Č. 7691.

Stavební právo: 1. Okolnost, že na pozemku se pěstí ušlechtilé druhy osiv, nečiní pojetí pozemku toho do plánu polohy nezákonným. — 2. Je nezákonné, je-li v plánu polohy provedeno též rozdělení pozemků na místa stavební.
(Nález ze dne 16. ledna 1929 č. 531.)
Věc: Rudolf B. v D. (adv. Dr. Lad. Mach z Libáně) proti zemskému správnímu výboru v Praze o plán polohy.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím byl ve stolici druhé potvrzen plán polohy obce D. a zamítnuty námitky, jež st-l proti němu v řízení správním činil.
Stížnost napadá toto rozhodnutí v podstatě ze tří důvodů: 1. proto, že pozemek č. kat. . . . byl vůbec pojat do plánu polohy, ačkoliv st-l provádí na něm národohospodářsky důležité pěstění ušlechtilých druhů osiv, 2. proto, že dle plánu polohy má onen pozemek býti zastavěn skupinami obytných domů a nikoliv budovami pro šlechtitelskou stanici st-lovu, 3. proto, že v plánu polohy provedeno bylo i rozdělení řečeného pozemku na místa stavební, jež podle stav. řádu je předmětem zvláštního řízení parcelačního.
Prvou námitku neuznal nss důvodnou. I kdyby slušelo připustiti, že pojetím zmíněného území do plánu polohy může jeho vlastník býti dotčen ve svých právech, bylo by lze viděti v tom nezákonnost jen tehdy, kdyby tato disposice obce příčila se právní normě, jež platí o plánech polohy po stránce jejich obsahu. Norma ta je obsažena v § 2 odst. 2 stav. řádu, kde se stanoví, že při všem regulování má se hleděti k poměrům místním a dokonale vyhověti potřebám zdravotnictví, bezpečné a snadné chůze a jízdy i požadavkům estetickým. Jak nss již v nál. Boh. A 4108/124 vyslovil, sluší za veř. zájmy, k nimž dle tohoto ustanovení má býti hleděno, pokládati jen zájmy komunikační, zdravotní a estetické, kdežto poukaz na »poměry místní« znamená na tomto místě zákona pouze tolik, že obec má otázky tyto řešiti jen s příhledem k individuelním poměrům a potřebám místním. Nemohou proto jiné zájmy, i kdyby je bylo možno charakterisovati jako zájmy veř., nabýti vrchu proti těm zájmům, které stav. řád podle § 2 chce chrániti. Z toho plyne, že ani zájmy národohospodářské, jichž se st-l dovolává, nemohou proti nim býti staveny. Je tedy námitka nezákonnosti, že úřad při rozhodování o plánu polohy nebral zřetel na zvláštní národohospodářský účel dotčeného pozemku, bezdůvodná, a v důsledku toho je bezpodstatná námitka vadnosti řízení, že potřeba pozemku pro zmíněný účel národohospodářský nebyla řádně zjištěna.
Druhá námitka mohla by jen tehdy býti významná, kdyby způsob zastavění sporného území byl v plánu polohy skutečně závazným způsobem určen. Avšak v plánu polohy, o nějž jde, způsob zastavění výslovně určen není a také adm. úřady v něm určení způsobu zastavění neviděly.
Do plánu polohy byly ovšem zakresleny i čáry určující jednotlivá staveniště, takže plán ten obsahuje aspoň grafické znázornění jednotlivých stavenišť. Určení jednotlivých stavenišť je však vyhrazeno zvláštnímu řízení dle §§ 10 a násl. stav. řádu, t. j. řízení parcelačnímu, podmíněnému vůlí vlastníka. Poněvadž ani obsahem plánu samého, t. j. nějakým vysvětlením k němu ani obsahem nař. rozhodnutí nebylo určení jednotlivých stavenišť v plánu polohy způsobem zcela nepochybným vyloučeno, obsahuje plán polohy více, než co jest po zákonu přípustným jeho obsahem. Slušelo proto námitku třetí uznati důvodnou a v důsledku toho zrušiti nař. rozhodnutí dle § 7 zák. o ss. Věcí žal. úřadu bude, aby učinil opatření, by obec D. vypustila z plánu polohy grafické rozdělení pozemku st-lova na místa stavební, které, jak uvedeno, se zákonným obsahem plánu polohy srovnati se nedá.

Citace:

Č. 7691. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 223-224.