Č. 7833.

Elektrisace. — Řízení správní: I. V jakých mezích mají obec a elektrárenský podnik v obci již trvající postavení strany v řízení o připuštění jiného podniku elektrárenského k zásobování průmyslových podniků v obci té elektrickým proudem? — II. O rozdílu mezi elektrickým vedením průchodním a vedením napájecím.
(Nález ze dne 26. března 1929 č. 29 672/28.)
Prejudikatura: Boh. A. 4325/25.
Věc: M.-o-ská elektrářská společnost v M. O. (adv. Dr. Rob. Altbach z Mor. Ostravy) a městská obec M. O. (adv. Dr. Frt. Mruzek z Mor. Ostravy) proti ministerstvu veřejných prací (za zúč. moravskoslezské elektrárny adv. Dr. Rudolf Matouš z Moravské Ostravy) o povolení ke zřízení elektrického vedení.
Důvody: Naříkané rozhodnutí, pokud jím bylo rozhodnuto o místní potřebě pro dodávání elektrické energie do Moravské Ostravy, zrušuje se ke stížnosti Moravsko-ostravské elektrářské společnosti v Moravské Ostravě pro vady řízení, a pokud jím bylo rozhodnuto o povaze primérního vedení z jámy Karolininy do Bílovce na území obce Moravské Ostravy ke stížnosti městské obce Moravské Ostravy pro nezákonnost.
V ostatním se stížnosti z části zamítají jako bezdůvodné, z části odmítají jako nepřípustné.
Důvody: Výnosem z 31. ledna 1921 prohlásilo min. veř. prací podnik mor.-slez. elektráren, akc. spol. (M. S. E.) v M. O. i s postavenými a projektovanými sítěmi podle § 4 zák. z 22. července 1919 č. 438 Sb. za všeužitečný; k zásobováni bylo mu přiděleno mimo jiné též území severovýchodní Moravy. Výnosem zsp-é v Brně z 18. května 1921 bylo M. S. E. uděleno povolení k postavení primárního elektr. vedení z transformační stanice na jámě Karolina v M. O. do B. Ve výnosu tom byl požadavek vznesený při komis. řízení m.-o. elektrárnou akc. spol. (M. O. E.) a báňskou a hutní společností, aby M. S. E. nedodávala proud do obcí M. O. a M. H., poukázán na pořad práva soukromého.
V srpnu 1926 podaly M. S. E. žádost za povolení k zřízení přípojky dálkového vedení a transformační stanice k dodávání proudu do továrny fy »Asbestalit.« v M. O. Při komis. řízení podaly proti tomuto projektu námitky obec M. O. a M. O. E. Obec uplatňovala, že její území jest již dostatečně a přiměřeně zásobeno elektr. energií z M. O. E., takže dodávání proudu do něho z M. S. E. by odporovalo zásadám soustavné elektrisace a poukazovala na to, že jako vlastnice většiny akcií M. O. E. má zájem na tom, aby otázka vzájemných vztahů obou elektráren a místní potřeby byla upravena. Dále obec namítala, že provedením projektované přípojky změní se primérní vedení zřízené na území obce jako průchodní ve vedení napájecí, sloužící přímo k dodávání proudu do továrny, ležící v jejím území, což je však proto nepřípustné, poněvadž obec ve smyslu § 7 lit. b) zák. č. 438/1919 svolení k používání silničních pozemků k vedení průchodnímu dáti musila, s druhé strany však je vázána smlouvou, uzavřenou s M. O. E. a schválenou zv-em, jíž výhradně právo k rozvádění elektr. proudu na obecních pozemcích bylo zaručeno M. O. E. Konečně obec namítala, že má na pozemcích č. kat. ..., po nichž přípojka má býti vedena, knihovně zajištěné právo k odstoupení části těchto pozemků k zřízení ulic, takže je k zamýšlenému jich použití třeba souhlasu obce, který však z důvodů prve uvedených dáti nemůže. M. O. E. vznesla námitky téhož obsahu, jako jsou prvé dvě námitky uplatněné obcí, a poukazovala v příčině potřeby na svou kapacitu (7800 K. W.), z níž je jen části 3840 K. W. využito.
Výnosem z 18. září 1926 udělila zsp na základě § 29 zák. č. 438/1919 M. S. E. žádané povolení, a o námitkách rozhodla takto: Požadavek obce, aby byla zjištěna místní potřeba, odmítá se pro nedostatek legitimace, ježto fin. zájem obce jako účastnice M. O. E. nepožívá zákonné ochrany. Pokud byl týž požadavek vznesen M. O. E., nelze mu vyhověti, poněvadž k úpravě vzájemných poměrů mezi oběma podniky je podle § 5 cit. zák. příslušným jen min. veř. prací. K druhé námitce poznamenáno, že primérní vedení bylo zřízeno se souhlasem obce, že obec svůj souhlas nemůže odvolati a že přípojka k továrně nemění nic na povaze onoho vedení jako průchodního. Obec nebyla oprávněna vyhraditi používání veř. pozemků jednomu podniku a dovolávané ustanovení ve smlouvě odporuje zákonu. Práva obce k pozemkům č. kat. ... nevadí užívacímu právu M. S. E. přiznanému; bude-li pozemků svého času třeba pro ulici, musí podnikatel své zařízení podle § 9 cit. zák. přemístiti; nyní lze přihlížeti jen k stavu přítomnému.
Nař. rozhodnutím zamítlo min. veř. prací odvolání obce M. O. a M. O. E. v podstatě z těchto důvodů:
I. Odvolání obce.
1. Obec odůvodňuje svou legitimaci k námitce, týkající se zjištění místní potřeby jednak tím, že je povolána k zastupování veř. zájmů, o jichž ochranu jde, jednak tím, že i její fin. zájem na prosperitě M. O. E. je rázu veřejnoprávního, ježto dotyčné příjmy obce tvoří podstatnou část úhrady obecních potřeb. Tento posléz uvedený zájem, s jehož hlediska zsp legitimaci obce výhradně posoudila, není však zájmem veřejným, nebo jiným, který by obec ve schvalovacím řízení mohla uplatňovati. Naproti tomu je obec legitimována požadovati zkoumání místní potřeby proto, poněvadž může uplatňovati námitky na ochranu zájmů obecnosti, k jichž hájení je povolána. Nelze však sdíleti názor, že by místná potřeba elektr. energie v M. O. byla kryta M. O. E. Min. je úředně známo, že celková spotřeba proudu na území m.-o-ském je větší než kapacita M. O. E., jsouc z velké části ukájena samozásobiteli. M. O. E. je ovšem s to dodávati proud ostatním konsumentům, je však otázka, zda se tak může dít způsobem pro ně hospodárným a přijatelným. Min. prozkoumavši výrobní a dodávkové možnosti M. O. E. zjistilo, že společnost ta nepracuje za tak výhodných technických podmínek, aby výrobní cena její byla pro všecky konsumenty přijatelná, a aby tedy M. O. E. mohla potřebu všech konsumentů v území M. O. v každém ohledu hospodárně uspokojiti. S tím je v souhlasu prohlášení firmy Asbestolit, že se přesvědčila, že nabídka M. S. E. je pro ni daleko výhodnější, než konkurenční nabídka M. O. E. a že se stane konkurenčně schopnou jedině přijetím této nabídky M. S. E., o kterémž podniku je min-u známo, že odbírá levnou elektr. energii z důlní elektrárny, pracující za výhodných těch. podmínek a uhelnými odpadky. M. O. E. nemůže tedy dodávati elektr. energii všem konsumentům za podmínek pro ně hospodárně přijatelných a nemůže tudíž místní potřebu v M. O. plně uspokojiti.
2. Co se týče elektr. vedení z jámy Karoliny do B., jde ze spisů o jeho povolení toto na jevo: Vedení bylo projektováno a povoleno jako primérní vedení, jehož účelem je zásobování obcí na trati ležících a průmyslových závodů; vedení prochází též územím obce M. O,, obec proti zřízení jeho nic nenamítala, ani neučila výhrad na základě § 7 lit b) zák. č. 438/19. Je tedy vedení toto, od něhož má být nyní zřízena přípojka do továrny firmy Asbestolit, vedením napájecím, postaveným bez odporu obce, a nikoli jen průchodním. Nelze proto M. S. E. zabraňovati, aby z tohoto vedení zásobovaly projektovanou přípojku. Tato je vedena výhradně po pozemcích soukromých a proto není důvodu, zabývati se otázkou, lze-li k veř. pozemkům propůjčiti užívací práva čili nic.
3. Obec není ani vlastníkem ani uživatelem pozemků č. kat. ..., nýbrž má k nim zajištěno jen věcné právo, v budoucnosti požadovati odstoupení jejich částí. Následkem toho platí pro tento případ ustanovení § 8 odst. 4 cit. zák., jímž se elektr. podniku ukládá, aby co nejvíc šetřil práv osob třetích. Ustanovení § 9 č. 2, resp. 1 se obec nyní dovolávati nemůže, ochranu v nich vyznačenou získá obec, až se stane vlastníkem pozemků. Je tedy stanovisko obce i v tomto bodě neodůvodněné.
II. Odvolání M. O. E.
1. M. O. E. je jako provozovatelka sousedního elektr. podniku interesentem, oprávněným požadovati i v řízení schvalovacím, aby byla přezkoumána místní potřeba elektr. energie v území m.-o-ském, jí dosud zásobovaném. Potřeba ta není jí dostatečně kryta, jak bylo sub I. 1. dovoženo. Ostatně byla otázka ta ohledně M. O. E. nepřímo již řešena v rozhodnutí zsp-é z 18. května 1921, v němž její požadavek, aby M. O. E. nesměly dodávati elektr. energii do M. O., byl odkázán na pořad práva soukromého.
2. M. O. E. byla si již při zřízení vedení z jámy Karoliny do B. vědoma toho, že jde o vedení napájecí, což patrno z toho, že žádala, aby M. S. E. nedodávaly proud do M. O.; nemůže tedy teprv nyní, když se na povaze tohoto vedení nic nemění, uplatňovati své námitky. Pokud se M. O. E. dovolává svého výhradného práva na užívání obecních pozemků v katastru obce M. O., jest připomenouti, že nová přípojka po obecních pozemcích vůbec nevede, a co do primérního vedený že námitka jest opožděná, poněvadž nebyla uplatněna při komis. řízení, týkajícím se povolení tohoto vedení.
3. Námitka, poukazující na právo obce k parcelám č. ... a na důsledky z toho plynoucí, je opožděná, neboť byla vznesena teprv v odvolání, a nad to nepřípustná pro nedostatek legitimace; oba pozemky jsou dosud v soukr. vlastnictví a užívání, a M. O. E. nemůže jich za tohoto stavu věci užívati ani na základě své smlouvy s obcí.
Proti tomuto rozhodnutí podala nss-u stížnost jak obec M. O. tak M. O. E. Rozhoduje o nich uvážil nss toto:
1. Pokud jde o zjišťování místní potřeby, musil nss nejprv odpověděti na vývody odv. spisů, podaných M. S. E. k oběma stížnostem. Zúčastněná strana zastává v nich totiž názor, že v případě, o nějž jde, přihlížení k místní potřebě vůbec nebylo na místě, resp. že o otázce té rozhodnuto bylo již při prohlášení M. S. E. za všeužitečný podnik, po případě při schválení primérního vedení, a že neměla býti řešena v tomto řízení o schválení elektr. díla podle § 18 zák. č. 438/19. Tím se tvrdí, že postup žal. úřadu, který otázku tu ve svém rozhodnutí věcně řešil, neodpovídá zákonu. Oprávněnost této námitky nemohl však nss podrobiti své kognici. Neboť měla-li zúčastněná strana za to, že žal. úřad neprávem vešel na věcné zkoumání a řešení zmíněné otázky, pak by bylo bývalo její věcí, aby se proti tomu bránila stížností k nss, v níž by uplatňovala, že úřad procesně nepřípustným způsobem zasahuje do jejích práv, když příznivé vyřízení její záležitosti — povolení přípojky — činí závislým na předpokladech, po názoru strany nepřípustných. To se však nestalo, zúčastněná strana vzala rozhodnutí min-a na vědomí a nemůže nyní v řízení před nss, v němž sama jako st-lka nevystupuje, uplatňovati námitky proti rozhodnutí nař. procesním odpůrcem. Proto nemá nss příčiny, aby na vývody ony dále reagoval; neboť i kdyby snad uvedený názor zúčastněné strany byl správný, nemohl by z toho nss přece nic dovoditi pro vyřízení stížností obce M. O. a M. O. E.
Další otázka, k níž nss-u jest zaujati stanovisko, jest otázka legitimace obce m.-o-ské k uplatňování námitek ve věci místní potřeby; ji nadhazuje odv. spis M. S. E. a jí se dotýká též stížnost obce sama. V odv. spisu se praví, že je nutno zkoumati, zdali obec k námitkám, které přednesla v řízení správním, byla vůbec legitimována a podle toho že jest posouditi i legitimaci obce k stížnosti na nss. Nss má za to, že odv. spis tu nemíní uplatňovati, že by obci v řízení správním bylo bývalo neprávem přiznáno postavení legitimované strany v otázce místní potřeby, že by tedy věcné rozhodnutí žal. úřadu bylo vydáno také k rekursu strany legitimaci k němu postrádající, nýbrž že vede jen důkaz, že obec v této věci nemá legitimace ke stížnosti na nss. Tento výklad připouští dikce stížnosti a proň mluví i úvaha, že v opačném případě by M. S. E. byly musily z obdobných procesních důvodů, jak prve byly vyloženy, samy podati stížnost proti rozhodnutí min-a. Obec sama ve své stížnosti poukazuje na to, že žal. úřad jí sice přiznal legitmaci k námitce o místní potřebě, že však neprávem neuznal její fin. zájem na prosperitě M. O. E. za součást veř. zájmu. Mimo to ovšem musí nss stížní legitimaci obce zkoumati sám z povinnosti úřední, neboť judikovati o tom, bylo—li výrokem žal. úřadu o místní potřebě porušeno subj. právo obce (§ 2 zák. o ss) může jen tehdy, má-li obec před úřadem správním právní nárok na řešení této otázky vůbec a na uvážení určitých okolností zvlášť.
Při posuzování legitimace obce mohl nss vycházeti jedině z hlediska ustanovení § 5 odst. 2 zák. č. 438/19, který — jak v nál. Boh. A. 4325/25 bylo vyloženo — poskytuje podklad pro to, aby úřad při úpravě vzájemných vztahů všeužitečného podniku k sousedním elektrárnám přihlížel též k okolnosti, je-li snad určité území již dostatečně a přiměřeně zásobováno elektr. proudem, a dává podnikateli elektrárny, zásobování to obstarávající nárok domáhati se zjištění této okolnosti. Titul tohoto jeho nároku spočívá v tom, že nejen všeužitečné, nýbrž i jiné podniky elektrické tvoří články soustavné elektrisace, která má být provedena s co nejdokonalejším využitkováním přírodních zdrojů energie a s hospodárným jejím rozvedením, takže ze spolupůsobení jednotlivých podniků na tomto jednotném cíli v souvislosti s disposici zákona o vzájemném vymezení práv a povinností vyplývá jejich postavení jak interesenta ve smyslu cit. § 5.
Se stejného hlediska nedá se však posouditi, je-li interesentem obec jako zástupce kolektivních zájmů občanstva obecního území, neboť při ní se ovšem nedostává uvedených právě podmínek, ze kterých resultuje právo podnikatele elektrárny. Aby se obec jako interesent ve smyslu § 5 mohla dožadovat zjištění místní potřeby, musela by prokázat jiné veř. zájmy, k jichž hájení se povolává a to zájmy způsobilé k odůvodnění potřeby takového zjištění. Nelze zajisté popříti, že i to jest možno, tak na příklad domáhala-li by se obec zásobení svého území všeužitečným podnikem, když by to tento odpíral. Avšak jde-li — jako v daném případě — o pravý opak toho, nelze nalézti veř. zájmu toho druhu, o který by obec potřebu zjištění místní potřeby mohla opírat. Za takový veř. zájem zejména nemůže být pokládán fin. zájem obce na prosperitě M. O. E., na který stížnost pokazuje, neboť tento vyplývá ze soukromého podnikání obce, t. j. z její účasti na výdělečném podniku; na tom nic nemění, že výnos této účasti slouží ke krytí obecních výdajů, a že si obec právo participace na příjmech M. O. E. zjednala tím, že této společnosti svého času propůjčila výhradně právo k užívání svých pozemků pro elektr. vedení. Aby obec uplatňovala okolnosti posléz uvedené, ovšem nemůže býti obci zabraňováno, jde-li o stanovení užívacích práv všeužitečného podniku k obecním pozemkům, avšak pro zjišťování, existuje-li místní potřeba, taková smlouva nemá významu.
Z těchto důvodů shledal nss, že obec M. O. není legitimována, aby uplatňovala námitku nedostatku místní potřeby, a proto odmítl její stížnost v tomto bodě jako nepřípustnou.
Zbývá tedy obírati se námitkou stejného obsahu, vznesenou M. O. E., jejíž legitimace k uplatňování její jest mimo spor.
V tomto směru vytknouti jest předem, že sice žal. úřad pustil se v odůvodnění svého rozhodnutí do jakýchsi úvah o kapacitě elektrárny st-lčiny a o tom, že by nebyla s to zásobiti elektr. energií ony podniky na území obce, jež dnes jsou samozásobiteli, leč z těchto úvah nevyvodil žádný důsledek, neboť rozhodnutí své neodůvodnil snad poukazem na nedostatečnou kapacitu závodu st-lčina, dodati dostatečné množství elektr. proudu, nýbrž výhradně tím, že M. O. E. není s to, dodati elektr. všem kosumentům za podmínek pro ně hospodárně přijatelných. Jsou proto veškery vývody stížnosti, snažící se dovoditi nezákonnost a vadnost řízení při řešení otázky způsobilosti st-lčina závodu, dodávati dostatečné množství energie, bezpředmětný.
Proti vlastnímu odůvodnění nař. rozhodnutí namítá předem M. O. E., že k otázce hospodárného uspokojení konsumentů nemělo býti přihlíženo, poněvadž prý rozhodným jest jedině, zda dosavadní elektrárna je s to zásobovati území obce dostačujícím a přiměřeným způsobem, při čemž cena proudu nepadá na váhu. V tom st-lce za pravdu dáti nelze. St-lka sama přiznává, že jest rozhodným, zda dosavadní elektrárna je s to, zásobiti konsumentstvo způsobem nejen dostatečným, nýbrž i přiměřeným. Tato přiměřenost zejména vzhledem k účelu provádění soustavné elektrisace, vytčenému v § 1 cit. zák. nemůže znamenati nic jiného, než právě zásobení způsobem co nejhospodárnějším a to ovšem i pro odběratele proudu, tedy také co nejlevnějším. Že v daném případě stanovení cen jest závislé na obci, jest pro posouzení sporné otázky nerozhodné, neboť nejde o to, z jakých příčin jsou ceny určitými sazbami fixovány, nýbrž jen o to, zda ceny jsou přiměřené i potřebám konsumu.
Po stránce skutkové založil žal. úřad svůj úsudek o tom, že stěžující si společnost není s to všechny konsumenty v každém ohledu hospodárně uspokojiti, tedy jinými slovy dodávati jim proud za ceny dostatečně levné, o úvahu, že M. O. E. nepracuje za dostatečně výhodných těch. podmínek, zejména za takových, za jakých pracuje M. S. E., jež odebírají levnou energii z elektrárny důlní, pracující s odpadky uhelnými a využitkující tak co nejlépe přírodních zdrojů energie. O těchto okolnostech, pokud se týkají poměrů u stěžující si společnosti, tvrdí žal. min., že je zjistilo na základě bedlivého prozkoumání výrobní a dodávkové možnosti M. O. E., ohledně stejných poměrů u M. S. E. pak tvrdí min., že jsou mu známy. K tomu pak dodává min., že tomuto zjištění plně odpovídá i prohlášení konsumenta, který projektovaným vedením má býti zásobován (fy. Asbestolit), že při srovnání nabídek na dodávku elektr. energie od obou elektráren se přesvědčil, že nabídka M. S. E. jest pro něho daleko výhodnější nežli konkurenční nabídka stěžující si společnosti a že stane se konkurečně schopným jedině přijetím nabídky prvější.
Tomuto zjištění žal. úřadu vytýká st-lka vadnost řízení a to právem. Jest si uvědomiti, co má býti zjištěno, aby sporná otázka mohla býti rozřešena. Jde o otázku, zda místní poměry v M. O. jsou takové, aby bylo pro konsumentstvo zajištěno přiměřeně levné dodávání elektr. energie, tedy zda elektrárna st-lčina jest s to dodávati a skutečně dodává konsumentstvu tak levný proud, že by připuštěním M. S. E. do území obce nedostalo se mu stejné energie za cenu podstatně levnější. Aby na tuto otázku bylo lze spolehlivě odpověděti, je třeba zjistiti nejen veškeré výrobní i režijní poměry u obou těchto podniků, nýbrž i ceny, za které skutečně proud dodávají, neboť nestačí jen způsobilost dodávati proud laciný, nýbrž jest třeba i vůle, proud ten levně dodávati.
Žal. úřad jen povšechně uvádí, že ohledně M. O. E. provedl bedlivé zkoumání výrobní a dodávkové možnosti, ohledně M. S. E., že tytéž poměry jsou mu známy. I kdyby bylo lze připustiti, že ohledně M. S. E. by se žal. min. jako úřad dozorčí mohlo odvolati na svoji úřední znalost, přece ohledně podniku st-lčina není ze spisů vůbec patrno, že by se bylo nějaké zkoumání jejích poměrů stalo a že by st-lce byla bývala dána možnost k tomuto skutkovému zjištění zaujati stanovisko. Okolnost, že st-lka k výrobě energie používá hodnotného uhlí, kdežto zúčastněná strana odbírá proud od důlní elektrárny, která používá uhelných odpadků, jest jen jediným momentem, jenž může býti vyvážen momenty jinými. Právem poukazuje zde st-lka na příklad na to, že zejména odbytové náklady se zde zdražují, a dále, že ona sama má investice z doby předválečné, tedy levněji opatřené, při nichž amortisační kvóta jest mnohem menší. Také zjištění ohledně skutečných prodejních cen nelze založiti na prohlášení jediného konsumenta při jediné dodávce, nehledě ani k tomu, že prohlášení takového znění, jaké v nař. rozhodnutí jest uvedeno, se vůbec ve spisech nenachází. Po této stránce zůstalo tedy nař. rozhodnutí podstatně vadným.
2. Co do sporné otázky, bylo-li primérní vedení, schválené výnosem zsp-é z 18. května 1921 zřízeno v úseku, procházejícím územím m.-o-ským, jako průchodní nebo napájecí, nutno si předem uvědomiti, jaký právní význam jest přikládati pro rozhodnutí věci té či oné skutečnosti.
Mezi veškerými stranami je shoda o tom, co se rozumí průchodním a co napájecím vedením; prvým jest vedení proudu (v tomto případě proudu o vysokém napětí) procházející určitým územím, do něhož se spotřební proud pro konsum nedodává, druhým jest vedení, sloužící k dodávání energie — ať o vysokém napětí nebo transformované na proud o nízkém napětí — odběratelům jejím v území, v němž vedeni se nachází. Z tohoto pojetí bylo vycházeti i nss-u. Podle § 7 cit. zák. mají všeužitečné podniky právo pro vedení průchodní užívati pozemků silničních a cestních, jsoucích ve správě veř. korporací, bezplatně (lit. b); právo k užívání jiných veř. a soukr. pozemků (lit. c) a nárok na vyvlastnění nemovitostí, po případě ke zřízení služebností (lit. d) mají jen za odškodné (§§ 14 a 13).
Námitky obou st-lek, vycházející z předpokladu, že primérní vedení bylo zřízeno a schváleno jen jako průchodní, tvrdí předem, že přeměna jeho ve vedení napájecí, která se má uskutečnit stavbou přípojky do továrny firmy Asbestolit, je nepřípustná proto, poněvadž užívací práva, kterých M. S. E. pro toto vedeni vůči obci nabyly, se zakládají výhradně na § 7 lit. b) cit. zák. a tedy platí jen pro vedení průchodní, naproti čemuž užívací práva k obecním pozemkům silničním a cestním pro vedení napájecí by mohla být získána jen na základě řízení, provedeného podle § 10 lit. B č. 4. To jsou ovšem námitky, které nejsou v žádném vztahu k otázce místní potřeby. Tím není však obsah námitek vyčerpán. Kdežto totiž zúčastněná strana, zastávající stanovisko, že vedení bylo hned od původu schváleno jako napájecí, z něho dovozuje, že již tímto úředním aktem bylo rozhodnuto, že M. S. E. jsou oprávněny dodávati proud odběratelům v M. O., tvrdí st-lky, že se tak nestalo a stati nemohlo proto, poněvadž vedení bylo schváleno právě jen jako průchodní. Po této stránce dostává se spor o to, jakou vlastnost mělo původně primérní vedení, v těsnou souvislost se sporem o místní potřebě, neboť se zahrocuje v to, bylo-li o této potřebě v M. O. rozhodnuto v roce 1921 tím, že bylo M. S. E. schváleno položení napájecího vedení a tedy i dodávání elektr. energie do území této obce.
Podle toho uplatňuje se námitkou o tvrzené změně povahy vedení dvojí porušení práva: jednak, že obci se ukládá, aby trpěla na svých silničních a cestních pozemcích vedení pro jiný účel než je povinna podle rozhodnutí zsp-é z 18. května 1921, resp. ujednání s M. S. E., jednak že z rozhodnutí toho neprávem se dovozuje, že jsou M. S. E. oprávněny dodávati proud konsumentům na území m.-o-ském.
Tím je dána také směrnice pro posouzení stižní legitimace. Ve směru prvním je k stížnosti legitimována jen obec, ježto jen ona může tvrdit, že porušeno bylo její subj. právo uložením závazku dosud neexistovavšího. Že by porušeno bylo také právo M. S. E., nedá se usuzovati ani s ohledem na smlouvu, kterou obec zaručila M. O. E. výhradně právo k používání svých pozemků pro elektrická vedení, neboť touto smlouvou mohla být založena jen práva M. O. E. vůči obci jako druhému kontrahentu, nikoli však vůči někomu jinému. Ve směru druhém lze naproti tomu z důvodů uvedených sub 1. přiznati stižní legitimaci jen M. O. E.
Takto je vytčeno, kterak nss může vejiti na věcné zkoumání druhého stižního bodu.
Ze spisů, jednajících o schválení primérního vedení jest konstatovati toto: M. S. E. žádaly o povolení ke stavbě primérního vedení o vysokém napětí 22 000 V. z transformační stanice na jámě Karolíně do B,. které sloužiti bude k zásobení elektr. energií obcí na této trati ležících, jakož i průmyslových závodů. V přiloženém techn. popisu se praví, že tímto vedením se proud bude rozváděti do transformačních stanic v jednotlivých obcích a průmyslových závodech, aby zde přeměněn byl na proud o nízkém napětí, potřebný pro napájení lamp a motorů. Při komis. řízení nebyly se strany dnešních st-lek činěny námitky; zástupce obce M. O. žádal jen, aby s obcí uzavřena byla zvláštní úmluva ohledně užívání měst. pozemků, zástupce M. O . E. pak prohlásil, že otázka dodávání proudu do Mor. Ostravy se ponechává úřadu k rozhodnutí. Ve výnosu zsp-é z 18. května 1921 se konstatuje, že se upouští od rozhodnutí o požadavcích M. O. E. a obce, týkajících se zvláštních ujednání s M. S. E. a placení uznávací činže, poněvadž M. S. E. jsou jednak ochotny jim vyhověti, jednak povinnost jejich je stanovena zákonem; požadavek M. O. E., aby M. S. E. nedodávaly proud do M. O., se odkazuje na pořad práva soukromého.
Předmětem řízení byl podle toho projekt na vedení elektr. energie o vysokém napětí, kterého k účelům pohonu a osvětlování může být užito teprv po transformaci na proud o nízkém napětí. V plánu jsou zakresleny dvě transformační stanice, jedna na jámě Karolíně, kde se proud transformuje na proud o vysokém napětí, druhá na konci vedení; jiné transformační stanice, kterých je podle techn. popisu třeba v jednotlivých obcích, tenkrát projektovány nebyly. Z toho je vidět, že řízení se konalo o projektu, který neposkytoval přehled o rozvádění elektr. energie do jednotlivých obci, poněvadž proud při vysokém napětí, pro které vedení bylo zřizováno, nebyl způsobilý pro spotřebu (pohon a osvětlování), a poněvadž zařízení potřebná k takovému uspokojení (transformační stanice) nebyla do řízení pojata, takže nebylo možno podle jejich umístění si učiniti obraz o tom, kam bude spotřební proud dodáván. Ani údaj žádosti, že vedení bude sloužit i k zásobení obcí na trati ležících a průmyslových závodů elektr. energií, tento obraz nepodává a to tím méně, když techn. popis konstatuje, že vedení má sloužiti k rozvádění proudu do transformačních stanic, které však do projektu pojaty nebyly.
Při tomto stavu věci nebylo pro st-lky důvodu, aby projekt pojímaly jinak, než se podle plánu a techn. popisu presentoval a aby v něm spatřovaly již konkrétní proposíce o vedení spotřebního proudu do určitých území, specielně do území m.-o-ského. Z tohoto podkladu nutno také vycházeti při posuzování prohlášení jimi v řízení učiněných. Proto má obec M. O. pravdu, tvrdí-li, že její souhlas k užívání obecních pozemků silničních a cestních se vztahoval jen na vedení průchodní, t. j. na ono vedení, které bylo předmětem řízení v roce 1921, a že žal. úřad neprávem tomuto prohlášení podkládá širší smysl, když prohlašuje vedení to již od původu za napájecí a obec podle převzatého závazku za povinnu dovoliti užívání zmíněných pozemků i pro toto vedení.
Pokud jdě o M. O. E., sluší opětovali, že žal. úřad ve svém rozhodnutí (shora sub II 2) praví, že M. O. E. nyní nemůže dotyčnou námitku uplatňovati, protože si byla již při zřízení primárního vedení toho vědoma, že jde o vedení napájecí, a (sub II 1), že otázka místní potřeby ohledně M. O. E. byla rozhodnutím zsp-é z 18. května 1921 již nepřímo vyřešena tím, že požadavek M. O. E., aby M. S. E. nedodávaly proud do M. O., byl odkázán na pořad práva. Z toho by plynul logický závěr, že M. O. E. brání prekluse, aby z původní povahy vedení, jak ona ji chápe, vyvozovala jakékoli konsekvence pro své stanovisko, že M. S. E. nemají oprávnění dodávati elektr. energii do M. O. Tak věc pojímá také zúčastněná strana, tvrdíc, že bylo již schválením primérního vedení rozhodnuto o tom, že M. S. E. mohou území této obce proudem zásobovati, že tedy bylo již rozhodnuto o místní potřebě tamtéž. Leč uvedené výroky žal. úřadu pozbyly svého právního významu tím, že úřad přes to zároveň na otázku zkoumání místní potřeby vešel. Když žal. úřad tímto způsobem sám odňal svým výrokům účinnost v oněm směru, ve kterém byly způsobilé dotknouti se práv M. O. E., pak nemůže ani nss v nich shledati nějaké porušení subj. práva této st-lky.
Podotknouti jest, že ohledně zúčastněné strany platí i tu, co bylo řečeno sub 1), t. j. že svoje prve uvedené stanovisko by byla musela v řízení před nss uplatniti stížností proti rozhodnutí min., vytýkající, že tento úřad, přes to, že jí oprávnění dodávati proud do M. O. bylo již pravoplatně přiznáno, se zabýval otázkou, zda místní potřeba toto dodávání připouští.
Z těchto důvodů bylo nař. rozhodnutí, pokud obsahuje výrok, že primérní vedení, schválené výnosem zsp-é z 18. května 1921, jest od počátku v části probíhající územím m.-o-ským pokládati za vedení napájecí, zrušiti na stížnost obce M. O. jako nezákonné, kdežto stížnost M. O. E. bylo v tomto bodě odmítnouti jako nepřípustnou.
Pokud se týče zřízení užívacích práv na pozemcích kat. č. ... pro přípojku M. S. E., vytýká obec ve své stížnosti, že žal. úřad o její námitce, kterou vznesla v řízení správním, meritorně nerozhodl. Námitkou touto uplatňovala obec, že zřízení užívacích práv na těchto pozemcích je bez jejího souhlasu nepřípustné proto, že má na nich knihovně zajištěno právo k odstoupení jejich částic pro zřízení ulic. Min. námitku zamítlo poukazujíc na to, že obec není dosud vlastníkem oněch pozemků, že ulice dosud zřízeny nejsou, a že obec, až se stane vlastníkem a zřídí na pozemcích ulice, bude míti právo na ochranu podle § 9 č. 1 a 2 cit. zák., jíž je zaručeno, že elektr. vedení nesmí překážeti použití pozemku k budoucímu účelu. Tímto výrokem bylo o námitce rozhodnuto meritorně, neboť úřad neodmítá z nějakého formálního důvodu přezkoumání námitky, nýbrž uvádí, proč ji nepokládá za oprávněnou; je proto výtka stížnosti bezdůvodná. Že by rozhodnutí ve věci samé bylo nesprávné, stížnost netvrdí.
Stížnost M. O. E. vytýká, že nař. rozhodnutí, které v tomto bodě námitku touto st-lkou uplatňovanou odmítlo jednak proto, že byla vznesena teprv v rekursu, jednak proto, že M. O. E. k ní není legitimována, je nezákonné, poněvadž není předpisu, dle něhož by podobná námitka musela být uplatněna již při komis, řízení a poněvadž mimo to tvrzení žal. úřadu je v rozporu se spisy, ježto M. O. E. při kom. řízení výslovně poukazovala na to, že M. S. E. nemohou používati obecních pozemků pro přípojku k dodávání proudu konsumentům. Tím se stížnost obrací jen proti prvému z obou důvodů, ze kterých žal. úřad námitku odmítl, kdežto druhý z nich — nedostatek legitimace — nechává nepopřeným. Ježto tento argument sám stačí k odůvodnění výroku, že námitka se odmítá, bylo by zbytečno, aby se nss obíral vývody stížnosti, potírajícími jen správnost prvého důvodu, neboť by ani tehdy, kdyby snad stížnosti bylo dáno za pravdu, nemohl dojiti ke zrušení nař. rozhodnutí, opřeného v tomto bodě ještě o důvod druhý, stížností nepopřený.

Citace:

č. 7833. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 499-508.