č. 8028.

Elektrisace. — Horní právo: 1 Jak jest upraveno řízení o schválení elektrisačního projektu podle zák. č. 348/19. — 2 V jakých mezích může majitel hor činiti námitky proti elektrizačnímu zařízení, které jest položeno uvnitř jeho dolového pole?
(Nález ze dne 12. června 1929 č. 11.531.)
Prejudikatura: Boh. A. 5832/26.
Věc: Spojené uhelné závody »Britania«, akc. spol. v E. (adv. Dr. H. Schleim z Teplic-Šanova) proti ministerstvu veřejných prací (vrch. min. kom. Dr. Jan Kreuzer) o signalisační a telefonní vedení.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Ústřední elektrárny, akc. společnost v P. předložily zsp-é v Praze projekt stavby signalisačního a telefonního vedení z E. do T. za účelem telefonního spojení elektrárny Ústř. elektráren v E. s vlastní vodárnou v T. a se stanicí v H., jakož i za účelem signalisace stavu vodní hladiny v nádržce v H. a požádaly za úřední schválení tohoto díla podle § 16 elektr. zák. z 22. července 1919 č. 348 Sb., jako součásti elektrárenského podniku, který byl výnosem min., prací z 1. srpna 1923 prohlášen za všeužitečný podle § 4 cit. zák. O tomto projektu zahájila zsp v Praze na základě §§ 18 a 21 zák. č. 438/19 a §§ 7 a násl. prov. nař. č. 612/20 podle §§ 291—31 živn. ř. ediktální řízení. — Komisionelní řízení se konalo ve dnech 24. a 25. června 1925 v E. a učinil zástupce stěžující si firmy toto prohlášení: »Signalisační vedení prochází od naší severní hranice ke státnímu dolu H. ke sloupu č. 60 nebo 61 přes naše dolové pole, z něhož severní část jest oddolována. Nepřijímáme ručení, že toto vedení, pokud vede nad oddolovaným polem, jest zabezpečeno, a žádáme, aby, pokud vede nad dolovým polem dosud nevytěženým, vždy včas bylo přerušeno, bude-li toho vyžadovati náš provoz dolování. Zavazujeme se při tom, že ohlásíme potřebné přeložení včas před ohrožením vedení naším budoucím důlním provozem Ústř. elektrárnám. Pokud stojí sloupy na našich pozemcích, činíme nárok na odškodné dopisem z 12. června t. r. žádané a dále na patřičné roční odškodné za sloup«. — Zástupce Ústř. elektráren uvedl, že Ústř. elektrárny přeloží svým nákladem signalisační vedení na pozemcích stěžující si společnosti, kde se bude teprve dolovati, jakmile by se stalo překážkou dolování a že ohledně výše odškodného bude se st-lkou vyjednávati. — Zástupce báň. revírního úřadu v Ch. uvedl, že projektované signalisační a telefonní vedení prochází severně a jižně od silnice E.—K. terénem, který před 5—15 roky byl poddolován. k dolovým polím dolu R., ve kterých sklesnutí nebo propadliny jsou možné, a tím by telefonní vedení bylo poškozeno. Zabezpečení by bylo možné, když by vrtáním se zjistily dutiny a tyto byly zasypány. — Toto vyjádření vzal zástupce Ústř. elektrárny na vědomí.
Hledíc k výsledku komis, jednání vyslovila zsp v Praze rozhodnutím z 31. července 1925 na základě § 16 elektr. zák. č. 438/19 a § 10 prov. nař. č. 612/20 přípustnost vedení výše zmíněného se stanoviska živn.-policejního, jakož i s hlediska soustavné elektrisace a povolila jeho provedení na základě § 19 elektr. zák. V rozhodnutí jest uvedeno prohlášení, jež učinil zástupce stěžující si společnosti při komis, řízení, prohlášení zástupce báň. rev. úřadu a stanovisko, jež k nim zaujal zástupce Ústř. elektráren. V odvolání podaném proti tomuto rozhodnutí namítala st-lka mimo jiné, že v něm není zmínky o jejím prohlášení, že nepřijímá jistoty za bezpečnost vedení, pokud jde nad oddolovaným polem.
V rozhodnutí, jež o tomto rekursu bylo vydáno a jež jest předmětem stížnosti, vyslovil žal. úřad, že neshledal důvodu vytýkati nižšímu úřadu, že se zvláště nezabýval zmíněným prohlášením st-lčiným, neboť neobsahuje takových námitek, případně požadavků, o nichž by schvalovací úřad musil rozhodnouti pod následky event. zmatečnosti.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss toto: Stížnost má jediný stižní bod, obracejíc se proti tomu, že nař. rozhodnutí se nevyslovilo o prohlášení, které st-lka přednesla při komis, jednání o zřízení signálního a telefonního vedení nad jejím polem dolovým, jež se konalo dne 24. a 25. června 1925. Toto prohlášení sluší podle vývodů stížnosti uznati za námitku, o které konsensní úřad byl povinen rozhodnouti. V prvé řadě uplatňuje st-lka nedostatek procesní, vytýkajíc, že o zmíněném jejím prohlášení vůbec nebylo rozhodnuto a zůstalo tedy nevyřízeno, neboť úřad námitku, jež prý je v něm obsažena, ani nezamítl ani neodkázal na pořad práva. Avšak toto tvrzení stížnosti je zřejmě nesprávné, neboť žal. úřad zaujal k prohlášení stěžující si společnosti zcela jasné stanovisko, vysloviv, že konsensní úřad se jím zabývati nemusil, poněvadž v něm nelze spatřovati námitku náležející do řízení konsensního. V tom jest zřejmě obsaženo vyřízení zmíněného prohlášení. Z vyřízení tohoto lze seznati, že žal. úřad prohlášení to odmítl jako nepřípustné.
Zbývá tudíž otázka, zdali žal. úřad byl v právu, když nepřiznal zmíněnému prohlášení právní povahu námitky náležející do řízení konsensního, o které šlo.
Domnělou námitkou bylo uplatňováno, že st-lka nepřejímá ručení za bezpečnost vedení, pokud jde nad jejím oddolovaným polem. Konsensní řízení, jež sluší provésti za účelem schválení projektovaných děl všeužitečných podniků elektrických, jest upraveno v zák. č. 438/19.
Podle § 18 tohoto zák. jest použiti pro zmíněné řízení konsensní předpisů §§ 29 a 31 živn. řádu, podle nichž má živn. úřad rozhodnouti o námitkách, jež byly vzneseny proti projektovanému zařízení, a pokud námitky opírají se o tituly soukromoprávní, odkázati je na pořad práva. V obou případech může jíti jen o námitky vznesené proti projektovanému zařízení. Za takové sluší ovšem pokládati výtky, ve kterých jsou uplatňovány skutečnosti, jejichž existence by mohla býti právním důvodem, aby žádané schválení bylo odepřeno. Takovýchto skutečností však stěžující si společnost ve správním řízení neuplatňovala. Společnost ohradila se jen proti tomu, aby jí bylo ukládáno ručení za bezpečnost. Tímto prohlášením žádala společnost, aby schvalovací úřad prohlásil jednou pro vždy, že společnost je prosta ručení za jakékoli poškození zařízení, jež by vzešlo z toho. že vedení bude zřízeno nad jejím oddolovaným polem. V tom však nelze viděli námitku proti projektovanému zařízení čelící a to ani námitku veřejnoprávní ani soukromoprávní. Lze v tom nejvýš nalézti nárok na vydání určovacího výroku, po- pírajícího povinnost st-lčinu k náhradě případné škody, kterýžto nárok by snad mohl býti vznesen před řádným soudem, kdežto v řízení konsensním návrh tohoto obsahu nemá místa.
Bohuslav, Nálezy správní 11
43 Stížnost dovolává se sice ustanovení § 106 ob. hor. zák. a snaží se z tohoto ustanovení vyvoditi právo námitek proti řečenému projekt i. Nss nemohl jí v tom však přisvědčiti. Jak již v nál. Boh. A 5832/26 bylo vyloženo, lze z § 106 hor. zák. vyvoditi toliko legitimaci majitele hor, činiti proti zřízení budov, vodovodů a jiných děl uvnitř pole dolového námitky, které mohou v tomto řízení vznášeti účastníci podle zákonů řízení toto upravujících. Nelze z něho však čerpati jakési právo veta majitele dolového pole proti řečeným projektům založené prostě na obavě, že provedené dílo bude snad následkem poddolování poškozeno. Tím méně lze z něho čerpati právo domnělé »námitky«, která podle svého obsahu jeví se jen jako výhrada, kterou st-lka vyslovila svůj názor, že ji nestíhá povinnost k náhradě takovéto škody. Ježto tedy stěžující si společnost nevznesla proti projektu elektr. vedení nad jejím vydolovaným polem žádné pravé námitky, nemohl nss nalézti nezákonnost ani vadu řízení v tom, že žal. úřad prohlášení st-lčino za přípustnou námitku neuznal.

Citace:

č. 8028. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 909-912.