č. 7949.

Jazykové právo. — Pošta: O jazykové úpravě telefonního
seznamu.
(Nález ze dne 14. května 1929 č. 9629.)
Věc: Dr. Erich T. v L. (min. r. Václ. Kučera) proti ministerstvu pošt a telegrafů o jazykové právo.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutí zamítlo min. pošt stížnost Dra Ericha T., advokáta v L., podanou do jazykové úpravy seznamu telefonních ústředen, hovoren a účastníků v Čechách, vyjma telefonní síť pražskou, pro léta 1927 a 1928 z těchto důvodů: »Vaše stížnost z 20. července 1927, že v seznamu telefonních úsiředen, hovoren a účastníků v Čechách, vyjma telefonní síť pražskou, pro léta 1927 a 1928 měly býti označeny podle zák. č. 266/20 a zejména podle prov. nař. k němu č. 324/21 úřední názvy míst v jazyku německém a že podle těchto názvů mělo býti uspořádáno i jejich abecední pořadí, není důvodná proto, že řečená pomůcka je sepsána také v jazyku státním a forma úpravy seznamu po těch. stránce nemůže býti předmětem stížnosti na porušení jaz. práva podle § 7 zák. č. 122/20.«
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil:
Jak je patrno z doslovu nař. rozhodnutí — že forma úpravy seznamu nemůže býti předmětem stížnosti na porušení jaz. práva dle § 7 zák. č. 122/20 — posuzoval žal. úřad stížnost naň vznesenou také s hlediska jaz. zák. Pokud by se mělo z obsahu stížnosti souditi, že st-1 domnívá se býti zkrácen ve svých právech plynoucích mu z předpisů jaz. zákonar nebyla by stížnost opodstatněna, neboť st-1 by se po této stránce mohl dovolávati toliko předpisu § 2 jaz. zák., který zaručuje příslušníkům jazyka národní menšiny ochranu minoritního jazyka za určitých předpokladů tam vytčených. Předpis tento vztahuje se však jen na styk příslušníků jazyka národní menšiny se soudy, úřady a orgány republiky, nikoliv i na styk jejich se státními podniky, k nimž sluší počítati i správu poštovní (srov. Boh. A. 3903/24). €08
Žal. úřad stejně jako st-1 dovolává se specielních předpisů zák. č. 266/20, pokud se týče čl. 3. odst. 3. prov. vl. nař. č. 324/21. Posléz citovaný předpis stanoví, že, je-li pro některé město, obec neb osadu ustanoven za úřední název též název, který vytvořil jazyk národní menšiny, jsou soudy, státní a veřejné úřady, orgány, ústavy a podniky, jakož i strany ve styku s nimi povinny užiti úředního názvu v tom jazyku, v němž je sepsán ostatní text.
St-1 namítá, že nař. č. 324/21 nedovoluje resp. neumožňuje vedle německého označení míst použiti také označení českého, že tedy zákon nedává úřadům a podnikům zmocnění, aby tam, kde bylo stanoveno úřední něm. jméno, směly v něm. textu používati i jména českého. Tím, že žal. úřad nař. rozhodnutím schválil postup podniku, aby i v něm. textu mohlo býti použito vedle úředních názvů německých i úředních názvů českých, cítí se st-1 zkrácen ve svém právu poskytnutém jemu článkem 3. odst. 3 shora cit. předpisu.
Žal. úřad dal svým výrokem na jevo, že neuznává subj. nároku st-lova na to, aby v něm. textu bylo použito výhradně něm. úředního názvu míst, a to po názoru nss-u právem.
Cit. předpis ukládá také podnikům povinnost užiti úředního názvu v tom jazyku, v němž sepsán je ostatní text, povinnost tato je však splněna již tím, že podnik v konkrétním případě skutečně užil německého úředního názvu. Pakli v daném případě podnik vedle něm. úředního názvu místa užil v textu něm. i úředního názvu českého, neporušil zákona, z něhož nelze vyvoditi důsledek, že by nebyl úřad oprávněn — byť k tomu nebyl podle zákona povinen — použiti i jazyka českého. Předpisu zákonnému je vyhověno již tím, že se použije při označení úředního názvu jazyka menšinového, a strana, které byl dodán seznam telefonní s úředním názvem toho kterého místa v jazyce jejím i v jazyce státním, nemůže se cítiti zkrácenou ve svém právu. Právu jejímu byl s dostatek zjednán průchod tím, že se jí dostalo vyřízení v jejím jazyku a není proto subj. právo její porušeno tím, že úřední název míst byl označen také jazykem státním (srov. i obdobné řešení u odst. 3. § 2 jazyk. zák. v nál. Boh. A. 7638/28).
Není tudíž nezákonným výrok úřadu, který neshledal porušení subj. práva st-lova podnikem poštovním v tom, že v něm. textu seznamu bylo vedle něm. úředního názvu míst použito i úředního názvu českého. Není však ani vadným proto, že nebylo zjištěno, že text telefonní knihy, směrodatný pro názvy míst, je německý. Vady takové neshledal nss proto, poněvadž i kdyby nař. rozhodnutí obsahovalo takové zjištění, neměnilo by to nic na skutečnosti, že st-1 nemá právního nároku na to, aby úřední názvy nebyly sepsány také jazykem českým. Konečně se stížnost obrací proti tomu, že abecední seznam míst na str. 1—526 jest uspořádán nikoli dle abecedy německé, nýbrž české, pokud se týče že úřední název německý je psán za názvem českým. Neodůvodněnost této výtky podává se již z hořejších úvah:
St-1 má dle hořejších vývodů právní nárok jen na to, aby v něm. seznamu telefonním byly úřední názvy označeny jazykem německým, nemůže však býti shledáno porušení jeho subj. práva po rozumu vl. nař. č. 324/21 v tom, že pošt. správa vedle něm. označení použila i českého. Předpis 3. odstavce čl. 3 cit. právě vl. nař. neobsahuje vůbec ustanovení takového obsahu, jaké by odpovídalo posléz formulované výtce stížnosti a nelze shledati ani jinde předpisu, který by nařizoval také technické uspořádání publikace způsobem ve stížnosti naznačeným. Důsledkem toho nemůže st-1 spatřovati porušení svého domnělého práva v tom, že zvoleno věcné uspořádání jinak úplně německé podle abecedy české, takže na př. výpočet veř. hovoren a účastnických stanic v něm. obci »Aich bei Karlsbad« jest obsažen nikoli na str. 1., nýbrž až na str. 90. pod titulem »Doubí u Karlových Varů«, na který jest ostatně na str. 1. odkázáno. Jak zřejmo z celé úpravy telefonního seznamu od nadpisu počínaje až do konce, volen vždy napřed text český a pak německý. Táž zásada, dávající přednost jazyku českému jako jazyku státnímu, ovládá i seznam na str. 1—528 potud, že za základ věcného uspořádání přijata abeceda česká, při čemž však nesluší zapomínati, že v nadpisech uvedena jsou místa také dle abecedy německé, takže srozumitelnost i přehlednost seznamu ani se stanoviska jazykového nemůže býti popírána. Volil-li pošt. podnik věcné uspořádání seznamu abonentů podle abecedy české, běží, jak žal. úřad správně usoudil, jen o formu úpravy seznamu po stránce technické, která nemůže býti předmětem stížnosti na porušení subj. práva prýštícího ze shora cit. 3. odstavce čl. 3., jemuž bylo vyhověno tím, že nad textem německým jest něm. úřední název místa vedle českého a při abecedě německé odkazem německým (»siehe«) bylo srozumitelně pro každého účastníka poukázáno na český úřední název místa, pod kterým vlastní německý text jest uveden.

Citace:

č. 7949. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 765-767.