č. 7968.

Vodní právo: 1 * »Jinými vodními stavbami« ve smyslu § 48 mor. vod. zákona sluší rozuměti i díla k užívání vody. — 2 * Za díla k užívám vody sloužící sluší pokládati i umělé nádrže ke koupání. —
41* 3 * Sluneční a vzdušné lázně nejsou vodní stavbou ve smyslu § 48 mor. vod. zák.
(Nález ze dne 22. května 1929 č. 10344.)
Věc: Antonie K. a spol. v B. (adv. Dr. Ignác Buxbaum z Prahy) proti ministerstvu zemědělství (za zúč. město B. mag. r. Dr. Václ. Čech) o rozšíření městských lázní.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nálezem zsp-é v Brně z 28. března 1928 bylo měst. radě v Brně uděleno vodoprávní povolení k rozšíření stávající nádrže I. při měst. lázních »U plovárny« a zřízení dvou dalších na pozemcích č. pare. ... v kat. obci St. s přiváděcími kanály a potrubím, pak ke zpevnění koryta náhonu č. p. . . . a konečně ke zřízení čisticí stanice s rychlofiltry a stanice čerpací. V nálezu bylo dále vysloveno, že k provedení projektu jsou st-lky, spoluvlastnice pozemku č. parc. ... dle § 48 odst. 1 vod. zák. povinny pozemek tento ve výměře 16 a 98 m² postoupiti za odškodné 243576 Kč. Nespokojí-li se tímto odškodněním, bude toto stanoveno nálezem soudním. Námitky, které zástupce st-lek při vodoprávním řízení proti expropriaci pozemku čp. . .. vznesl a v nichž poukazoval zejména na to, že rozšíření měst. lázní není vůbec potřebí, dále že obec b.-ská může nádrž pro hochy zříditi na svých vlastních pozemcích, resp. že by stačilo vyvlastniti jen část pozemku st-lek, neshledala zsp důvodnými, ježto v případě zřízení nádrže pro hochy na pozemku města by bylo znemožněno z ohledu veř. mravnosti nezbytně nutné oddělení obou pohlaví a získání dostatečně rozsáhlého pískoviště a místa pro slunění, kdežto při zabrání pouze jižní části pozemku čp. . . . byla by plocha pro pískoviště a slunění příliš malá a nevyhovovala by zamýšlenému účelu, nehledíc ani k tomu, že případným zastavěním uliční fronty na zbývající části parc. č.... vysokými domy by lázně vůbec byly ohroženy. Mají-li tudíž nově zřízené nádrže svému účelu plně vyhovovati, jest postoupení plochy v požadovaném rozsahu nezbytně nutné. Potřebu rozšíření měst. lázní odůvodnila pak zsp poukazem na to, že stávající lázně »Na Rivieře« jsou podnikem soukromým a že v § 36 odst. 4 lit. b) obecního řádu pro město B. z r. 1905 jest obci uložena povinnost pečovati o zřízení a udržování veř. koupelí. Jest tudíž zřízení nádrží s přiváděcími kanály a potrubím k provozu lázní s použitím vody veř. toku považovati za stavbu vodní, jež se podniká v zájmu veřejném.
Odvolání, které st-lky z nálezu tohoto podaly, bylo nař. rozhodnutím zamítnuto a nález zsp byl potvrzen z jeho důvodů.
Stížnost popírá zásadně použitelnost ustanovení § 43 mor. vod. zák. na jiné stavby vodní, než které slouží odvádění vod nebo obraně proti nim. Kdyby námitka tato byla důvodná, odpadly by vůbec všechny otázky další, neboť je nesporno, že projekt obce b.-ské, pro nějž za vyvlastnění proti st-lkám bylo žádáno, a které nař. rozhodnutím bylo také přiznáno, není stavbou vodní, sloužící odvádění vod nebo obraně proti vodě. Musil se tedy nss vypořádati nejdříve s touto námitkou a přiklonil se v té příčině k panujícímu právnímu názoru, který zastává Pantůček ve své stati »Vodoprávní expropriace«, Právník, ročník 55 str. 870, dále Pace v 5. vydání Mayrhoffeťs Handbuch str. 1284 a násl. a konečně Payer v díle »Das Oesterreichische Wasserrecht« str. 476. Podle tohoto názoru nelze z umístění § 48 v částce 3 nadepsané »0 odvádění vod i obraně proti nim« vyvozovati, že »jinými vodními stavbami« v § 48 mor. vod. zák. jsou míněny jen stavby odváděči a ochranné, neboť systematika vod. zákona není provedena důsledně, jak ukazují zejména předpisy § 42, 43 a 51 mor. vod. zák., kde se v téže částce jedná zcela nepochybně o stavbách k užívání vody, ač i tyto předpisy jsou umístěny v částce 3 mor. vod. zák. pod nadpisem »0 odvádění vod a ochraně proti nim«. Nemohl proto nss dáti této námitce st-lek za pravdu.
Stejně nemohl nss přisvědčiti námitce zástupcem stížnosti uplatněné, že »jinými vodními stavbami« nelze rozuměti zařízení menší důležitosti, čímž zejména mínil zřízení basinu pro účely obecních lázní. Neboť § 48 mor. vod. zák. nikterak nerozeznává mezi podniky menší a větší důležitosti anebo menšího a většího rozsahu. Rozeznávání toto má sice právní význam, avšak toliko s hlediska procesního podle § 83 mor. vod. zák. Ani z výrazu »jiné vodní stavby« není možno dovoditi, že § 48 má na zřeteli jenom díla velkého rozsahu nebo významu, neboť z terminologie, které vodní zákon používá, je patrno, že výrazu vodní stavby a výrazu vodní díla nebo zařízení (závody) užívá se ve vodním zákoně promiscue v jednom a tomže smyslu, a míní se tedy výrazem vodní stavby totéž co výrazem »Wasseranlagen« (v čes. textu »závody«). Dokladem toho jsou zejména předpisy § 48, srovnají-li se jednak s §em 52 (Entwásserungsbauten, Entwásserungsanlagen), kde výrazy »Bauten« a »Anlagen« vyjadřuje se zjevně jeden a týž pojem, jednak §em 51, kde se mluví o »Bauten zum Zwecke der Benůtzung der Gewássercc, čímž míněna jsou zřejmě všecka díla tohoto druhu a konečně i s §em 78, kde výraz »Anlagen« zahrnuje v sobě všechna vodní díla bez ohledu na jejichelikost a důležitost. Že by zařízení, o které v daném případě jde, nebylo dílem k užívání vody ve smyslu vod. zák., ani sama stížnost netvrdí a vzhledem k §§ 15 a 16 vod. zák. by ani důvodně tvrditi nemohla. Avšak stížnost vznáší ještě další námitku, jejíž smysl je zřejmě ten, že vyvlastňovací návrh obce b.-ské, tak jak byl učiněn, nemá v § 48 a v ostatním obsahu mor. vod. zákona opory. O této námitce uvažoval nss následovně:
Podle § 48 mor. vod. zák. poskytnut jest nárok na vyvlastnění zde založený, ve prospěch vodních staveb, které jsou v zájmu veřejném. Nárok tento vztahuje se na pozemky, jichž je zapotřebí pro ochranné, regulační, odvodňovací a jiné stavby vodní, resp. jiná vodní díla. Projekt obce b.-ské, který slušelo posuzovati tak, jak byl předložen a také úřady správními posuzován, presentuje se jako souborný celek, v němž obsaženy jsou mimo basiny se zařízením přívodním a odvodním i jiná zařízení, jako pískoviště, šatny a pod. Tento celek zřejmě nelze označiti za vodní dílo ve smyslu § 48 mor. vod. zák. Není ani možno jednotlivým zařízením i při nejširším výkladu právním přiznati povahu nutného příslušenství vodního díla, na něž vyvlastnění podle § 48 cit. zák. jedině se může vztahovati. Nemohl proto nss uznati, že nař. rozhodnutí, které, přehlížejíc rozdílné povahy jednotlivých součástek projektu obcí předloženého, nezkoumá, které z těchto součástek mají povahu díla vodního nebo aspoň povahu nutného příslušenství díla takového, je se zákonem ve shodě. Bylo je proto zrušiti podle § 7 zák. o ss. Za tohoto stavu věci neměl ovšem nss příležitosti rozhodovati o otázce, zdali vodní dílo, v předloženém projektu obsažené, je v zájmu veřejném, jak § 48 mor. vod. zák. požaduje. Nss nezaujal proto žádného, a tím méně souhlasného stanoviska k vývodům, jimiž stížnost tuto kvalitu upírá projektu obcí b.-skou zamýšlenému v zájmu veř. zdravotnictví a vzhledem k její zákonné povinnosti podle § 36 lit. b) jejího obecního statutu.

Citace:

č. 7968. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 801-804.