č. 8049.

Zajištění bytů: * Potřeba bytu, vylučující ve smyslu § 13 bodu 3 zák. č. 118/28 zajištění bytu, jest na straně vlastníka domu bezpodmínečně dána tehdy, jestliže vlastník domu, tvořící samostatnou rodinnou jednotku, nemá samostatného vlastního bytu.
(Nález ze dne 21. června 1929 č. 7.681.)
Věc: Bedřiška S. a Antonín M. v O. proti zemské správě politické v Brně o zajištění bytu.
Výrok: Stížnost, pokud jest podána Antonínem M., odmítá se jako nepřípustná; k stížnosti Bedřišky S. sena ř. rozhodnutí zrušuje jako nezákonné.
Důvody: Výměrem z 5. října 1928 bylo st-lům oznámeno, že zsp v Brně hodlá na základě § 13 zák. č. 225/22 v jejich domě v O. zajistiti byt, který se uprázdní služ. předložením dosavadního nájemníka, majora Viktora R., pro jiného voj. gážistu.
K námitkám st-lů, uplatňujícím v podstatě, že spolumajitelka domu Bedřiška S. bytu potřebuje pro sebe, bylo zjištěno, že tato st-lka nemá vlastního bytu, nýbrž bydlí, jsouc rozvedená, se svou 14ti letou dcerou ve čtyřpokojovém bytě své matky v O. a má svůj nábytek uložen z části v tomto bytě, z části v jednom pokoji svého domu. Výsledky setření toho byly sděleny se zástupcem st-lů, jenž poukázal ve svém vyjádření ještě k tomu, že matka st-ky žádá, aby se Bedřiška S. z jejího bytu vystěhovala, ježto jako vdova po kapitánovi jest odkázána na měsíční pensi 500 Kč a zamýšlí zabezpečiti si vedlejší příjem podpronájmem části bytu, nebo podporovati svého syna Antonína M. tím, že jej i s manželkou přijme do svého bytu, ježto syn ten je soukromým úředníkem s měsíčním platem 1200 Kč a platí nájemné za byt o pokoji a kuchyni v nepoměrné výši 300 Kč měsíčně. Dále uvedl, že nábytek st-čin, tvořící podstatnou část jejího jmění, ukládáním značně trpí.
Nař. rozhodnutím zajistila zsp v Brně podle §§ 9—16 zák. č. 118/28 v domě st-lů v O. třípokojový byt, uprázdnivší se služ. přeložením majora Viktora R. do obce jiné, pro jiného voj. gážistu. K námitkám st-lů podotkl žal. úřad toto: K námitce, že st-lka potřebuje zajištěného bytu pro sebe, nelze přihlížeti, ježto st-lka bydlí u své matky ve čtyřpokojovém bytě, jejž sdílí pouze s matkou a se svou 14ti letou dcerou, čímž je její bytové potřebě vyhověno. St-lka nemůže sice nábytek z dřívějšího třípokojového bytu všechen umístiti v bytě matky, má jej však uložený z části v tomto bytě, z části v jednom pokoji svého vlastního domu, takže ani v tomto směru nelze uznati, že by potřebovala zajištěného bytu pro sebe. Bytovou potřebu nemůže st-lka prokázati ani nepřímo tím, že její bratr Antonín M. jako spoluvlastník domu musil by se nastěhovati do bytu matky, nyní st-lkou obývaného, ježto bratr má vlastní samostatný byt. Potřebou bytu ve smyslu zák. o mimořádných opatřeních bytové péče rozuměti jest potřebu, která již nastala a trvá, neb o které jest jisto, že určitě nastane v době nedaleké. St-lka však sama ve svých námitkách připustila, že matka pronajme místnosti svého bytu, jakmile je st-lka opustí, podnájemníkům, a netvrdí vůbec určitě, že matka vezme bratra na místě st-lky do svého bytu.
Rozhoduje o stížnosti, uvážil nss toto:
Zákon č. 118/28 stanoví v § 13 bodu 3, že nelze zajistiti byty, kterých vlastník domu potřebuje pro sebe nebo pro své ženaté nebo vdané děti.
Zákon mluví tu o potřebě bytu zcela všeobecně, aniž žádá potřebu nějak zvláště kvalifikovanou, jakou předpokládal na př. § 2 odst. 4 zák. č. 87/23 nebo jakou má na mysli § 1 bod 10—14 zák. č. 44/28. Než nss nepotřeboval se vzhledem ke skutkové podstatě daného případu zabývati všeobecně otázkou, má-li zákon v uvedeném předpisu na mysli všelikou subj. potřebu bytu na straně majitele domu, takže by k vyloučení zajištění postačovala zjištěná jeho vážná vůle, ten který byt vžiti pro sebe nebo pro děti, či míní-li se jen potřeba objektivní, kterou by úřad byl oprávněn přezkoumávati a objektivně posouditi. Neboť v daném případě je skutkový stav úřadem nepopřený ten, že st-lka, spolumajitelka domu, ačkoli se svou dcerou tvoří samostatnou rodinnou jednotku, která měla svou vlastní domácnost ve vlastním bytě, a má dosud celé bytové zařízení, nemá svého vlastního bytu, nýbrž pro nedostatek takového bytu bydlí u své matky, tedy v bytě cizím, a své bytové zařízení má složeno jednak v tomto bytě, jednak v jedné místnosti svého domu. Žal. úřad ovšem má za to, že tímto ubytováním jest její bytové potřebě vyhověno. Popírá tedy nárok samostatné rodinné jednotky na vlastní samostatný byt. Ale tímto názorem ocitá se v rozporu s myšlenkami a tendencemi, které se projevují i v popřevratovém zákonodárství bytovém. I zákony o zabírání bytů respektovaly nárok samostatné domácnosti na vlastní byt. Zákony o ochraně nájemníků čím dále tím více omezují ochranu tu ve prospěch majitelů domů, kteří pronajatého bytu potřebují pro sebe nebo pro své děti, jež oženivše nebo provdavše se založily novou rodinnou jednotku. Zák. č. 118/28 sám v § 13 bodu 1 pak připouští, že i vlastník domu může dáti výpověď z bytu zajištěného, a uznává tedy — v mezích zák. o ochr. nájemníků — bytovou potřebu majitele domu a jeho dětí za důvod, kterému zajištění musí ustoupiti. Ať už tedy potřeba majitele domu v § 13 bodu 3 zák. č. 118/28 pojímá se jakkoli, nelze ji popříti u toho majitele domu, jenž — ačkoli tvoří samostatnou rodinnou jednotku — vlastního samostatného bytu nemá.
St-lka Bedřiška S. tvoří se svou dcerou samostatnou rodinnou jednotku a nemá vlastního bytu, nelze jí proto právem upírati potřebu samostatného bytu ve smyslu § 13 bodu 3 zák. č. 118/28 a nárok na to, aby vzhledem k této potřebě, když jinak projevila vážně úmysl, sporný byt vžiti si pro sebe, — což úřad nepopírá —od zajištění bytu, kterého potřebuje pro sebe, bylo upuštěno. Poněvadž žal. úřad nárok ten, vycházeje z nesprávného právního názoru, jí odepřel, bylo nař. rozhodnutí ke stížnosti Bedřišky S. zrušiti podle § 7 zák. o ss.
Pokud stížnost podána jest Antonínem M., bylo ji však odmítnouti jako nepřípustnou, neboť tento st-1 potřebu sporného bytu pro sebe neuplatňuje, z jiného důvodu přípustnost zajištění nenapadá, nepřímý zájem jeho na věci z důvodu, aby se mohl nastěhovali kel své matce, stižní legitimace mu nedává, a k hájení zájmů spolust-lky Bedřišky S. legitimován není.

Citace:

č. 8049. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 950-952.