Č. 7841.

Váleční poškozenci: Příjmem příslušníků rodiny, který se připočítává dle § 2, odst. 2 zák. č. 142/1920, není ona 1/3 příjmu přednosty domácnosti, která zůstává nezdaněna dle § 1 zák. č. 336/1921.
(Nález ze dne 28. března 1929 č. 1204/28.)
Věc: Tomáš F. v M. proti ministerstvu sociální péče o přiznání důchodu invalidního.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím nepřiznalo min. soc. péče pořadem instancí Tomáši F. v M. od 1. května 1920 do 31. ledna 1922 a od 1. ledna 1923 do 31. května 1926 invalidní důchod vůbec a od 1. června 1926 do 31. prosince 1926 přiznalo pouze částečný invalidní důchod s tímto odůvodněním: »Pro přiznání důchodu jsou dle vl. nař. č. 346/20 a č. 363/22 k § 2 lit. a) rozhodujícími údaje berní správy. Ve výměru zem. úřadu uvedené příjmy byly berní správou v M. zjištěny. V roce 1922, 1923, 1924 a 1925 pro berní rok 1923, 1924, 1925 a 1926 byla od příjmu st-lova Kč 10 132, 9 320, 9 120 a 9 267 ve smyslu zák. č. 336/21 jedna třetina jako příjem manželky a dětí, které byly při hospodářství činny, pro zdanění srážena. Tato třetina byla však při posuzování nároku na důchod jako příjem členů rodiny dle § 2 zák. č. 142/20 a č. 39/22 do příjmu st-lova opět započtena«.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí nss uvážil :
Stížnost spatřuje nezákonnost nař. rozhodnutí v tom, že onu třetinu příjmů z hospodářského podniku st-lova připadající po rozumu § 1 odst. 5 zák. č. 336/21 na spolupracující členy domácnosti započetlo do příjmu st-lova dle § 2 odst. 2 zák. o požitcích vál. poškozenců. Poněvadž toto započtení stalo se za léta 1922 až 1925, jimž odpovídá výrok, týkající se invalidního důchodu za léta 1923 až 1926 včetně, sluší za to pokládati, že stížnost napadá nař. rozhodnutí jen v tomto směru.
Stížnost spočívá na právním názoru, že ona třetina příjmů z podniku, o níž je shora řeč, neměla býti započtena proto, že neběží tu o skutečný příjem spolupracujících členů domácnosti st-lovy, nýbrž o část příjmů st-le jako přednosty domácnosti. Nss přiklonil, se k tomuto právnímu nazírání st-lovu, které shledal správným z těchto úvah:
Příjmem po rozumu zák. o požitcích vál. poškozenců rozumí se příjem tvořící základ pro ukládání daně z příjmu, tedy příjem po odpočtu srážek připuštěných zákony o daních z příjmu. Ustanovení § 1 odst. 5 zák. č. 336/21 praví, že, pokud celkový příjem přednosty domácnosti nepřevyšuje 15 000 Kč, rozdělí se příjem z hospodářského nebo výdělkového podniku, který je výsledkem pravidelné a trvalé spolupráce přednosty domácnosti a druhého manžela nebo dětí, tím způsobem, že na přednostu domácnosti připadne z tohoto příjmu 2/3 a na ostatní spolupracující členy domácnosti 1/3. Ony 2/3 příjmu z tohoto podniku připadající na přednostu domácnosti zdaní se u tohoto spolu s jinakými u něho zdanitelnými (připočítatelnými) příjmy, kdežto 1/3 příjmu z podniku připadající na spolupracující členy domácnosti zůstane nezdaněna.
V daném případě není sporu o tom, že příjmy z hospodářského podniku st-lova nedosahují 15 000 Kč a že příjmy ty jsou výsledkem pravidelné a trvalé spolupráce přednosty domácnosti, jeho manželky a děti, takže při předpisu daně sluší tu použiti cit. předpisu v ten rozum, že za zdanitelný příjem st-lův se berou 2/3. Byly proto tyto dvě třetiny jako příjem tvořící základ pro ukládání daně z příjmu vzaty základem příjmu st-lova po rozumu § 2 zák. o požitcích vál. poškozenců a prov. nař. č. 363/22.
Žal. úřad však započetl dále do příjmu st-lova i další třetinu jako příjem spolupracujících členů domácnosti dle 2. odstavce § 2 zák. o požitcích vál. poškozenců. Při tom vycházel úřad z předpkoladu, že ona třetina je příjmem členů domácnosti.
Předpis § 2 odst. 2 cit. zák. má na zřeteli jen skutečné příjmy osob tam jmenovaných. Zda osoby ty nějaké skutečné příjmy mají a jaké, úřad nevyšetřil, nýbrž prostě onu 1/3 nezdaněnou připočítává jako příjem členů domácnosti. To však neprávem.
Pro přípočet ten není zákonného podkladu, neboť pojem příjmu definuje prov. nař. č. 363/22 jako základ pro ukládání daně z příjmu a neobsahuje ani toto nař. ani zák. o požitcích vál. poškozenců ustanovení, že by se v případě výpočtu základu dle § 1 zák. č. 336/21 měla ona třetina připočísti.
Pro závěr, že by se ona třetina rovnala příjmu dle § 2 odst. 2 zák. č. 142/20, není zákonné opory, poněvadž § 1 zák. č. 336/21 jen pro potřeby zákona daňového stanovil fikci, že určitá část příjmů přednosty domácnosti je výsledkem spolupráce členů rodiny, nevyslovil však, že by byla příjmem jejich.
Když tudíž žal. úřad v mylném předpokladu, že ona zákonná fikce je směrodatnou i pro obor požitků vál. poškozenců, vyslovil, že ona třetina se započítává do příjmu vál. poškozenců po rozumu 2. odstavce § 2 zák. požitkového, spočívá tento závěr na nesprávném výkladu zákona.

Citace:

č. 7841. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 527-529.