Č. 7822.

Cesty: I. Hranice a obsah veřejného užívání ulice jsou určeny toliko věnováním pozemku k obecnímu užívání. — II. Ze stavebního konsensu mohou pro majitele konsentované stavby vzejíti zvláštní práva užívací k přilehlé komunikaci veřejné.
(Nález ze dne 20. března 1929 č. 5709.)
Věc: Josef F. v K. (adv. Dr. Václav Dvořák z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o oprávnění k přejíždění pasáže pro pěší.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Obec K., provádějíc úpravu Okružní třídy podle plánu polohy z r. 1901, zřídila kromě chodníků vedoucích po obou stranách této třídy též chodník pro pěší uprostřed ulice. Když st-l zajížděje do své továrny dlouhými nábytkovými povozy a povozy naloženými prkny přejížděl i chodník uprostřed ulice, obec mu v tom bránila, projevila však ochotu povoliti mu přejíždění chodníku do odvolání a jen pod tou podmínkou, že st-l uvolí se za používání chodníku k jízdě platiti uznávací činži 1 Kč ročně. — Rekurs st-lův proti tomu byl zamítnut pořadem stolic správních posléze nař. rozhodnutím.
Nss uvážil o stížnosti takto:
Stížnosti bylo přisvědčiti potud, že v povolení užívání veř. komunikace k jízdě za uznávací činži a do odvolání je obsaženo jisté obmezení obecného užívání této komunikace. Jde jen o to, zdali tímto obmezením byl st-l zkrácen v nějakém svém subj. právu, pro které je možno dovolati se ochrany nss-u. Při tom sluší míti na mysli, že podle zásady jak v judikatuře tak v literatuře obecně zastávané nepřísluší nikomu právní nárok (snad s výjimkou ustanovení stav. řádu o parcelaci) ani na zřízení určité komunikace veřejné ani na užívání komunikace již zřízené. Nárok takový nelze zejména vyvozovati z péče obci uložené §em 28 bodem 3 obec. zříz. v příčině bezpečné a snadné jízdy po silnicích, neboť pouhou právní možnost užívati veř. komunikace v rámci obecného užívání není možno bez positivních předpisů tuto možnost jednotlivci zabezpečujících jako subj. právo kvalifikovati. Naproti tomu sluší uznat i právní nárok jednotlice, aby nebyl vylučován z obecného užívání komunikace tomuto užívání věnované, neboť takovéto vylučování znamenalo by obmezování jeho osobní svobody.
St-l je ovšem toho názoru, že z obecného užívání Okružní třídy je neprávem vylučován, ježto se mu povoluje užívati střední části její k jízdě jen za uznávací činži a do odvoláni. Než st-l přehlíží, že hranice a obsah veřejného užívání určeny jsou vůbec toliko věnováním pozemku k obecnému užívání. Jestliže komunikace je věnována pouze pro určitý způsob obecného užívání ku př. pouze k chůzi pro pěší, nelze viděti vylučování z obecného užívání v tom, když brání se někomu užívati jí k jízdě povozy. Záleží tedy na tom, k jakému způsobu obecného užívání byla pasáž (chodník) uprostřed Okružní třídy vedoucí věnována. V tom ohledu není sporu o tom, že jest to chodník určený výhradně pro pěší.
Zsv v té příčině zcela důvodně odkázal na plán polohy, jímž úprava Okružní třídy a tím i způsob užívání jejího byl kompetentně a právo platně stanoven tím způsobem, že střední část její určena byla za chodník pro pěší. Proti tomu nemůže st-l s úspěchem namítati, že plán polohy, resp. určení způsobu užívání Okružní třídy v něm obsažené proti němu nepůsobí, ježto v době vyložení plánu v K. ještě nebydlel, neboť plán polohy podobně jako akt věnovací v něm obsažený má povahu absolutní, t. j. působí i proti těm, kdo teprve po jeho vyložení do obce se přestěhovali a tam nemovitostí nabyli. Plyne to z úvahy, že jednotlivci, pokud mají na stanovení tohoto plánu určitý vliv, mají vliv ten jen jako vlastníci pozemků plánem polohy dotčených. Z toho následuje, že pozdější nabyvatel pozemku nemůže proti plánu polohy činiti námitky, které jeho předchůce v řízení o sdělávání plánu polohy vznésti mohl, jichž však nevznesl. Nemůže tedy býti řeči o vylučování z obecného užívání veř. komunikace, jestliže se st-li brání v užívání této komunikace jiným způsobem, než k jakému byla určena, čili konkrétně řečeno, jestliže se st-li brání v užívání chodníku pro pěší k jízdě povozy.
St-l ovšem opírá svůj nárok na užívání chodníku k jízdě povozy i o práva ze stav. konsemsu, jímž obec povolila st-li zřízení továrny na nábytek při Okružní třídě ležící, a snaží se vyvoditi z tohoto konsensu jakési právo na zvláštní způsob užívání Okružní třídy, který jde nad meze obecného užívání. Leč i kdyby mohlo se připustiti, že z konsensu stavebního mohou vzejíti pro majitele konsentované stavby zvláštní práva užívací k přihlehlé komunikaci veřejné (což judikatura skutečně připouští), musil by se obsah těchto práv říditi stavem a věnováním veř komunikace v době, kdy stav. konsens byl udělen. Při tom nemohl by ovšem rozhodovati nahodilý faktický stav komunikace v této době, nýbrž jedině stav právní. Je však nesporno, že v době, kdy st-li konsens byl udělen (r. 1911) existoval v příčině Okružní třídy právní stav založený platným plánem polohy z r. 1901, dle něhož vyloučena byla střední část Okružní třídy z používání k jízdě povozy a určena byla výhradně pro pěší. Nemůže tedy st-l ani z konsensu stavebního vyvozovati pro sebe právo na užívání k jízdě oné části Okružní třídy, která již v době udělení konsensu byla právně určena jen za komunikaci pro pěší.

Citace:

č. 7822. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 477-479.