Č. 7678.

Zaměstnanci veřejní (Slovensko): Býv. obecní nebo obvodní notář, který vrátiv se z válečné služby vojenské žádal o místo obecního nebo obvodního notáře ještě před vyhlášením zák. č. 211/20, nemá nároku na výhody § 8 zák. č. 230/20. (Otázka, jak by se věc měla, byla-li by žádost podána po vyhlášení zák. č. 211/20, nebyla řešena).
(Nález ze dne 9. ledna 1929 č. 147.)
Věc: Evžen G. v P. (adv. Dr. Isidor Strausz z Lipt. Sv. Mikuláše) proti ministerstvu vnitra o zápočet válečné služby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výnosem min. vnitra z 30. prosince 1924 byl st-l s účinností od 31. prosince 1924 jmenován definitivně do 11. hodn. tř. ve stavu obecních a obvodních notářů na Slov. Žádost z 12. března 1921 o přiznání výhod zák. č. 230/20 byla podle § 21 cit. zák. zamítnuta jako opožděná, poněvadž podána byla po uplynutí 60denní lhůty, stanovené v § 1 vl. nař. č. 594/20. St-l podal rozklad, který žal. úřad vyřídil nař. rozhodnutím, jímž byla znova zamítnuta žádost st-lova ze 3. září 1920, po př. z 12. března 1921 o přiznání výhod zák. č. 230/20 a to z důvodu, poněvadž st-l byl propuštěn z voj. služby válečné do neaktivity dne 29. listopadu 1918 a o přijetí do státní služby zažádal teprve podáním z 2. června 1920, tedy po uplynuti jednoměsíční lhůty stanovené v § 8 cit. zák.
O stížnosti uvažoval nss následovně:
Stížnost namítá, že st-l vyhověl předpisům § 8 zák. č. 230/1920, ježto, byv z voj. služby dne 29. listopadu 1918 propuštěn do neaktivity, hlásil se jako notář do služby ihned, takže již dne 9. prosince 1918 nastoupil službu jako zástupce notáře ve V. resp. od 1. ledna 1920 jako vedoucí obvodní notář ve Š.; zákonem č. 211/20 byli prý notáři na Slov. zestátněni a st-l ve smyslu § 5 cit. zák. žádost dne 2. června 1920 podal. —
Námitka tato jest bezdůvodná.
Obecní resp. obvodní notáři nebyli úředníky státními. Státními úředníky stali se jen oni ob. resp. obv. notáři, kteří podle zák. č. 211/20 ve státních službách čsl. byli ustanoveni. Zák. č. 230/20 však se týká zvláštních výhod pro civilní státní zaměstnance, t. j. pro ony státní zaměstnance, kteří podléhají služ. pragmatice z r. 1914. Obdobně mělo býti předpisů zák. tohoto použito i pro zaměstnance ve státních úřadech, podnicích a fondech státem spravovaných (§ 19). Pro zaměstnance systému uher. jest zákon tento účinným potud, pokud podrobeni budou ustanovením zák. z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z., po případě ustanovením platným pro státní zaměstnance v Čech., na Mor. a ve Slez. (§ 20). Výhod § 8 cit. zák. mohou se domáhati toliko oni státní zaměstnanci skupiny A—C služ. pragm., kteří nabyvše ustanovené kvalifikace nemohli se pro výkon vál. služby voj. ucházeti o přijetí do praxe u stát. civ. úřadů. Podmínkou jest mimo jiné, aby žádost o přijetí (scil. do praxe u civ. stát. úřadů) podána byla do měsíce po přeložení do neaktivního stavu.
St-l, byv dne 29. listopadu 1918 propuštěn ze služby vojenské do neaktivity, nežádal do měsíce o přijetí do praxe u civ. stát. úřadů, nýbrž, jak sám ve stížnosti tvrdí, hlásil se do služby jako notář, nastoupil službu jako zástupce notáře resp. jako vedoucí obvodní notář a nesplnil tedy podmínky, za kterých by se mohl domáhati výhod dle § 8 zák. č. 230/20. Na tom nic nemění okolnost, že úřad ob. a obv. notářů byl od 1. srpna 1920 (§ 6 vl. nař. č. 383/20) zestátněn, ježto v době, ve které by se st-l byl mohl ucházeti o přijetí do praxe u civ. stát. úřadů (§ 8 zák. 230/20), úřad ob. resp. obv. notářů státním úřadem nebyl.

Citace:

Č. 7678. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 193-194.