č. 8033.

Učitelstvo: Jaký význam pro nárok učitele na jmenování učitelem definitivním ad personam podle § 3 mor. zem. zák. č. 48/1914 z. z. má okolnost, že učiteli bylo vysvědčení způsobilosti datováno zpět podle § 7 zák. č. 470/19?
(Nález ze dne 13. června 1929 č. 7370.)
Věc: Josef S. v B., (adv. Dr. Bedřich Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o termín směrodatný pro ustanovení definitivním učitelem ad personam dle mor. zem. zák. č. 48/1914. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Sí-1 vykonal zkoušku dospělosti dne 7. července 1914. Dne 27. září 1914 byl ustanoven zatímním učitelem výpomocným na obecné škole v B. Dnem 15. března 1915 byl povolán k voj. službě válečné, z níž byl propuštěn dnem 6. listopadu 1918. Dne 6. května 1919 vykonal zkoušku učitelské způsobilosti pro školy obecné a vysvědčení o ní bylo po rozumu § 7 zák. č. 470/19 datováno zpět na den 17. listopadu 1916. Výnosem z 27. února 1927 jmenovala zšr mor. slyševši mor. zv st-le podle § 3 odst. 4 zák. z 15. července 1914 č. 48 z. z. mor. definitivním učitelem ad personam při uvedené škole s platností ode dne 1. června 1922. Naproti tomu zamítla jeho žádost, aby byl ustanoven definitivním ad personam s právní platností ode dne 1. prosince 1919 vzhledem k tomu, že mu zkouška způsobilosti podle § 7 zák. č. 470/19 byla zpětně datována na listopad 1916, a to z tohoto důvodu: »Podle § 7 zák. č. 470/19 má zpětné datování zkoušky způsobilosti ten význam, že se započítává doba dosavadní školní prakse do služ. postupu. Ježto pak podle § 3 zák. č. 48/1914 z. z. mor. vyžaduje se pro udělení definitivy ad personam tříleté skutečné působení na školách po vykonání zkoušky způsobilosti, neměl žadatel, jemuž zkouška způsobilosti, vykonaná v roce 1919, byla datována s platností na listopad 1916, ke dni 1. prosince 1919 skutečné tři roky služby — a tím nemá ani nároku na ustanovení definitivním ad personam ke dni 1. prosince 1919.«
Odvolání st-Iem podané zamítlo žal. min. nař. výnosem z důvodů rozhodnutí vzatého v odpor odvoláním; vzhledem k vývodům odvolání, opírajícím st-lův nárok o předpis § 7 zák. č. 470/19, podotklo min.: »Byla-li připojena podle § 7 zák. č. 470/19 na vysvědčení způsobilosti doložka, že vysvědčení má po stránce právní zpětnou platnost od termínu v zákoně určeného, započítává se sice učiteli, vyhoví-li nastoupiv školní službu, příslušným zákonným podmínkám, do služebního postupu veškerá doba od 1. dne měsíce, následujícího po vykonání zkoušky učitelské dospělosti — vykonání zkoušky způsobilosti samo o sobě nemělo by vůbec žádného významu pro právní otázku na sporu jsoucí —, nelze však z toho dovozovati, že by se tím posunoval termín skutečného nastoupení služby do doby dřívější, a že by tak dán byl předpoklad pro započtení dotčené, ideálně počítané doby — v daném případě doby ode dne zpětného datování vysvědčení učitelské způsobilosti — do tříletí, předepsaného pro jmenování definitivním ad personam podle § 3 odst. 4 zák. ze 14. července 1914 č. 48 z. z. mor. Pro názor, že ideálně počítaná doba nemůže býti brána v daném případě v úvahu, mluví i okolnost, že výjimečný předpis cit. § 7 o započtení veškeré doby do postupu, jakožto důsledku vysloveného zpětného datování vysvědčení způsobilosti po stránce právní, musí býti vzhledem k své povaze vykládán restriktivně a nemůže býti rozšiřován na jmenování definitivním ad personam, jakož i okolnost další, že cit. zák. č. 48/14 nemohl míti ideální počítání doby vůbec na zřeteli.
Stížnost do tohoto rozhodnutí relevuje především otázku, jaký zpětný účinek má prvá věta § 7 zák. č. 470/19 na právní použití § 3 zemsk. zák. mor. č. 48/1914. V tom směru sluší uvésti: První věta § 7 zák. č. 470/19 zní: »470/1919 sb., § 7«
Ustanovením tím posunuje se sice fiktivně nazpět okamžik vykonání zkoušky učitelské způsobilosti, ale nelze z něho nikterak vyčisti, že by se jím posunul do minulosti, zejména snad ke stejnému dnu, který platí fiktivně za den vykonání zkoušky, také počátek učitelské služby ve případech, ve kterých jest dle zákonného předpisu podmínkou nějakého nároku učitele absolvování určité služební doby po zkoušce učitelské způsobilosti.
Podle § 3 odst. 4 mor. zem. zák. z 26. prosince 1904 č. 1 z. z. z r. 1905 ve znění zákona z 15. července 1914 č. 48 z. z. »48/1914 z. z.«
Jak zřejmo je zejména též z německého textu zákona (im Zeitpunkte des vollendeten 3. Dienstjahres ....), požaduje tu zákon k jmenování učitele def. učitelem ad personam, aby dotčený učitel vykonal 3 léta učitelské služby po zkoušce způsobilosti. Z toho plyne, že sice nemůže býti učiteli, jenž vykonal tři léta služby a zkoušku způsobilosti, ale u něhož od faktického složení zkoušky učitelské způsobilosti neuplynula ještě tři léta, upíráno jmenování definitivním ad personam s účinkem ode dne, kdy ukončil tříletou faktickou službu po fiktivním dnu složení zkoušky způsobilosti, nikoli však také, že by učitel, kterému bylo sice vysvědčení o zkoušce způsobilosti zpětně datováno k určitému dni, jenž. však nekonal také již od tohoto fiktivního data po tři léta učitelskou službu, měl nárok na jmenování definitivním ad personam.
Stížnost uznává sice, že nebylo ustanovením § 7 zák. č. 470/19 posunuto nazpět skutečné nastoupení služby st-lovy, ale má za to, že toho nebylo třeba, poněvadž prý se právní účinek zpětného datování vysvědčení o zkoušce způsobilosti vztahuje na všechna oprávnění, která plynou z jeho vydání. Že by z vydání vysvědčení o zkoušce učitelské způsobilosti již o sobě plynulo oprávnění učitele na jmenování definitivním ad personam, stížnost asi tvrditi nechce a vzhledem ke čtvrtému odstavci § 3 mor. zem. zák. č. 48/1914 (jenž žádá výslovně ke jmenování takovému, dokonání tří let služby po zkoušce způsobilosti), by ovšem právem ani tvrditi nemohla. Pak nemůže však nárok takový založiti samo o sobě ani zpětné datování vysvědčení o zkoušce té.
Z toho, co dosud uvedeno, plyne, že nemá stížnost pravdu, pokud se snaží dovoditi, že má st-1 v důsledku ustanovení prvé věty § 7 zák. č. 470/19 právní nárok na jmenování def. učitelem ad personam ode dne,, jímž bylo zpět datováno jeho vysvědčení o zkoušce učitelské způsobilosti. Leč stížnost namítá ve shodě s tím, co namítal st-1 již v řízení správním, také, že sluší vzhledem k ustanovením § 5 lit. c) a d) a § 6 bodu 3. a 4. zem. zák. mor. z 12. března 1890 č. 53 pozírati na dobu, po kterou byl st-1 ve voj. službě, jako na dobu skutečné služby školské a že jest tudíž splněn u st-le předpoklad pro jmenování def. učitelem ad personam ve smyslu § 3 zem. zák. mor. č. 48/1914 již od 1. prosince 1919, jak o to st-1 žádal v řízení správním. S námitkou tou se žal. úřad nevyrovnal vůbec, což zakládá podstatnou vadu řízení.

Citace:

č. 8033. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 922-925.