č. 7966.

Učitelstvo: * Nárok učitele na zápočet doby odsloužené ve vlastnosti nekvalifikovaného učitele dle čl. 9, odst. 2, předposlední věty zákona č. 251/22, není vyloučen již proto, že doba ta byla odsloužena před počátkem účinnosti cit. zákona.
(Nález ze dne 22. května 1929 č. 10.068.)
Prejudikatura: Boh. A. 4512/25.
Věc: Artur Cz. v N. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o zápočet služby výpomocného učitele.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: St-1 v podání z 19. března 1926 zažádal u zšr-y v Praze, aby mu byla cestou milosti do postupu platového a do pense započtena podle čl. 9. zák. č. 251/22 služební doba výpomocného učitele (absolvovaná jím na základě maturitního vysvědčení reálky ode dne 1. června do 31. srpna 1906). Výnosem ze 3. září 1926 zšr takto rozhodla: Žádosti za zápočet služ. doby výpomocné před zkouškou učitelské dospělosti cestou milosti podle čl. 9. zák. č. 251/22 nemůžeme vyhověti, poněvadž příslušné ustanovení čl. 9 odst. 2 poslední věty cit. zák. vztahuje se jen na učitelské síly, jichž se týkají dřívější věty tohoto odstavce, t. j. na učitelské síly, které byly jakožto nekvalifikované ve veř. školní službě ustanoveny dnem účinnosti zák. č. 251/22, tedy dnem 1. června 1922 aneb po tomto dni, tudíž nikoli na žadatele, kterýž jest již ode dne 1. prosince 1909 def. učitelem. — Odvolání st-lovo bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodů rozhodnutí zšr-y; zároveň přihlíželo min. i k tomu, že st-1 žádal výslovně za zápočet cestou milosti, na kterýž mu vůbec žádný nárok nepřísluší, a že tudíž nebylo zamítavým rozhodnutím dotčeno jeho subj. právo.
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami: St-1 se sice v původní žádosti domáhal uplatňované výhody výslovně jen cestou milosti, než když mu byla odepřena s odůvodněním, že mu na ni nepřísluší zákonný nárok, dovozoval v rekursu, že mu takový nárok přísluší a domáhal se vyhovění tomuto nároku. Proto samostatný důvod žal. odvolací instance, že nebyl st-lem v původní žádosti uplatňován nárok, nýbrž že se st-1 dožadoval přiznání výhody jen z milosti a že nemohl proto odepřením výhody býti dotčen ve svém právním nároku, není správný.
Nss musil tudíž přezkoumati nař. rozhodnutí s hlediska, zdali, jak namítá a dovozuje stížnost, právní nárok učitelů po rozumu předposlední věty druhého odstavce čl. 9 zák. č. 251/22 na dílčí zápočet doby výpomocné služby, konané bez kvalifikace, spočívající v učitelské způsobilosti, přísluší jim podle zák. i stran doby tohoto způsobu, absolvované před počátkem účinnosti zák. č. 251/22, či zdali, jak prohlašuje nař. rozhodnutí, nárok ten jest zákonně omezen na zápočet dob tohoto způsobu, spadajících do času za účinnosti zmíněného zákona.
Přihlížeje ke znění prvého odstavce čl. 14. cit. zák., kdež se praví, že zákon nabývá účinnosti dne 1. června 1922, v souvislosti s předpisem předposlední věty druhého odstavce cit. čl. 9., kdež je řečeno, že doba nekvalifikovanými učiteli takto odsloužená započte se jim z polovice, nejvýše však výměrou dvou let do postupu platového, do pense i pro def. ustanovení bez určení místa, pokládá nss za správné stanovisko stížnosti, neboť uvedeným způsobem jest na dobu ode dne 1. června 1922 odsunuto jen provedení zápočtu, kdežto nic není v zákoně ustanoveno o tom, že by i uskutečnění podmínek pro započet musilo se státi teprv po dni 1. června 1922 (srovn. nál. Boh. A. 4512/25).
Důvody, jimiž úřad opřel svůj zamítavý výrok, neodpovídají tudíž zákonu.

Citace:

č. 7966. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 797-798.