Č. 7710.

Učitelstvo: Předpisy min. nař. č. 265/1917 ř. z. o výhodách státních zaměstnanců z příčiny vojenské služby ve válce stran požitků odpočivných a zaopatřovacích neplatí pro učitele veř. škol národních ani podle čl. 2 zák. č. 274/19, ani podle § 1 odst. 1 zák. č. 470/1919.
(Nález ze dne 24. ledna 1929 č. 1268.)
Prejudikatura: Boh. A 2846/23, 2983/23, 7026/28.
Věc: Theodor H. v B. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o zápočet 10 roků pro výslužné.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-1 byl ve službě školské od roku 1907 a ve voj. službě od 28. června 1914 do 29. října 1918. Poněvadž po návratu z voj. služby trpěl plicní chorobou, měl delší čas dovolenou; rozhodnutím zšr-y mor. z 25. května 1921 byl z úřední moci pro nezpůsobilost ke službě způsobenou tělesným neduhem přeložen na dočasný odpočinek. Dne 6. července 1921 žádal za přípočet 10 služ. roků.
Žádosti té nebylo postupem instancí nař. rozhodnutím vyhověno.
------------
O stížnosti nss uvážil:
1. Pokud stížnost opírá uplatňovaný nárok na připočtení 10 roků do doby rozhodné pro vyměření odpočivných požitků o předpisy § 29 par. zák. č. 274/19, jest uvésti, že nárok na přípočet takový přísluší jen v případech odst. 1 a 2 § 29 par. zák., tedy — nehledě k ostatním podmínkám — jde-li o oslepnutí, duševní chorobu nebo úraz, kdežto v případech odst. 4 téhož paragrafu, jak dle původního, tak dle znění zákonem č. 251/22 novelisovaného, tedy — jde-li o nemoc jinou než uvedenou v odst. 1 — není vůbec dán právní nárok na přípočet 10 roků, nýbrž přípočet takový je ponechán úvaze úřadu (arg. »může zšr připočísti...«; srovnej též nál. Boh. A 2846/23 a 7026/28). Je tedy stížnost po této stránce bezdůvodnou již z tohoto důvodu. Proto neměl nss taky příčiny zkoumati, zda by st-lův nárok slušelo posuzovati podle původního znění tohoto paragrafu anebo podle znění, které paragrafu tomu v odstavci čtvrtém bylo s účinností od 1. června 1922 (arg. čl. 14 odst. 1 zák. 251/22) dáno článkem 1 § 10 zák. č. 251/22.
Z téhož důvodu neměl nss příčinu zkoumati, zda výhoda podle § 29 zák. par. přísluší resp. může býti přiznána jenom při pensionování (přeložení na trvalý odpočinek) anebo také při kvieskování (přeložení na dočasný odpočinek). Jen pro úplnost budiž však poukázáno na to, že podle právního názoru vysloveného v nál. Boh. A 7026/28 přísluší nárok na připočtení 10 roků pro výměru výslužného podle § 29 odst. 1 par. zák. za splnění podmínek tam uvedených i při pouhém kvieskování.
2. Pokud stížnost tvrzený nárok st-lův opírá o min. nař. č. 265/1917 v souvislosti s čl. 2. zák. č. 274/19 a § 1 odst. 1 zák. 470/19, uvážil nss takto: Min. nař. ze dne 20. června 1917 č. 265 ř. z. upravuje výhody státních úředníků z podnětu jejich vojenské služby. Předpisy tohoto min. nař. platí tedy přímo jen pro státní úředníky. Stížnost se však domnívá, že platí taky pro učitele veř. škol národních a to: a) podle čl. 2 zák. č. 274/19, b) podle § 1 odst. 1 zák. č. 470/19.
Ad a) Podle čl. 2 odst. 1 zák. č. 274/19 příslušejí »učitelům v mezích tohoto zákona služ. příjmy, rovné oněm, které náležejí státním úředníkům «. »Služebními příjmy rozumějí se tu veškeré platy a požitky služební, mimořádná nadlepšení k nim a výhody, které příslušejí státním úředníkům podle platných zákonů a nařízení «. Podle čl. 2 odst. 4 zák. č. 274/19 byla pak ustanovení služ. pragmatiky úřednické, týkající se příjmů úřednictva státního, uvedena v platnost pro učitelstvo veř. škol národních. — Jak nss ustáleně judikuje (srovn. též nál. Boh. A 2983/23) byly těmito předpisy vztaženy na učitele veř. škol národních jen ony předpisy služ. pragmatiky úřednické, které se týkají hmotného postavení úředníků, resp. jen ony předpisy, které se týkají vyčíslení požitků úředníků.
Nehledě však ani k otázce, zda předpisy min. nař. č. 265/1917 spadají vůbec do této kategorie, nejde při min. nař. 265/1917 ani o ustanovení služ. pragmatiky« ve smyslu čl. 2 odst. 4 zák. 274/19 ani o »služ. příjmy« ve smyslu čl. 2 odst. 1 zák. 274/19, když přec »služ. příjmy« lze rozuměti jen příjmy za akt. služby, nikoli však příjmy (požitky) odpočivné nebo zaopatřovací. Zápočet 10 roků podle min. nař. 265/17 však má význam jenom pro výměru požitků odpočivných a zaopatřovacích, nikoliv pro výměru požitků aktivních a nespadají ustanovení min. nař. č. 265/1917 již z toho důvodu pod předpis čl. 2. par. zák.
Že tomu tak je, tomu svědčí i další ustanovení zák. č. 274/19; tak zejména stanoví § 26, že »pravidla o tom, jak jest dávati učitele do výslužby, řídí se zákonnými předpisy, platnými v jednotlivých zemích «, tedy v podstatě zem. zákony o právních svazcích učitelstva; dále upravuje § 27 samostatně služ. dobu do pense započítatelnou, § 29 stanoví samostatně, a nikoliv pouhým odkazem na služ. pragmatiku úřednickou stran připočtu 10 roků pro vyměření výslužného v podstatě totéž, co pro úředníky stanovil § 63 služ. pragmatiky úřednické a konečně praví v § 28 odst. 3 výslovně, že »pro vyměření výslužného jsou započítatelny tytéž platy jako u stáních úředníků.«
Všechna tato právě uvedená ustanovení by však zajisté nebyla na místě resp. byla by zbytečná, kdyby v příslušných relacích již na základě čl. 2 zák. par. měly pro učitele platiti předpisy úřednické. Z článku 2 par. zák. nelze proto právem dovozovati, že by min. nař. č. 275/1917 platilo taky pro učitele.
Ad b) Závěr ten nelze však činiti ani z § 1 odst. 1 zák. č. 470/1919; předpis ten praví, že »učitelům, kteří se stali službou ve válce nezpůsobilými ke službě školní, náleží podle zák. č. 274/19 všechny výhody, které byly nebo budou přiznány státním úředníkům «; tomuto znění nelze však vzhledem ke způsobu citace zák. č. 274/19 rozuměti tak, jako by zák. č. 470/19 chtěl poskytnouti samostatně učitelům výhody úředníků státních, tedy i takové, které jim nenáležejí již podle zák. 274/19, nýbrž uvedený předpis má jenom smysl výslovného konstatování, že učitelům náležejí stejné výhody, které a pokud úředníkům náležejí již podle par. zák.
Tomuto názoru svědčí také okolnost, že kulturní výbor Nár. Shrom. podle tisku č. 1359 se zároveň s návrhem zák. č. 470/19 usnesl na resoluci, vybízející min. škol., »aby nař. min. fin. z 20. června 1917 č. 265 ř. z. . . . upravilo i pro učitelstvo škol obecných .. . .«, z čehož se podává názor původců zákona, že uvedené nařízení ani zákonem č. 470/19 na učitelstvo vztaženo nebylo.
Z těchto úvah plyne, že předpisy min. nař. č. 265/17 se na učitele veř. škol národních nevztahují ani přímo ani na základě čl. 2 par. zák., ani § 1 zák. č. 470/19 a nebylo proto již třeba zkoumati, zda na ustanovení nař. č. 265/17 měly nějaký vliv předpisy § 29 zák. č. 274/19 ani zda u st-le by byly splněny předpoklady stanovené min. nařízením č. 265/17.

Citace:

Č. 7710. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 263-265.