Č. 7740.

Cesty. — Vyvlastnění: 1. Nutnost vy vlastnění soukromých pozemků pro stavbu silnice musí k námitce vyvlastněného zkoumati úřad vyvlastňující, třebas trasa silnice byla již příslušným úřadem silničním určena. — 2. Ani úplné znemožněni dalšího hospodaření na ostatních — nevyvlastněných — pozemcích expropriáta nemůže vyvlastnění odvrátiti.
(Nález ze dne 11. února 1919 č. 15415/27.) Prejudikatura: Boh. A. 4146/24.
Věc: Perpetua P. v O. proti ministerstvu veřejných prací o vyvlastnění pozemků k účelům zřízení silnice.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Útraty se nepřisuzují.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítlo žal. ministerstvo odvolání st-lčino z výměru zsp-é v Brně z 9. srpna 1926, kterýmž bylo ve smyslu § 10 zák. z 30. září 1877 č. 38 z. z. mor. rozhodnuto, že st-lka jest povinna za účelem zřízení okr. silnice Š.-O.-V., jejíž projekt byl před tím již mor. zv-em schválen, od svých pozemků .... postoupili část v celkové výměře 500 m2 obci O. do vlastnictví za náhradu, kterou ustanoví soud, nebude-li o výši její docíleno dohody.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané, uvážil nss toto:
Vydávaje nař. rozhodnutí, řídil se žal. úřad zřejmě právním názorem, jejž nss vyslovil v nál. Boh. A. 4146/24 v ten smysl, že nutnost vyvlastnění podle § 365 o. z. o. pro účely stavby silnice, jejíž trasa byla již příslušným silničním úřadem na jisto postavena, musí k námitce vyvlastňovaného zkoumati úřad vyvlastňující. V tomto směru není proti nař. rozhodnutí námitek a neměl proto nss důvodu, aby správnost svého tehdejšího názoru znovu přezkoumával.
V daném případě zamítl žal. úřad námitku st-lčinu, že provedení silničního projektu je možno bez vyvlastnění celé plochy pozemků od ní požadovaných, jestliže se silniční trasa poněkud posune. Zamítnutí této námitky odůvodnil žal. úřad poukazem na výsledek provedeného šetření, dle nichž navržená trasa silniční je s hlediska technického jedině možná. Proti tomuto skutkovému zjištění stížnost žádných námitek neformuluje, namítajíc toliko, že žal. úřad nehleděl k jejímu podání z července 1925, jež prý učinila u mor. zv-u a že vyvlastněním v tom rozsahu, jak bylo povoleno, se jí znemožňuje zajíždění hospodářskými vozy do stodoly.
Otázka, zdali zájem toho vyžaduje, aby st-lka požadované pozemky v celém rozsahu k účelu zřízení projektované silnice postoupila, tvořila předmět řízení před úřady vyvlastňovacími a byla v tomto řízení samostatně řešena. Jestliže žal. úřad, řeše tuto otázku, přihlédl jen k výsledkům tohoto řízení vyvlastňovacího a nehleděl k podání, jež st-lka učinila v řízení jiném, nelze důvodně tvrditi, že by procesní postup jeho byl vadným.
Stejně bezdůvodná jest i druhá námitka st-lčina. Zákon ukládá každému občanu povinnost, vzdáti se tam, kde toho veř. zájem vyžaduje, i plného práva vlastnického. Přípustnost vyvlastnění nezávisí na tom, zdali vlastník vyvlastněného objektu snad neutrpí expropriací nějakou škodu také na jiných, nevyvlastněných objektech, zejména zdali se mu snad neztíží nebo neznemožní provozování hospodářství. Nemůže tedy ani úplné znemožnění dalšího hospodaření od expropriáta vyvlastnění odvrátit. Proto také není možno brániti se s účinkem proti vyvlastnění námitkou, že takovýmto znemožněním dalšího hospodaření utrpí expropriát škodu. Vyvlastněný je ovšem oprávněn domáhati se z tohoto důvodu vyššího odškodného. O to však v tomto sporu neběží.

Citace:

Č. 7740. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 315-316.