Č. 7768.

Pozemková reforma: I když v pachtovní smlouvě, schválené stpú-em podle § 7 zák. záb. obsažena je výhrada předkupního práva pro pachtýře, není skutečnost ta překážkou, aby stpú neschválil kupní smlouvu, uzavřenou vlastníkem zabrané nemovitosti s jinou osobou, než pachtýřem.
(Nález ze dne 23. února 1929 č. 3 675.) Prejudikatura: Boh. A. 3036/23, 5764/26.
Věc: Vilém a Adolf W. v P. proti státnímu pozemkovému úřadu o svolení podle 7 zák. záb.
Důvody: Podáním z 8. listopadu 1927 předložili st-lé stpú-u pronájemní smlouvu z 10. listopadu 1923, obsahující v odstavci 13 výhradu práva předkupního pro ně, jako pachtýře dvora v P. a dovolavše se uděleného svolení dle § 7 záb. zák. k této smlouvě, prohlásili, že práva toho užili, že, udělí-li stpú svolení ke smlouvě trhové, již vlastník dvora ujednal s osobami třetími, mají sami nárok na koupi nemovitosti, a doložili, že může proto stpú schváliti koupi tu jen v jejich prospěch. — Nař. výměrem sdělil stpú st-lům, že schválení pachtovní smlouvy nedotýká se nijak stranami ujednaného práva předkupního, do něhož stpú-u nenáleží zasahovati, a že teprve koupě, k níž by v důsledku tohoto práva předkupního došlo, může býti podkladem řízení dle § 7 záb. zák., ježto z ujednání o právu předkupním obsaženého v pachtovní smlouvě nevznikl nárok na schválení koupě samé.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Stížnost tvrdí, že schválením smlouvy pachtovní schválil stpú i úmluvu o právu předkupním ve smlouvě té obsaženou, a dovozuje z toho nárok jednak na schválení smlouvy, k níž by v důsledku realisace práva předkupního došlo, jednak na to, aby stpú před tím zdržel se všech aktů, jež by stály v cestě nárokům st-lů z onoho právního poměru plynoucím.
Námitku tu neshledal nss důvodnou.
Podle § 7 záb. zák. vyžaduje zcizení, dělení, zavazení, pacht a nájem zabraného majetku svolení stpú-u a je bez něho neplatné. Tímto předpisem nechrání zákon — jak nss důůsledně judikuje (srov. na př. nál. Boh. A. 3036/23) — ani práva kompasciscentů ve smluvním poměru mezi sebou, ani práva osob třetích vůči vlastníku zabraného majetku, nýbrž omezuje toliko s hlediska ochrany zájmů veřejných volnou disposici stran s majetkem státem zabraným potud, že platnost právních jednání tam uvedených váže na svolení stpú-u.
Ježto tedy jediným účelem rozhodovací činnosti stpú-u je jen tato ochrana veř. zájmu, nikoliv však ochrana soukromých práv osob třetích, nemohl by stpú ani odepříti žádaný souhlas dle § 7 záb. zák. z důvodu, že by disposice vlastníkova kolidovala s jinou jeho disposicí, k níž již dříve úřad svolení své dal (srov. nál. Boh. A. 5764/26).
I kdyby se tedy připustilo, že stpú v daném případě schváliv smlouvu pachtovní, v níž strana propachtující vyhradila zároveň pachtýři právo předkupní na propachtované nemovitosti, dal tím i svolení k tomuto právu předkupnímu, pak podle toho, co shora uvedeno, neplyne z tohoto schválení nic více, než že úmluva ta nedotýká se veř. zájmů, jimž slouží provádění pozemkové reformy, nelze z ní však vyvozovati, že by stpú byl schválením tím do té míry vázán, že by nesměl již uděliti svolení dle § 7 záb. zák. zcizení jinému, jež by bylo v kolisi se zcizením, k němuž došlo v důsledku onoho práva předkupního. Ale pak nebylo by ani nezákonným ani vadným, kdyby stpú udělil svolení podle § 7 záb. zák. ke zcizení pronajatých nemovitostí osobám třetím, třeba by dříve byl souhlasil s úmluvou o právu předkupním. Z těchto důvodů neshledal nss správným názor stížnosti, jakoby žal. úřad, poněvadž ve schválené smlouvě pachtovní obsažena byla i úmluva o právu předkupním, — nemohl a nesměl schváliti kupní smlouvu o těchto nemovitostech mezi kompasciscenty jinými a jakoby proto mylným byl názor žal. úřadu, že st-lům ze schválení oné pachtovní smlouvy, obsahující úmluvu o právu předkupním, nevznikl nárok na schválení koupě samé, vylučující event. schválení prodeje jinému kompasciscentu.

Citace:

č. 7768. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 370-372.