Č. 7845.

Samospráva obecní: K výkladu pojmu »velký podnik« ve smyslu § 27 obecní fin. novely č. 329/1921.
(Nález ze dne 3. dubna 1929 č. 14 116/27.)
Věc: Město M. proti moravskému zemskému výboru v Brně stran zvláštního příspěvku dle § 27 fin. nov.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Městské zastupitelstvo v M. usneslo se ve schůzi ze 16. října 1926, aby od ředitelství čsl. státních drah v Olomouci, vzhledem na místní železniční stanici, byl požádán zvláštní příspěvek dle § 27 obec. fin. nov. za dobu od 1. října 1921 do 31. prosince 1925 v úhrnném obnosu 57 545 39 Kč. K odvolání jmenovaného ředitelství zrušil mor. zv nař. rozhodnutím usnesení to z toho důvodu, že závod státních drah v M- nelze považovati za velký podnik ve smyslu § 27 fin. nov., poněvadž nezaměstnával nikdy 200 osob, jak stanoví vl. nař. z 27. dubna 1922 č. 143 Sb., vydané k provedení cit. obec. fin. novely a že tedy chybí zákonný podklad pro požadování zmíněného příspěvku.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss toto: Stížnost vytýká nař. rozhodnutí nezákonnost, jíž spatřuje v tom, že žal. úřad řídil se nezákonným předpisem prov. nař. k ob. fin. novele č. 143/22 a že v důsledku toho popřel právo obce na příspěvek podle § 27 ob. fin. nov. z nezákonného důvodu, že podnik státních drah v M. nezaměstnával 200 osob. Tuto námitku opírá st-lka především o právní názor, že prý § 27 ob. fin. novely stanoví jako jediný předpoklad oprávnění obce žádati příspěvek zde uvedený, že obci podnikem, jenž v ní má sídlo nebo provozovnu, resp. tím, že jeho zaměstnanci a jejich příslušníci v obci té bydlí, vzešly zvýšené náklady, kterých by jinak neměla. Avšak názor tento není správný. Cit. zákon v § 27 zmocňuje obce žádati zvláštní příspěvek jen od velkých podniků, stanoví tedy vedle podmínky st-lkou uvedené ještě podmínku další, t. j., že musí jiti o podnik velký. Pokud tedy žal. úřad zkoumal, zda jde v konkrétním případě o podnik velký, nelze v postupu jeho shledati rozpor se zákonem.
Musila by tedy stížnost namítati, že v daném případě šlo vskutku o podnik velký. Takovouto námitku bylo by snad lze shledávati ve tvrzení, že mělo býti přihlíženo k poměru mezi počtem zaměstnanců podniku a počtem obyvatelstva obce. Leč i námitka takto pojata byla by bezdůvodná. Zákonodrce použiv výrazu »velký podnik« nepřipojil k tomu bližšího určení, že velikost podniku má býti posuzována podle určité relace. Dal tedy na jevo, že má na mysli pojem absolutní, t. j. od místních poměrů nezávislý a že má tedy na mysli podnik, jenž jest podle obyčejného smyslu slova podnikem velkým. V případě, o který běží, uvedlo však ředitelství státních drah již ve svém instančním odvolání, že v m-ckém podniku nezaměstnávalo nikdy více než 23 zaměstnanců. Toto skutkové tvrzení, z něhož také žal. úřad při svém rozhodování vycházel, nebylo obcí popřeno. Ježto pak stížnost nenamítá — a ani by důvodně namítati nemohla — že podnik, zaměstnávající nejvýše 23 osob, je podnikem velkým podle obyčejného smyslu slova, nelze shledati, že by nař. rozhodnutí popřevši zákonnou podmínku řečené příspěvkové povinnosti, že v daném případě šlo o podnik velký, bylo nezákonné. Slušelo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou, aniž se za daného stavu věci musil nss zabývati otázkou, zda předpis cit. vl. nař., pokud za nejnižší hranici velikého podniku ve smyslu § 27 fin. nov. stanovil minimální počet zaměstnanců 200, je zákonem úplně kryt.

Citace:

č. 7845. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 538-539.