Č. 7807.

Elektrisace: I. Řešení sporu o přeložení elektrického vedení ve smyslu § 9, odst. 2 zák. č. 438/19 náleží podle § 23 před politický úřad prvé stolice a není předmětem konsensního řízení podle §§ 16 a 19. — II. O konkurencí práv elektrisačního podniku s právy horními.
(Nález ze dne 13. března 1929 č. 4679.)
Věc: Spojené uhelné závody »Britanie«, akc. spol. v E. (adv. Dr. H. Schleim z Teplic-Šanova) proti ministerstvu veřejných prací o dálkové elektrické vedení o vysokém napětí.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Ústřední elektrárny, akc. spol. v Praze, předložily zsp-é v Praze projekt na stavbu dálkového eletrovodu o napětí 22 000 Volt z elektrárny v E. do T. a požádaly o živn.-právní povolení ke stavbě tohoto elektrovodu přes katastry obcí ... Předmětem tohoto projektu je stavba dálkového vedení z E. do T., které má zásobovati čerpací stanicí Ústředních elektráren v T. elektr. energií.
O tomto projektu zahájila zsp na základě §§ 18 a 21 zák. č. 438/19 a §§ 7 a násl. prov. nař. č. 612/20 ediktální řízení podle §§ 29/31 živn. řádu. Ve dnech 31. března a 1. dubna 1925 se konalo komis, řízení v obcích shora zmíněných. V E. vznesl zástupce stěžující si firmy žádost, aby vedení od stožáru 24 až k 32 bylo v době nejbližších 5 let a od stožáru 32 až 48 v době 10 let přeloženo, jestliže toho důlní provoz bude vyžadovati, a to na útraty elektrárny, neboť dolování má prioritu před elektrovodem. — K tomu se podotýká, že podle seznamu pozemků, jimiž je vedení projektováno, jsou jen stožáry 31 a 33 projektovány na pozemcích, jejichž vlastníkem je stěžující si firma, ostatní stožáry, o nichž se zástupce firmy zmínil, mají býti zřízeny na pozemcích různých jiných vlastníků. Užívací práva a pozemkové služebnosti, váznoucí na pozemcích, přes které je elektrovod projektován, v seznamu zapsány nejsou. — Zástupce Ústř. elektrárny uvedl, že vedení bude v případě nutnosti přeloženo, pokud požadavek st-lky se týká jejích vlastních pozemků. Ohledně pozemků, které nejsou v jejím vlastnictví, prohlásil zástupce Ústř. elektráren, že st-lka není oprávněna činiti námitky a že Ústř. eletrárny s ní budou jednati o způsobu a době dolování v místech pod vedením a o přeložení vedení.
Hledíc k výsledku komis. jednání, vyslovila zsp v Praze rozhodnutím ze 7. července 1925 na základě § 16 zák. č. 438/19 a § 10 prov. nař. č. 612/20 přípustnost elektrovodu výše zmíněného se stanoviska živn.-policejního, jakož i s hlediska soustavné elektrisace a povolila jeho provedení na základě § 19 elektrisačního zákona podle předložených plánů se změnami při komisi zjištěnými, projednanými a do plánu zanesenými. Zsp uložila zároveň všem vlastníkům veř. i soukr. pozemků, dotčených tímto projektem, pokud se již s nimi žadatelka nedohodla soukr. úmluvami, povinnost trpěti, aby koncesionářka napjala přes tyto pozemky vodiče pro elektr. proud, dále povinnost trpěti přístup na ně za účelem zřizování, opravování, udržování a provozování elektrovodu a posléze povinnosti trpěti okleštění stromů na nich do takové výše, aby nevadily elektrovodům. Jinými slovy udělila zsp v základě § 7 elekr. zák. Ústředním elektrárnám, jejichž podnik byl výnosem min. prací z 1. srpna 1923 prohlášen za všeužitečný, práva užívací na těchto pozemcích, pokud jich nenabyl již dohodou soukromou.
K požadavku zástupce stěžující si společnosti podotkla zsp, že — pokud požadavek přeložení vedení se týká jejích vlastních pozemků — bude vedení v případě nutnosti přeložiti. Ve příčině pozemků, které nejsou vlastnictvím jmenované společnosti, poznamenala zsp, že st-lka není k podání námitek legitimována, a uvedla, že o způsobu a době dolování v místech pod vedením, jakož i o přeložení vedení budou Ústř. elektrárny se st-lkou jednati. Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad odvolání podanému st-lkou proti uvedenému rozhodnutí zsp-é a potvrdil je z těchto důvodů: »Pokud jde o námitku, že ve schvalovacím rozhodnutí nebylo vysloveno, že případné přeložení elektr. vedení má se státi na útraty elektr. podniku, jest uvážiti, že nebylo třeba toho ve schvalovacím rozhodnutí zvláště vysloviti, neboť závazek tento pro elektr. podnik vyplývá z ustavení § 9 č. 2 odst. 2 zák. č. 438/19, podle něhož vlastník elektr. zařízení musí případné přemístění zařízení provésti na vlastní útraty. Je tedy tato námitka bezpodstatnou. V dalším obsahu odvolám shledalo min. prací v podstatě dvojí námitku, a to, že nebyl vzat zřetel jednak na držbu horních práv a práv služebností st-lky, jednak na budoucí její nároky na ochranu proti projektovanému vedení, pokud se týče na náhradu škody. Zde však nutno uvážiti, že uplatňované námitky lze posuzovati jen podle doby schvalování projektovaného elektr. díla. V době schvalování nejsou však dolové míry st-lky ještě v provozu, jak sama přiznává, a není proto st-lka oprávněna činiti námitky z titulu držení těchto neotevřených ještě dolových měr, ani z titulu služebností užívání oněch pozemků k důlním účelům, které, nejsouce ve vlastnictví st-lky, leží v obvodu těchto jejích neotevřených ještě dolových měr. Jmenovitě nemůže st-lka z těchto titulů vznášeli toho času požadavky na ochranu proti projektovanému vedení, ani činiti nárok, aby elektr. podniku bylo uloženo vzíti na sebe náklady těchto ochranných opatření, jichž bude snad potřebí v budoucnosti, t. j. až doly budou otevřeny. Nároky, jež v tomto případě snad st-lka v budoucnosti vznese, bude posuzovati podle zákonů v oné době platných a příslušných.«
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutí obsahuje na prvém místě výrok, kterým nebylo vyhověno rekursní žádosti st-lky, aby již v konsensu uděleném podle § 19 zák. č. 438/19 bylo vysloveno, že případné přeložení elektr. vedení s pozemků, jež jsou ve vlastnictví st-lčině, má se státi na útraty elektr. podniku. Stížnost brojí proti tomuto výroku v podstatě z toho důvodu, že o této otázce vznikl ve správním řízení mezi stranami spor a bylo proto povinností úřadu, aby o tomto sporu rozhodl. Vytýká tedy st-lka, že nař. rozhodnutím odpírá rozhodnutí o sporu, který na úřad ve správním řízení vznesla.
Tato výtka by byla důvodnou jen tehdy, kdyby úřady, jež jsou podle §§ 16 a násl. elektr. zák. povolány uděliti konsens ke zřízení elektr. díla, byly oprávněny a povinny rozhodovati v řízení konsensním o otázce, jež se podle tvrzení stížnosti stala spornou. Obsah konsensu je však určen v § 19 elektr. zák. Otázka, kdo má nésti náklad případně nutného přeložení elektr. zařízení, do tohoto vymezení konsensního obsahu pojata není a rozumně ani pojata býti nemohla, neboť o případném přeložení elektr. vedení se při udělení konsensu vůbec nerozhoduje, ježto rozhodnutí o této otázce je vyhraženo podle § 23 elektr. zák. politickému úřadu prvé stolice, až se stane aktuelní a vznikne o ní spor. Ostatně v rozhodovacích důvodech, jež nelze přísně děliti od enunciátu, zdůraznil žal. úřad výslovně, že podle § 9 eletr. zák. musí elektr. podnik provésti případné přemístění sloupů na vlastní útraty, takže výtka stížnosti by byla bezdůvodnou i tenkráte, kdyby výrok pohřešovaný st-lkou v nař. rozhodnutí měl býti vysloven již v řízení konsensním.
Dále zamítl žal. úřad v nař. rozhodnutí žádost st-lčinu, aby byla poskytnuta ochrana jejímu oprávnění hornímu, jako předčasnou, ježto v době schválení nebyly dolové míry st-lky ještě v provozu. — Stěžující si firma brojí proti tomuto výroku žal. úřadu s dvojího hlediska: jdenak proto, že na pozemcích, na nichž byla pro elektr. podnik zřízena užívací práva, má práva služebností, jednak proto, že jí příslušejí ohledně těchto pozemků práva horní, která mají přednost před elektr podnikem. Musí proto podle názoru hájeného ve stížnosti buď elektr. podnik býti uznán povinným, aby přeložil sloupy elektr. vedení na svůj náklad, bude-li toho dolování vyžadovati, anebo — bude-li se podnik zdráhati tak učiniti — musí býti již v konsensním řízení uznáno, že je povinen přikročiti k vyvlastnění zmíněných práv st-lčiných a to tím spíše, že sloupy postavené v dolovém poli již dnes překážejí dolování, takže již běží vlastně o vyvlastnění st-lčiných práv.
Pokud jde o první otázku, bylo již shora vyloženo, že otázka přeložení elektr. zařízení nepatří do řízení konsensního a nenáleží ani před vlastní úřady konsensní, nýbrž jest o ní jednati samostatně podle §§ 9 a 23 elektr. zák. až stane se aktuelní, až majitel pozemku zatíženého užívacími právy podle § 9 elektr. zák. požádá za přeložení elektr. zařízení a až o této otázce vznikne spor. K tomu budiž poznamenáno, že žal. úřad zásadně neodepřel st-lce jako majitelce hor a subjektu oprávněnému ke služebnostem věcnou legitimaci k žádosti za přeložení elektr. vedení, naopak legitimaci tuto st-lce přiznal, takže nss neměl příčiny zabývati se otázkou, zdali horní vlastník a osoba oprávněná ke služebnostem patří mezi subjekty, které jsou podle § 9 odst. 2 elektr. zák. oprávněny žádati, aby elektr. vedení bylo změněno nebo odstraněno. Významem tohoto výroku pro řízení podle § 23 cit. zák., jež snad bude provedeno, neměl nss příčiny se zabývati.
Druhá výtka, podle které měla býti uložena elektr. podniku v konsensu povinnost, aby horní práva st-lčina vyvlastnil, nemá v zákoně opory, neboť podniku přísluší podle § 7 elektr. zák. jen nárok na vyvlastnění nemovitostí a práv, po případě nárok na zřízení služebností (§12). O povinnosti k vyvlastnění nemůže podle toho býti řeči, leda že by snad šlo o případ § 12 odst. 4, o kterýž však v konkrétním případě neběží. Jestliže by elektr. podnik vyvlastnění potřeboval, musí si je vymoci anebo se musí zdržeti takových zásahů do právní sféry st-lčiny, jichž bez vyvlastnění provésti nelze. Má-li st-lka za to, že elektr. podnik překáží již dnes výkonu jejího práva horního, je její věcí, aby žádala za přeložení vedení podle § 9 elektr. zák. a domáhala se svého nároku cestou naznačenou v § 23 elektr. zák.

Citace:

č. 7807. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 440-443.