejde o živn. provozovnu, bylo vysloveno, že jde o součást její, k jejímuž zřízení je třeba dle 3. hlavy ř. živn. právního schválení a dle mor. stav. řádu povolení stav. Ježto tato povolení byla udělena, jsou splněny předpoklady pro předepsání dávky. Konečně bylo vysloveno, že při předpisování dávek za schválení provozoven dlužno dle bodu 13 sazby C vl. nař. č. 163/1925 přihlížeti k rozsahu podniku a výši investovaného kapitálu.
O stížnostech nss uvážil:
Ad 1. Nss shledal za potřebné nejdříve zaujmouti stanovisko k námitce, že dávka za konsens živnostenskoprávní pro zřízení elektr. ústředny nemohla býti předepsána, poněvadž konsens byl udělen pouze zásadně, kdežto schválení provozovny v detailech (t. j. jednotlivých částí budov a jejich strojního zařízení) bylo vyhraženo dle protokolu zvláštnímu řízení a rozhodnutí. Nss shledal tuto námitku důvodnou.
Prov. nař. č. 163/25 k zák. č. 53/25 stanoví v položce C 13, že dávce podléhá schválení provozovny neb její změny. Schválením provozovny rozuměti jest onen akt úřední, z kterého strana nabývá práva, provozovnu podle jejího určení užívati. Takového práva ze schválení jen zásadního ještě nenabývá, neboť byť i jím vysloveno bylo, že z ohledů veřejných, k nimž je dle 3. hlavy živn. řádu přihlížeti, není zásadních překážek, aby provozovna byla zřízena na místě, kde je projektována, přece ještě k tomu, aby bylo možno jí používati, je nutno, aby i celé zařízení bylo předmětem úředního jednání a schválení podle 3. hlavy ž. ř. Teprve tímto schválením nabude strana práva, provozovnu zříditi a jí používati (§ 25 ž. ř.) a teprve toto schválení může býti předmětem vyměření dávky za úřední úkony.
Následkem toho, že za udělení zásadního schválení — a jen to v daném případě bylo uděleno —, dávku předepsati nelze, jest rozhodnutí již z tohoto důvodu nezákonné. Nemusil se proto nss zabývati otázkou, v jaké výši dávka mohla býti předepsána, zejména i otázkou — ostatně i v nál. Boh. A 7653/28 ve smyslu vývodů stížnosti rozřešenou —, zda položka C 13 cit. vl. nař. jest ve shodě se zákonem, když stanoví dávku do 20000 Kč.
Námitku stejného obsahu vznáší stížnost i proti předpisu dávky 5000 Kč podle sazebníku položky D 26 cit. vl. nař. vytýkajíc, že i stav. povolení udělené ve smyslu § 133 hor. zák. bylo v daném případě jen zásadní, takže nelze zmíněné položky užiti. V položce té se stanoví, že dávku lze předepsati za úřední úkony (povolení, schválení a rozhodování) provedené v důsledku §§ 123—133 hor. zák. o právech spojených s propůjčkou.
Nss musil vzhledem k tomuto znění, odchylnému od znění položky C 13 uvážiti, nepodléhá-li dávce jakékoli rozhodnutí o stav. žádosti, podané ve smyslu § 133 hor. zák., bez ohledu na svůj obsah, zejména tedy i rozhodnutí takové, ze kterého stavebník ještě nenabyl práva stavbu provésti. Nss došel k závěru, že tomu tak není. Jak ze shora podaného obsahu položky D 26 vysvítá, zahrnuje položka tato dávky za různé úkony — povolení, schvalování a rozhodování — předsevzaté v důsledku ustanovení §§ 123—133 hor. zák.
Z obsahu těchto §§ jde na jevo, že v jednotlivých případech úkon úřední nemá povahu povolení nebo schválení, nýbrž skutečně pouhého rozhodnutí; tak tomu je v případech, uvedených v §§ 125 a 132 hor. zák. (tohoto posléz uvedeného případu týká se ovšem také položka D 30). Je zřejmo, že znění položky D 26 upraveno bylo tak, aby postihlo všecky tyto úřední úkony, a že z tohoto důvodu uvádí vedle sebe povolení, schvalování a rozhodování. Ale pak úředním úkonem dávce podrobeným může být v případě, kde straně jde o dosažení povolení — a to je případ § 133 hor. zák. — jen toto povolení samo a nikoli jiné rozhodnutí o žádosti, takovéto povolení neobsahující.
Stav. povolením jest stejně, jak bylo shora vysloveno ohledně živn.-právního povolení, jen povolení takové, které stavebníka opravňuje provést projekt, jak vyplývá zejména z ustanovení § 40 a 44 stav. ř. mor. Provedení stavby jest jen tehdy možno, když celá stavba ve všech podrobnostech stav. řádem na plánech požadovaných (§ 32 stav. ř.) je projednána a povolena. Pouze zásadní povolení tomuto požadavku nevyhovuje a nemůže býti považováno za úkon podléhající dávce.
Jest tedy nař. rozhodnutí i pokud jde o předpis dávky za zásadní povolení stavební nezákonné a odpadá nutnost, aby se nss zabýval dalšími námitkami stížnosti týkajícími se této věci.
ad 2. Proti předpisu dávky za povolení pro stavbu zařízení na míchání topiva pro elektr. ústřednu namítá stížnost, že toto zařízení je součástí elektr. ústředny, že není samo o sobě provozovnou a nemůže býti schválení jeho podrobeno dávce zvláštní, nýbrž že dávka předepsaná za schválení elektr. ústředny vztahuje se i na schválení topírny.
Je pravda, že stavba topírny jest jen součástí celkového zařízení elektr. ústředny. Leč podnikateli podle živn. řádu nic nebrání, aby schválení podle 3. hlavy si vyžádal odděleně i pro jednotlivé části celkové provozovny. To se stalo v daném případě, neboť st-lka podala zvláštní žádost za schválení topírny. O této žádosti provedeno zvláštní řízení a vydáno zvláštní rozhodnutí. Toto rozhodnutí je schválením projektu stranou předloženého podle 3. hlavy ž. ř., je tedy schválením provozovny, jak se ho strana sama svou žádostí domáhala. Předmětem jednání o schválení elektr. ústředny topírna nebyla, nýbrž byla z tohoto jednání výslovně vyňata.
Pokud pak jde o udělení stav. povolení pro tuto topírnu ve smyslu § 133 hor. zák. a mor. stav. řádu, nelze pochybovati o tom, že podle disposice stavebníkovy může býti každý jednotlivý stav. objekt, i když s jiným dohromady slouží jedinému účelu, předmětem zvláštního stav. řízení a rozhodování. V daném případě bylo o stav. povolení pro stavbu topírny stranou samostatně žádáno, povolení to bylo úřadem zvláštním aktem uděleno, byl tu tedy podklad pro předpis dávky, a jest proto námitka stížnosti, že dávka nemohla býti uložena, bezdůvodnou.
Pokud jde o výši dávky předepsané částkou 3500 Kč, namítá stížnost, že úřad měl především přihlížeti k výši nákladů, které projednání věcí způsobilo a že tento náklad měl býti za účasti stran vyšetřen; to proto, že § 2 odst. 3 zák. č. 53/25, stanově pořadí momentů, ke kterým jest při vyměřování dávky přihlížeti, na prvém místě uvádí výši nákladu, projednáním věci způsobeného. Dále stížnost namítá, že rozsah podniku a výše investovaného kapitálu vůbec nejsou okolnostmi, ke kterým by se podle zák. mohlo hleděti. Nss neshledal, že by § 2 cit. zák. svým zněním odůvodňoval názor, stížností zastávaný, že pro stanovení výše dávky má být rozhodným nejprve výše zmíněného nákladu a teprve pak ostatní momenty tu uvedené (rozsah a obtížnost jednání, význam věci, prospěch strany a její majetkové poměry). Slova »v prvé řadě« — na něž tu stížnost klade váhu —, mohou býti brána jen jako protiklad proti slovu »jednak«, naznačujíce, že nejprv jest uvážiti všecky momenty prve uvedené a pak i kolkové poplatky, které strana zapravila.
Žal. úřad také — jak nař. rozhodnutí výslovně uvádí — přihlížel ke všem v § 2 odst. 3 uvedeným okolnostem, vzal tedy v úvahu i výši nákladů, které projednání věci způsobilo. Aby o této okolnosti bylo konáno zvláštní šetření, nebylo zapotřebí, neboť vyměřovací úřad byl zároveň úřadem, který obstaral úřední úkon a kterému tedy z jeho vlastní úřední činnosti náklady byly známy.
Rozsah podniku a výše investic jsou okolnosti, které charakterisují význam věci a jsou indiciem pro to, jaký prospěch straně asi z úředního úkonu vznikne. — Poukazuje-li pak stížnost na to, že význam věci a prospěch strany lze posuzovati jedině podle úředního úkonu samého, nikoli však podle projektu, jehož se úkon týká, jest k tomu podotknouti, že účelem zákona je, aby se dávka hodnotila podle důležitosti, kterou úřední úkon má pro stranu, kteráž důležitost záleží ovšem hlavně na povaze zařízení, pro které se schválení nebo povolení udělí. Jestliže tedy žal. úřad při stanovení výše dávky přihlížel také k rozsahu podniku a výši kapitálu, jednal ve shodě s ustanoveními odst. 3 § 2 zák.
Jest proto i námitka směřující proti výši dávky, předepsané z povolení stavby zařízení na míchání topiva bezdůvodnou.

Citace:

Č. 7676. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 188-192.