č. 7958.

Vodní právo. — Řízení správní (Slovensko): * Z ustanovení § 159 zák. čl. 23:1885 (uher. vod. zákon) nelze dovozovati kompetenci min. zeměd. — jako prvé a jediné instance —
Bohuslav, Nálezy správní 11 40 povolovati užívám vody a zřizovati vodní díla k užívání vody, i když se tak děje státem ve veřejném zájmu.
(Nález ze dne 16. května 1929 č. 9913.)
Věc: Firma Hermanecká továrna na papír, úč. spol. v H. proti ministerstvu zemědělství o stavbu hydrocentrál v D. a St.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušují pro nezákonnost.
Důvody: Nálezem zemědělsko-technického oddílu župního úřadu župy 18 z 24. prosince 1924 bylo čsl. eráru — resortu min. prací — uděleno povolení na stavbu hydrocentrály č. 1 v D. a hydrocentrály č. 2 ve St. s příslušnými vodními stavbami, jakož i k používání potřebného vodního práva v župě 18 na st-ském potoce podle předložených a zemědělsko-technickým oddílem župního úřadu župy 18 přezkoumaných plánů. Rozhodnutím min. zeměd. ze 13. června 1925 bylo k odvolání referátu min. prací v Bratislavě vodoprávní povolení župního úřadu ve Zvolenu z 24. prosince 1924 zrušeno v podstatě z toho důvodu, že mezi plány projektu a průvodní zprávou, jak byly podkladem vodoprávního řízení a povolovacího usnesení, jsou podstatné rozpory, pokud jde o množství vody, jež má v podniku býti využito; následkem toho uděleno bylo vodoprávní povolení k využití menšího množství vody, než odpovídá kapacitě projektovaných turbin. Ježto tuto nesrovnalost nelze opraviti cestou odvolání, nýbrž pouze na základě nového řízení, musilo býti konečné usnesení župního úřadu zrušeno, aby o předloženém projektu mohlo býti znovu dle předpisu zák. čl. 23:1885 jednáno a rozhodnuto. Projektovaný podnik má býti proveden státem ve veř. zájmu. Dle § 159 vod. zák. přísluší rozhodovati o tomto projektu min. zeměd. bez konsensního řízení. Min. zeměd. provede však před rozhodnutím jednak k vlastní informaci, jednak za účelem vyslechnutí event. zájemníků komis, šetření o tomto projektu.
Nař. rozhodnutím ze 7. prosince 1926 udělilo min. zeměd., provedši dne 30. června resp. 1. července 1925 místní řízení komisionelní, jako příslušný vodoprávní úřad dle § 159 zák. čl. 23:1885 min.-u prací vodoprávní povolení k využití vodních sil st.-ského potoka a ke stavbě hydrocentrál v D. a ve St. s příslušnými vodními stavbami.
O stížnosti uvažoval nss následovně:
V prvním nař. rozhodnutí ze 13. června 1925 rozhodl žal. úřad instančně a zrušil výrok župního úřadu, a to, — jak jest patrno z celého doslovu onoho rozhodnutí — pro nedostatek kompetence nižší instance. Připojil-li žal. úřad při tom i meritorní výtky proti onomu rozhodnutí, nelze tomu rozuměti jinak, nežli že vytkl tím vady, jež v celém předchozím řízení shledal a jež mu bránily, aby rozhodl ihned sám ve věci samé jako první a jediná instance. To patrno jest i z dalšího doslovu rozhodnutí, kde žal. úřad nařizuje doplnění dalšího řízení. Bylo se tedy nss-u zabývati otázkou, ve stížnosti na přetřes uvedenou, zda úřad svoji kompetenci může opírati o předpis § 159 vod. zák. Stížnost namítá v tomto směru, že žal. úřad nebyl příslušným, aby jako úřad 1 a poslední stolice s obejitím zeměd. techn. oddělení žup. úřadu župy 18. udělil vodoprávní povolení, ježto prý § 159 vod. zák., o který se žal. úřad opřel, sice připouští, aby v § 45 vzpomenuté a jiné v zájmu veřejnosti ležící stavební práce mohly býti uskutečněny bez řádného povolovacího řízení bezprostředně min.-em zeměď., že však tento postup nelze vztahovati na vodní práva, takže žal. úřad nemůže podle § 159 vod. zák. s obejitím 1 stolice bez vodoprávního řízení propůjčovati vodní práva. Postupem žalovaného úřadu byla prý st-lka jednak zkrácena v instančním postupu o jednu stolici, jednak jí bylo znemožněno v řádném vodoprávním řízení chrániti svá práva.
Jest nesporno, že v daném případě jde o vodu, která je v disposici úřadu dle § 18 vod. zák., že dále jde o takové dílo, které by normálně vyžadovalo koncese a že k udělení vodoprávní koncese jest zásadně příslušným v 1 instanci župní úřad (§ 157 vod. zák.).

Uher. zák. čl. 23:1885 stanoví v oddílu 1 B, jednajícím o vodách nacházejících se v disposici úřadů, a sice v § 25, jaký jest obsah t. zv. obecného užívání vod (usus publicus) (odst. 1.), a v odstavci druhém praví, že k užívání vody k jakémukoliv jinému účelu, jakož i k užívání vody pomocí strojů a umělých zařízení, jest zapotřebí úředního povolení. V § 42, který jest zařazen v oddílu 2, jednajícím o vodních pracích, pak jest stanoveno, že všecky práce, které slouží k užívání a regulaci vod nebo k zamezení případných škod a které překážejí přirozenému toku vod nebo jej mění, jakož i takové práce, které mají býti zřízeny na cizím pozemku nebo se cizích zájmů dotýkají, jakož i veškeré změny, které se mají na těchto pracích provésti, pokud neodpovídají úplně ustanovením koncesní listiny, potřebují úředního povolení. V § 45 se stanoví dále, že úpravu řek tvořících zemskou hranici, jakož i (řek) splavných a pro vory splavných, čištěni jejich koryt a ochranu jejich břehů může stát kdykoliv prováděti. § 159 orig. textu maďarského konečně praví, že ohledně prací uvedených v § 45 a jiných prací, jež jest prováděti státem z veř. zájmů, rozhoduje bez povolovacího řízení min. veř. prací a dopravy (nyní dle zák. čl. 18:1889 min. zeměd.).
Předpis § 45 vod. zák. má na mysli vesměs práce, které slouží k regulaci řek, ochraně břehů a k zabezpečení plavby — arciť jenom na tocích v § tom uvedených (řeky splavné a řeky tvořící zemskou hranici) — nikoli však vodní díla, sloužící k užívání vody. Jestliže § 159 praví, že ohledně prací v § 45 uvedených a jiných prací, jež jest prováděti státem v zájmu veřejném, rozhoduje bez povolovacího řízení min. zeměd., nelze v předpise tom spatřovati nic jiného, nežli že kompetence k povolování přenáší se na min. jako jedinou instanci jen v těch případech, kde jde o práce v § 45 vod. zák. uvedené a jiné práce jim svým účelem a povahou se rovnající, tedy opět jen práce sloužící k úpravě vodotoků, k ochraně břehů, případně k umožnění a zabezpečení plavby a to i při tocích jiných, než jsou v § 45 vod. zák. uvedeny, pokud práce ty jsou prováděny státem ve veř. zájmu, že však předpis ten nemá na mysli i zřizování jiných děl, sloužících k užívání vody.
Ježto v daném případě, jak jest nesporno, šlo o užívání vody a o zřízení vodních děl k užívání tomu sloužících, tedy o věc jinou, než upravenou
40* v § 159 vod. zák., nemohl žal. úřad svoji kompetenci jako první a jediná instance na rozdíl od předpisu § 157 vod. zák. opříti o předpis § 159 vod. zák., a jsou proto rozhodnutí jeho v rozporu se zákonem.

Citace:

č. 7958. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 783-786.