č. 8013.

Zaměstnanci veřejní: * Osobní, do pense započítatelný přídavek, daný stát. zaměstnanci z titulu t. zv. slovenské výhody, spadá pod přídavky uvedené v odst. 1 § 196 plat. zák.; nemá proto zaměstnanec nároku, aby mu při převodu do nových platů výhoda ta byla zachována vedle platů zavedených platovým zákonem.
(Nález ze dne 6. června 1929 č. 11.174.)
Prejudikatura: Boh. A. 7919/29.
Věc: Dr. Jaroslav M. v N. proti ministerstvu spravedlnosti o převod do nových platů dle zák. č. 103/26.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím presidenta republiky ze 4. července 1925 byl st-1 jmenován tabulárním soudcem VI. hodn. třídy ad personam u sedrie v Nitře. Vláda přiznala mu podle výn. min. sprav, ze 13. července 1925 současně jako slov. výhodu požitky 4. stupně 6 hodn. tř. a osobní do pense započítatelný přídavek ročních 4200 Kč, který postupem do vyšších požitků přiměřeně se sníží pokud se týče zanikne, s tím, že tyto materielní výhody zaniknou, bude-li st-1 přeložen do Čech, na Mor. nebo do Slez. Dekretem presidia soudní tabule v Bratislavě z 30. července 1926 byl st-1 převeden do nových platů zák. č. 103/26 tím způsobem, že mu od 1. ledna 1926 bylo poukázány: základní služné 9. stupně ročních 34200 Kč, funkční služné 6 stupnice stupně c) ročních 6300 Kč, činovné ročních 4200 Kč, výchovné ročních 3000 Kč a vyrovnávací přídavek ročních 5148 Kč. Při tom byly mu požitky staré vypočteny na podkladě služného dle 6 hodn. tř. 4. stupně s připočtením osobního přídavku 4200 Kč. Dále bylo mu poukázáno od 1. července 1926 základní služné 10. stupně ročních 36900 Kč a vypadající vyrovnávací přídavek ročních 3348 Kč. Do tohoto dekretu podané námitky zamítlo presidium výměrem z 22. října 1926. K odvolání z tohoto výměru upravilo presidium služ. platy st-lovy na základě § 151 odst. 7 plat. zák. dekretem ze 7. února 1927 znova v ten způsob, že poukázalo st-li od 1. ledna 1926 platy tytéž jak shora uvedeno v dekretu z 30. července 1926, že však vyslovilo, že postup do základního služného 10. stupně nastane až dnem í. července 1927. Námitky do tohoto výměru podané zamítlo presidium výměrem z 25. února 1927 a odvolání z tohoto vyřízení vznesené žal. úřad nař. rozhodnutím.
Ve stížnosti se navrhuje, aby opatření presidia soudní tabule a rozhodnutí min. sprav., pokud jimi byla slov. výhoda zrušena a pokud byla upravena jako vyrovnávací přídavek, byla zrušena a uznáno právem, že se platy st-lovy upravují s účinností od 1. ledna 1926 takto: 1. základní služné 10. stupně ročních 36900 Kč, 2. funkční služné 6 stupnice stupně c) ročních 6300 Kč, 3. činovné 4200 Kč, 4. výchovné 3000 Kč, 5. jako náhrada za slov. výhodu do pense započítatelná částka 1572 Kč (rovno 4. plat. stupni 6 hodn. třídy) a 4200 Kč, celkem 5772 Kč.
Nss uvážil o stížnc sti toto:
St-1 namítá, že žal úřad osobní přídavek ročních 4200 Kč neprávem zhodnotil dle § 196 plat. zák., ježto § 214 plat. zák. nezrušil slov. výhody, nýbrž zrušil jen zákony a předpisy všeobecné, týkající se všech státních zaměstnanců, že však slov. výhoda byla dávána individuelně a stala se osobním, nabytým právem, dekretálně přiznaným, kterého nemůže ani plat. zákon zrušiti. Námitce této nelze přisvědčiti. Jest všeobecně uznávanou zásadou práva, že zákonodárce může ve způsobu formelního zákona zrušiti i práva nabytá jakéhokoliv charakteru a že z této jeho moci nejsou vyňata ani práva a zvláštní výhody, jichž jednotlivec získal z individuelních aktů správních, jdoucích nad rámec zákona. Jest tudíž stížnost na omylu, domnívá-li se, že zák. platový č. 103/26 nemohl se dotknouti osobního přídavku st-lova proto, že tento přídavek mu byl přiznán individuelně a dekretálně na základě usnesení vlády z 27. července 1920 a z 22. prosince 1920.
Mylný jest i poukaz na § 214 plat. zák. Podle odst. 1. tohoto paragrafu pozbývají dnem účinnosti tohoto zák., pokud tento zákon výslovně jinak nestanoví nebo se z něho jinak nepodává, kromě ustanovení již v předchozích paragrafech zrušených, všechna v jiných předpisech obsažená ustanovení o předmětech, které jsou upraveny v tomto zákoně. Zák. č. 103/26 upravuje platové poměry státních zaměstnanců. K nim náležela i býv. slov. výhoda. Spadají tudíž i předpisy vydané o této slov. výhodě mezi předpisy uvedené v § 214 odst. 1 plat. zák., a může t. zv. slov. výhoda při převodu do platu zák. č. 103/26 býti respektována jenom v tom způsobu, jak to převodová ustanovení 7 části plat. zák. připouštějí.
Paragraf 196 plat. zák. stanoví, že převod zaměstnanců ze starého systému požitkového do nového systému platového nastati má tím způsobem, že nastupují nové platy stanovené plat. zákonem č. 103/26 na místo všech dosavadních stálých služ. požitků (služné, místní přídavek, funkční přídavek, jednotný drah. přídavek, přídavek na děti, odměna dle zák. č. 289/24, přídavek dle zák. č. 290/24) a jiných na základě zákona, vládních nařízení neb usnesení vlády povolených, jakož i všech individuálně zaměstnanci udělených osobních přídavků.
Z toho plyne, že zaměstnanci přísluší podle odst. 1 § 196 plat. zák. po převodu do nových platů zásadně jen nárok na služ. platy stanovené plat. zákonem č. 103/26. Jen výjimečně, totiž pokud souhrn služ. platů nových po srážce pens. příspěvku byl by menší než souhrn dosavadních služ. požitků, čítajíc v to i požitky z osobních přídavků plynoucí, po srážce pens. příspěvku, v den účinnosti zákona, to jest dne 1. ledna 1926, má zaměstnanec podle odst. 3 § 196 plat. zák. nárok na to, aby mu byl poskytnut vyrovnávací přídavek ve výši rozdílu mezi obojími požitky. Jiných nároků zaměstnanec nemá, a zejména neobsahuje plat. zákon č. 103/26 ustanovení, na základě něhož by měl zaměstnanec nárok na to, aby mu požitky ze slov. výhody pochodící byly zvláště zachovány jako samostatná a neztenčená součást nového služ. příjmu. Naopak třeba z ustanovení, že služ. platy plat. zákonem stanovené nastupují na místo všech dosavadních stálých požitků .... a všech individuelně zaměstnanci udělených osobních přídavků, usouditi, že jest úmyslem zákonodárcovým zachytiti všechny stálé požitky a všechny osobní přídavky zaměstnanci poskytnuté, bez ohledu na to, jakým způsobem jich bylo dosaženo, zejména také, bylo-li jich dosaženo z titulu tak zvané slov. výhody či jinak, a aniž by dále rozlišoval mezi přídavky, jež doplňují jen akt. služ. požitky, a těmi, které tvořiti mají také součást pens. základny. Sluší proto míti za to, že předpisem tím postiženy byly, pokud jde o otázku zániku dosavadních akt. služ. požitků, všechny osobní přídavky bez rozdílu druhu a že jest pro otázku tu bez právního významu i skutečnost, byl-li určitý osobní přídavek započítatelný pro výměru výslužného či nikoliv. Názor posléze uvedený podporuje i úvaha, že uvedený předpis upravuje toliko otázku poměru dosavadních stálých služ. požitků a osobních přídavků k akt. platům nového zákona, a že proto v této relaci nemůže záležeti na tom, požíval-li dotyčný zaměstnanec při převodu určitého osobního přídavku jen jako doplňku služného, či měl-li býti přídavek ten také součástí platu při výměře výslužného (Srovn. i nál. Boh. A. 7919/29).
Shrnuv tyto vývody dospívá proto nss k právnímu názoru, že i osobní do pense započítatelný přídavek, daný státnímu zaměstnanci z titulu tak zvané slov. výhody, spadá pod přídavky uvedené v odst. 1 § 196 plat. zák., a že nemá proto zaměstnanec nároku, aby mu při převodu do nových platů výhoda ta byla zachována vedle platů zavedených platovým zákonem.
Jestliže tudíž žal. úřad při převodu st-le do nových platů slov. výhodu poskytnutou st-li na základě usnesení vlády z 27. července 1920 a ze 22. prosince 1920 jako osobní do pense započítatelný přídavek ročních 4200 Kč započetl do souhrnu požitků dosavadních ve smyslu odst. 1 § 196 plat. zák. a honoroval ji po rozumu odst. 3 tohoto paragrafu, nelze shledati, že by postup tento zákonu odporoval. Že by pak vyrovnávací přídavek ciferně nebyl správně vypočten, toho stížnost sama netvrdí.

Citace:

č. 8013. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 883-886.