č. 8004.

Samospráva obecní. — Stavební právo. — Řízení správní: 1 Včasnost rekursu podaného do) rozhodnutí rady hlav. města Prahy o parcelačním povolení a do rozhodnutí magistrátu hl. m. Prahy o předpisu dávky parcelační nelze posuzovati podle předpisů zák. č. 101 ř. z. z r. 1896. — 2 V obou případech nestačí doručení do rukou kancelářského zřízence adresátova.
(Nález ze dne 5. června 1929 č. 4520.)
Věc: Agrární banka československá v Praze proti býv. zemskému správnímu výboru v Praze o včasnost rekursu ve věci stavební a vyměření parcelační dávky.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: Nař. rozhodnutím potvrdil žal. úřad výměr pražského stav. sboru, jímž odmítnut byl rekurs st-lky proti vyřízení její žádosti za parcelační povolení a předpisu parcelační dávky jako opožděný, poněvadž výměr první stolice byl doručen do rukou zřízence st-lky v její kanceláři stejně, jako jiné dopisy jsou doručovány, již dne 11. záři 1925, odvolání však proti tomuto výměru bylo podáno teprve dne 29. září 1925, tedy po uplynutí 14denní odvolací lhůty.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Stížnost založena jest především na zák. z 12. května 1896 č. 101 ř. z. o opravných prostředcích proti rozhodnutím a opatřením politických úřadů a namítá, že včasnost rekursu proti rozhodnutí stolice prvé měla dle tohoto zák. býti posuzována, ježto rozhodnutí ono doručeno bylo st-lce magistrátem hl. m. Prahy, tedy úřadem politickým. Námitka tato je bezdůvodná, poněvadž odpověď na otázku, podle kterých pravidel je posouditi včasnost podaného opravného prostředku, neřídí se dle toho, který úřad rozhodnutí intimoval a doručoval, nýbrž podle toho, který je vydal. V tomto případě obsahoval výměr prvé stolice jednak rozhodnutí rady hl. m. Prahy o žádosti st-lky za změnu parcelačního povolení, jednak rozhodnutí magistrátu o předepsání obecní parcelační dávky, a šlo tedy v obou případech o akty orgánů obce v samostatné její působnosti, nikoli však o rozhodnutí neb opatření magistrátu ve funkci polit, úřadu prvé stolice. Tím padají veškeré námitky, jež stížnost vyvozuje z domnělého fakta, že jde o akt magistrátu jako polit, úřadu prvé stolice. Nebylo proto třeba zkoumati, jak by slušelo posuzovati běh rekursní lhůty, kdyby vskutku šlo o úřední emanace úřadu politického.
Stížnost dále vytýká, že běh rekursní lhůty proti výměru prvé stolice byl neprávem počítán od doručení tohoto výměru zřízenci V. W-ovi ve st-lčině kanceláři, ježto zřízenec ten byl zmocněn st-lkou pouze k přijímání obyčejné korespondence, nikoli však k přijímání úředních výměrů. St-lka zastává názor, že rekursní lhůtu slušelo správně počítati teprve ode dne, kdy výměr dostal se do rukou člena správní rady nebo prokuristy společnosti. Námitce této nelze upříti důvodnost. Pokud jde o parcelační povolení, resp. změnu jeho, plyne z ustanovení § 11 stav. řádu, že rekursní lhůta § 126 tohoto řádu počíná pro parcelanta běžeti od písemného vyrozumění, resp. od písemného zpravení, jehož se mu dostalo u vyřízení jeho žádosti za parcelační povolení. Toto písemné vyrozumění, resp. zpravení musí státi se k vlastním rukám parcelanta, neboť zákon nařizuje písemné vyrozumění žadatele samého. Jaký smysl stav. úřad spojuje s výrazem »vyrozumění«, je patrno z ustanovení § 36 stav. řádu na konci, podle něhož »vyrozumění« znamená zásadně totéž jako »doručení k vlastním rukám«, které jen výjimečně, to jest jen za předpokladů uvedených v § 33 odst. 2 stav. řádu, může býti nahraženo doručením osobě jiné. O takovýto případ zde však neběží, a není také zjištěno, že doručení stalo se k rukám zmocněnce k tomu zřízeného.
K stejnému závěru sluší dospěti i pokud jde o parcelační dávky. Předpis § 45 fin. novely č. 329/21 ustanovuje, že lhůta k podání odvolání ve věcech týkajících se obecních dávek činí 14 dnů a že počíná běžeti dnem, jenž následuje po dni vyhlášení nebo vyrozumění úředního v těchto věcech. Pokud jde o osobu k dávce zavázanou, nutno požadovati vyrozumění této osoby, resp. zákonného nebo statutárního jejího zástupce leda že by tyto osoby samy k přijímání dotčených výměrů zmocnily buď-si výslovně nebo aspoň konkludentním jednáním osobu třetí.
Z uvedeného je patrno, že žal. úřad neměl spokojiti se zjištěním, že výměr 1 stolice byl doručen zřízenci st-lky, jenž dopis přijal stejně jako přijímá jiné dopisy st-lce adresované, nýbrž že měl vyšetřiti, byl-li jmenovaný st-lkou zmocněn, aby za ni výměry toho druhu, o jaký právě šlo, přijímal. Neučinil-li tak, dopustil se vady řízení.
Další vadou řízení je, že žal. úřad vůbec nezaujal stanoviska k žádosti st-lčině za navrácení v předešlý stav pro zmeškanou rekursní lhůtu, takže není možno poznati, zdali tuto žádost zamítl, či zdali ji přehlédl a nechal nevyřízenou. Z důvodů těch bylo nař. rozhodnutí zrušiti dle § 6 zák. o ss, při čemž bylo lze ponechati stranou otázku, byl-li o včasnosti rekursu proti vyměření parcelační dávky povolán dle hořejších pravidel rozhodovati stav. sbor či sbor pro vyřizování stížností, ježto otázka ta stížností není relevována a nss neměl úřední povinnosti se jí zabývati, ježto náleží mu zkoumati jen rozhodnutí zsv-u, který k vydání nař. rozhodnutí zřejmě byl příslušným.

Citace:

č. 8004. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 872-874.