č. 8052.

Stavební právo. — Cesty (Slovensko): Lze odepříti stav. povolení k přístavbě k domu z důvodu, že župní silnice probíhající podél domu nemá předepsané šíře?
(Nález ze dne 22. června 1929 č. 6569.)
Věc: Jana B. v M. (adv. Dr. Frt. Veselý z Prahy) proti župnímu úřadu v Bratislavě o stavební povolení.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: O žádosti st-Ičina manžela, aby byla povolena přístavba domu č. ... v M. na bočné straně tohoto domu ve směru k sousednímu domu Jana P., konáno dne 27. října 1926 okr. úřadem v M. komis, řízení, při němž zjištěno, že přístavba jest proponována tak, že dosavadní ohradní stěna přistavená k frontální stěně domovní by zůstala, případně se nadstavěla, kdežto ve dvoře by se přistavěly dvě nové stěny. — Zástupce techn. oddělení okr. úřadu v T. navrhl, aby přístavba nebyla povolena v podstatě proto, že župní silnice probíhající před domem jest před tímto domem jen 6.30 m široká. Tato šířka jest nedostatečná a silnice nemůže býti rozšířena na protilehlou stranu pro bezprostřední blízkost řeky M. — Soused Jan P. namítal, že dvůr, na němž má býti přístavba povolena, jest společný, proti stavbě by však za určitých podmínek neměl námitek.
Rozhodnutím ze 3. listopadu 1926 nepovolil okr. úřad v M. žádanou přístavbu, poněvadž přístavba naráží na zájem župní silnice N.-Š., která v jiných oddílech přesahuje i šířku 7 m, kdežto před domem tím jest jen 6.30 m široká, nemá ani járků, ani rigolů, ani chodníku. Nynější ohradní. stěna, k níž by přístavba přiléhala, silniční těleso zúžuje, takže podle mínění zástupce techn. oddělení okr. úřadu v M. musí dojiti k pra- videlnému rozšíření silnice na tom místě a to na straně zdi, která jako taková má jen dočasný ráz, neboť rozšíření na druhé straně je v cestě potok M. se značnou hloubkou a vymezeným korytem. Přístavba měla by však trvalý ráz a kladla by značné překážky potřebnému rozšíření silnice. Jinak přístavbou zainteresovaný soused Jan P. namítal, že stav. prostor jest společným — i jeho majetkem.
V odvolání z tohoto rozhodnutí namítala st-lka, že přístavba se netýká silnice, s níž nemá nic společného a nemá býti stavěno blíže k silnici. St-lka chce jen přistaviti kousek ve dvoře a to ve vlastním dvoře za branou, proto přístavba nemá nic společného se šířkou silnice. Bude-li se regulovat nebo rozšiřovat silnice podle statutu a bude-li se muset ustoupiti s budovou, ustoupí se i s přístavbou. Zboří-li se budova, zboří se i přístavba. Není tu tedy žádného veř. zájmu. Na věci má zájem soused P.. jenž by chtěl, aby všechno, co je st-lčino, bylo společné. Řešení otázky, zda půda jest st-lčina nebo společná, nepřísluší však okr. úřadu, nýbrž soudu. Je-li obava, že pozemek není st-lčin, měla se stav. komise neb okr. úřad přidržeti zákona platného po celém světě, že povoluje přístavbu jen na vlastní st-lčině půdě, neb že v této věci dá svůj souhlas nebo vydá konečné rozhodnutí, dokáže-li st-lka, že půda je její. Část, na které má býti přístavba provedena, není společná. Společným s P. jest teprve pozemek 18 čtv. sáhů za proponovanou přístavbou, jak patrno z připojeného nákresu státního geometra.
Nař. rozhodnutím žal. úřad odvolání zamítl a v odpor vzaté rozhodnutí okr. úřadu potvrdil z jeho důvodů a též proto, že ve smyslu § 132 zák. čl. 1:1890 má býti budova vzdálena od okraje cesty 2.50 m, šířka cesty má býti 7.50 m, spolu tedy činí potřebná šířka 10 m a na dotyčném místě činí celá šířka jen 6.30 m, pročež tedy vydání stav. povolení příčí se zákonu.
O stížnosti nss uvážil:
Nař. rozhodnutí odepřelo v instančním postupu uděliti stav. povolení pro žádanou přístavbu ze dvou důvodů: jednak proto, že přístavba naráží na zájem župní silnice, jejímuž potřebnému rozšíření by kladla značné překážky, jednak pak proto, že se příčí ustanovení § 132 zák. čl. 1:1890, nejsouc projektována od kraje cesty, jež sama nemá předepsané šířky, ve vzdálenosti 2.50 m, což brání ve smyslu cit. ustanovení uděliti stav. povolení. Zabývajíc se tímto druhým důvodem, uplatňuje st-lka, že jako vlastnice pozemku, na němž se přístavba projektuje, jest oprávněna z titulu tohoto vlastnického práva provésti přístavbu, jejíž zákaz je porušeím jejího občanského práva.
Jest ovšem pravda, že vlastnictví k pozemku zakládá pro vlastníka právo s pozemkem libovolně nakládati, avšak toto právo volné disposice není absolutně neomezené, jsouc v nejednom směru ohraničeno positivními předpisy právního řádu, jež disposiční právo vlastníkovo v určitém směru váže na předchozí povolení úřední. Tak jest tomu právě v případech, kdy na pozemku má býti proveden projekt, jenž se podle stav. řádů kvalifikuje jako stavba. Tu disposiční právo strany jest vázáno na předchozí povolení úřadu, jenž přípustnost projektované stavby posuzuje podle zvláštních předpisů o tom vydaných a může povolení odepříti, jestliže projektovaná stavba jest s těmito předpisy v rozporu.
V konkrétním případě shledal žal. úřad takový předpis, jemuž projektovaná stavba odporuje, v ustnovení § 132 zák. čl. 1:1890. — Stížnost ani nenamítá, že tohoto ustanovení nelze úřadu stavebnímu použiti jako důvodu proti povolení přístavby, ani netvrdí, že obsahem jeho není to, co v něm ial. úřad spatřuje, nýbrž stavíc se již na půdu právního názoru, že stav. projektu, kdyby byl v rozporu s ustanovením cit. § 132, jak jej žal. úřad vyložil, bylo by možno stav. povolení odepříti, namítá jen, že přístavba neměla býti provedena ani na župní silnici, ani u ní. Tímto tvrzením ocitá se v rozporu s ostatním obsahem své stížnosti, jakož i s výsledky komis, řízení z 27. října 1926 a se situačním plánem ve spisech založeným, podle nichž přístavba má býti provedena tak, že k ohradní zdi, probíhající ve frontě domovní zdi, jež jest na kraji župní silnice, mají býti přistavěny ve dvoře dvě nové stěny, při čemž by se ohradní zeď nadstavěla. Není tedy ve shodě se spisy a se skutečností, že přístavba neměla býti provedena při župní silnici a jest zmíněná námitka stížnosti bezdůvodná.
Jiných námitek proti důvodu ,jenž nahoře označen byl jako druhý, stížnost neobsahuje. Ale pak, když její námitky proti tomuto druhému důvodu nebyly shledány důvodnými, a zůstane tedy nař. rozhodnutí o něj opřeno, je zbytečno zkoumati, zda ve shodě s právním řádem jest i důvod první, proti němuž st-lka rovněž ve stížnosti brojí, a možno proto již na základě toho, co dosud řečeno, zamítnouti stížnost jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 8052. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 956-958.