Č. 7736.

Samospráva obecní: Společníkem obce podle § 6 bodu 2 lit. b) zák. z 16. dubna 1864 č. 7 z. z. česk. jest i osoba v obci bydlící, jíž byla přímá daň předepsána; není potřebí, aby daň byla skutečně zaplacena.
(Nález ze dne 9. února 1929 č. 2261.)
Věc: Město H. (adv. Dr. Otto Schongut z Prahy) proti ministerstvu vnitra stran vypovězení z obce.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem z 20. října 1925 zrušila osp ve V. usnesení obecního zastupitelstva města H. z 31. října 1924, kterým byl Jan S. s rodinou vyhoštěn a vyslovila, že Jan S. nezavdal podnětu k veř. pohoršení a mimo bezvýznamný trest 12hodínného vězení nebyl dále trestán.
Zsp v Praze nevyhověla odvolání města H. s odůvodněním, že Janu S. byla podle zprávy u berní správy ve V. za rok 1924 předepsána v obci H. daň z příjmu, byl tudíž v době svého vypovězení společníkem obce H. (§ 6 bod 2 lit. b) obec. zříz.) a jako takový z důvodu úhonného života nemohl býti vypovězen. Toto rozhodnutí bylo nař. rozhodnutím potvrzeno.
Nss uvážil o stížnosti toto:
Podle § 6 zák. ze 16. dubna 1864 č. 7 z. z. česk. rozeznávají se v obci občané a osoby přespolní. Občané jsou: 1. příslušníci obce, t. j. ti, kteří mají v obci právo domovské, 2. společníci obce, totiž ti, kteří nemajíce v obci práva domovského, a) jsou v obci v držení domu neb pozemku, b) kteří v obci platí ze živnosti samostatně provozované nebo z příjmů daň přímou a řádně v ní bydlí.
Ze souvislosti ustanovení bodu a) a bodu b) jde, že skutečností, jež zakládá poměr společníka obce k obci, je držení určitého příjmového pramene v obci. Záleží-li tento pramen v nemovitosti, stačí prosté držení této nemovitosti. Záleží-li však pramen ten v provozování samostatné živnosti anebo v důchodu (ať již kapitálového nebo pracovního), vyžaduje tento předpis dále, aby dotyčná osoba měla v obci trvalé bydliště a by z pramenů těch platila přímou daň. Požadavek řádného bydliště a požadavek placení přímé daně nemohou míti jiný význam, nežli že tímto způsobem se obci zajišťují jistou měrou příspěvky těchto osob ke krytí obecních nákladů, ať již ve formě obecních přirážek k dani výdělkové, resp. k dani rentové, nebo nepřímo trávením důchodu, přesahujícího daně prosté minimum dotyčnou osobou v obci, neboť při nedostatku zásadní daňové povinnosti nemůže ani obec vybírati obecní přirážky, resp. nepřevyšuje-li důchod daňové minimum, nemá obec zájmu na tom, aby dotyčná osoba svůj důchod v obci trávila.
Z toho plyne dále, že výrazem »platí přímou daň« nemůže cit. § 6 míti na mysli skutečné zapravení dotyčné daně, které se pravidelně děje teprve po formalisování daňové povinnosti platebním rozkazem, nýbrž že tím míní zásadní povinnost platiti přímou daň z takového pramene příjmu, neboť jinak by uplatnění práv plynoucích z poměru společníka obce bylo mnohdy závislé na včasném předpisu dotyčné daně, když by bez předchozího předpisu daň vůbec nemohla býti zapravena.
Nelze proto dáti stížnosti za pravdu, dovozuje-li, že jen tehdy jsou splněny předpoklady právního poměru společníka obce, jestliže tento daň skutečně platil, a nelze shledati nezákonným, zaujal-li žal. úřad stanovisko, že stačí, byla-li daň předepsána.

Citace:

Č. 7736. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 306-307.