č. 7952.

Stavební právo (Čechy): O mezích pravomoci zsv-u při rozhodování sporů o plán polohy.
(Nález ze dne 15. května 1929 č. 4818.)
Prejudikatura: Boh. A. 6151/26. Věc: Obec R. proti zemskému správnímu výboru v Praze o plán polohy.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Osk v Ř. jednala v roce 1924 a 1925 s obcemi Ř. a R. o návrhu obce R. na úpravu nové ulice vedoucí po hranicích katastru obou obcí. Když k dohodě nedošlo, prohlásila osk výměrem z 20. dubna 1925, že není kompetentní, aby donucovala obce k úpravě polohového plánu a vybídla na základě § 28 odst. 3 obě obce, aby samy dohodly se o opatřeních solužících bezpečnému a snadnému jezdění i chůzi po uvedené komunikaci. Po té obec Ř. zahájila o projektované úpravě zmíněné ulice řízení dle § 4 a § 5 odst. 2 stav. řádu, předepsané pro změnu regulačního plánu. V tomto řízení podány byly námitky podepsané též obcí R., v nichž bylo žádáno, aby nebyla zřizována ulice v navržené šířce, nýbrž aby místo ní ponechána byla stezka v šířce 3 m. Městské zastupitelstvo v Ř. se usneslo, stanoviti šířku projektované ulice 10,5 m, osk však v cestě rekursní usnesení toto změnila, rozhodnuvši, že šířka nové ulice má býti pouze 6-5 m. — K rekursu obce Ř. změnil zsv rozhodnutí osk v ten rozum, že projektovaná ulice má míti původně navrhovanou šířku 10,5 m.
Proti tomuto rozhodnutí podala obec r.-cká stížnost k nss, o níž nss takto uvážil:
Stížnost vytýká, že žal. úřad překročil meze své zákonné působnosti, zasáhnuv svým rozhodnutím positivně do obsahu plánu polohy obce R.
Sporná ulice, probíhajíc parcelami č. k. ..., je podle grafického obsahu plánu polohy obce Ř. situována tak, že při šířce 105 m, kterou žal. úřad; stanovil, vskutku zasahuje do území obce R. Žal. úřad tedy svým rozhodnutím, vydaným v řízení o plánu polohy obce ř.-ské, stanovil zároveň regulační čáru uliční na obecním území r.-ckém. Jde tedy o otázku, zdali tento zásah do území stěžující si obce, jehož úprava plánem polohy zásadně této obci přísluší, má v zákoně oporu.
Stížnost to popírá v podstatě ze dvou důvodů: jednak že žal. úřad u výkonu své pravomoci potvrzovací vůbec není oprávněn obci předepisovati určitý obsah jejího plánu polohy, jednak že změna plánu polohy obce r.-cké, která nař. rozhodnutím byla způsobena, není podle zák. přípustná, neprovede-li se řízení v § 4 čes. stav. řádu předepsané, zejména neusneslo-li se o ní zastupitelstvo obce, o jejíž území jde, tedy v tomto případě zastupitelstvo obce r.-cké, kteréž však usnesení takového neučinilo, nezahájivši vůbec řízení o změně svého dosavadního plánu polohy.
Stížnosti sluší v souhlasu s ustálenou judikaturou (srv. Budw. 7556, 7880, 10633 a j.) přisvědčiti, že podle § 4 odst. 3 čes. stav. řádu úřadu potvrzovacímu v této jeho funkci nepřísluší, aby obsah plánu polohy samostatně stanovil, zejména, aby konkrétní úpravy obci nařizoval a s bezprostřední účinností do plánu polohy zakresloval. Avšak stížnost přehlíží, že pravomoc úřadů v § 4 odst. 2 čes. stav. řádu označených není obmezena toliko na potvrzování plánů polohy, na nichž se obecní zastupitelstvo usneslo. Příslušíť jim mimo to ještě také »rozhodovati o neshodách i sporech vzešlých mezi jednotlivými obcemi za příčinou sdělání plánů polohy«. Zákon pamatuje zde na případy, kdy vzájemná místní poloha zastavitelných území obou nebo několika obcí je taková, že požadavkům, jež na regulace podle § 2 odst. 2 stav. řádu sluší klásti, lze vzhledem k daným »poměrům místním« uspokojivě vyhověti jen tím způsobem, že regulování v obcích těch uvede se ve vzájemnou shodu, pokud toho místní souvislost jejich vyžaduje. Není-li takového harmonického řešení dosaženo dohodou zúčastněných obcí, jsou úřady, jimž jinak přísluší toliko plán poloh obecním zastupitelstvem usnesený potvrzovati, povolány, aby »o neshodách a sporech« mezi obcemi vzešlých rozhodly.
Je na bíle dni, že tato pravomoc rozhodovací nemůže se obmezovati na pouhé potvrzení nebo nepotvrzení plánu polohy obecním zastupitelstvem usneseného, neboť touto cestou by nebylo možno kolidující stanoviska zúčastněných obcí uvésti v soulad a odkliditi spor mezi nimi vzešlý, což jest právě účelem rozhodnutí, které zákon předepsal. Rozhodnutí toto musí podle svého účelu míti obsah materielní, a může podle okolností případu stanoviti i konkrétní úpravy, jež jsou pro obce na sporu zúčastněné závazný. Jeť podstatný rozdíl mezi řízením potvrzovacím, v němž úřad svým potvrzením jen přistupuje k normativnímu obsahu plánu polohy, obecním zastupitelstvem stanovenému, dodávaje takto tomuto plánu polohy plné právní účinnosti, a mezi řízením rozhodovacím, v němž týž úřad v mezích účelem jeho rozhodovací činnosti daných regulace jedné nebo několika obcí samostatně a pro obce závazně normuje. Stížnost tedy neprávem vztahuje obmezení, která se podávají z povahy aktu potvrzovacího, i na řečený akt rozhodovací, který se obsahem od onoho podstatně liší. O takovýto akt rozhodovací však právě jde, neboť mezi stěžující si obcí a obcí ř.-skou vzešel za příčinou projektování plánu polohy této obce spor, kterýž žal. úřadu náleželo rozhodnouti.
Z povahy a účelu tohoto rozhodnutí však také plyne, že i po stránce procesní liší se od aktu potvrzovacího, nejsouc jako tento podmíněno ani předchozím usnesením obecního zastupitelstva o plánu polohy ani vůbec řízením pro sdělávání plánu polohy předepsaným. Řídě se těmito úvahami, které ostatně jsou ve shodě s dosavadní judikaturou (srv. Budw. 10633/97, 50 A/901, Boh. A. 6151/26), nemohl nss námitku stížnosti ad 2. uznati důvodnou.

Citace:

č. 7952. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 773-775.