Č. 7806.

Církevní věci. — Matriky. — Svátky a památné dny. — Řízení před nss-em: I. Farní úřad německé evangelické církve v Čechách, na Moravě a ve Slezsku jest »veřejným úřadem« ve smyslu § 3 odst. 2 zák. č. 65/1925. — II. Příkaz udělený farnímu úřadu něm. evang. církve v Čech., na Mor. a ve Slez., aby o státním svátku (28. října) ozdobil budovy farní praporem ve stáímích barvách, neodporuje § 3, odst. 2 zák. č. 65/25. — III. Evang. církevní obec je legitimována ke stížnosti do takového příkazu.
(Nález ze dne 13. března 1929 č. 17 283/27.)
Věc: Německý evangelický úřad farní a německá evangelická obec náboženská v B. proti ministerstvu vnitra o výzdobu farního úřadu praporem ve státních barvách.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Osp v Č. vydala dne 15. října 1926 vyhlášku o oslavě svátku dne 28. října 1926, kterou bylo na základě § 3 zák. č. 65/25 nařízeno, aby veškeré budovy, v nichž jsou umístěny veřejné úřady, ústavy, podniky a školy, jakož i školy s právem veřejnosti byly dne 28. října toho roku vyzdobeny prapory ve státních barvách. Zároveň bylo vysloveno, že ti, kdož by opomenuli povinností tímto nařízením uložených, budou potrestáni polit. úřadem pokutou do 10 000 Kč aneb vězením do jednoho měsíce, konečně, že nař. to se netýká úřadů, ústavů a podniků státních. Dále sdělila osp výměrem z 15. října 1926 všem obecním a farním úřadům, že »vyhláškou, jež v nejbližších dnech bude rozeslána, bude jak loni tak i letos nařízeno ozdobení všech budov, v nichž se nacházejí obecní a jiné veřejné úřady, prapory ve státních barvách a že nad dodržením tohoto příkazu bude přísně dohlíženo.«
Proti příkazu a vyhlášce z 15. října 1926 podaly něm. evang. farní úřad a něm. evang. náboženská obec v B. odvolání, v němž bylo vytýkáno, že prý něm. evang. farní úřad není veř. úřadem ani veř. ústavem podle § 3 zák. č. 65/25.
Odvolání bylo zsp-ou v Praze rozhodnutím ze 4. ledna 1927 a další odvolání min-em vnitra zamítnuto: — — — — —
O stížnosti nss uvážil:
I. Žal. úřad navrhuje v odvodním spise, aby stížnost, pokud jest podána něm. evang. církevní obcí v B., byla a limine zamítnuta pro nedostatek legitimace, poněvadž shora zmíněná vyhláška se týkala pouze farního úřadu a nikoliv náboženské obce.
K tomuto nazírání nemohl se nss přikloniti. Je ovšem pravda, že sporné nařízení osp-é směřovalo proti farnímu úřadu. Jelikož však podle § 3 a násl. cís. patentu z 8. dubna 1861 č. 41 ř. z. a podle § 50 a násl., pak § 79 a násl. církevního zřízení něm. evang. církve v Čech., na Mor. a ve Slez., schváleného vládou a vyhlášeného ve Sb. pod č. 209/24, farní úřad je toliko orgánem farní obce a církve, poněvadž dále jenom farní obce jsou nositeli práv majetkových (§ 50 cit. ústavy), nelze shledati, že by sporné nařízení osp-é, mající taky důsledky majetkové, nebylo vůbec způsobilé dotknouti se také právní sféry stěžující si církevní obce. Kromě toho stěžující si obec jak v rekursech tak ve stížnosti na nss výslovně tvrdí porušení práv svých a jak zsp tak min. vnitra také o odvolání obce meritorně rozhodovaly. Nelze proto shledati, že by projednání stížnosti náboženské obce vadil s hlediska § 2 zák. o ss nedostatek stižní legitimace. II. Nss shledal však stížnost obou st-lů ve věci samé bezdůvodnou z těchto úvah:
Sporný příkaz byl vydán výslovně podle § 3 zák. ze 3. dubna 1925 č. 65 Sb., který v odst. 2 v příčině státního svátku (28. října) stanoví, že politické (policejní) úřady prvé stolice mohou podle místních poměrů vydati pro veřejné úřady, ústavy, podniky a školy ... ustanovení směřující k důstojné zevní oslavě tohoto dne«.
Stížnost namítá toliko, že předpis tento nedopadá na evang. farní úřad, který je orgánem autonomní náboženské společnosti, není však po názoru stížnosti »veř. úřadem« ani »veř. ústavem«, a to proto nikoli, poněvadž není povolán k tomu, aby plnil úkol státní.
Nss neshledal potřebným zkoumati, v čem spočívají zásadní znaky, činící úřad, resp. ústav »veřejným« vůbec a po rozumu § 3 cit. zák. zvláště, poněvadž — i když se vychází z nazírání stížnosti — nutno evang. far. úřadu charakter »veřejnosti« přiznati.
Vedení matrik je podle předpisů o tom vydaných — srovnej zejména úvod k patentu z 20. února 1784, sbírka zák. Josefa II. díl 4. č. 113 — státem nařízeno z důvodů veř. správy a je úkolem státu. Podle dvor. dekr. z 18. července 1784 sb. zák. Josefa II. svazek 6 č. 7, dále dekretu dvor. kanc. z 26. listopadu 1829 č. 27 801 (sb. polit. zák., svazek 57 č. 141) a podle § 81 odst. 2 bod 3 cit. církevního zřízení č. 209/24 Sb. jest vedení matrik evang. svěřeno faráři, který opět podle § 79 téhož zřízení je »představitelem farního úřadu obcí povolaným«. Je tedy evangelický farní úřad, resp. jeho představitel — farář — již s hlediska předpisů matričních povolán »k plnění úkolů státních«, takže již s toho hlediska je také při nazírání stížnosti na povahu »veř. úřadu a ústavu« u evang. farního úřadu tato veřejná povaha podána.
Na tom nemění nic, že — jak stížnost správně uvádí — »farní úřad je orgánem autonomní společnosti náboženské« a že »něm. evang. církev je autonomní korporací«, poněvadž správnost těchto thesí nikterak nevylučuje, že evang. farní úřad může býti a jak shora dovoženo, taky skutečně je »veřejným« po rozumu § 3 zák. č. 65/25.
Již z uvedených úvah jde, že stížnost je bezdůvodná a neměl proto nss příčiny zkoumati, jaký význam má předpis § 124 úst. listiny pro autonomní povahu evang. nábož. obce.

Citace:

č. 7806. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 438-440.