č. 7998.

Církevní věci. — Samospráva obecní: 1 O disposici s kaplí obecní věnovanou k účelům církve katolické — věty jako při Boh. A. 1661/22 a 2865/23. — 2 Věnování kaple obecní pro účely církve katolické a přijetí věnování toho církví katolickou může se státi také jen konkludentními činy. — 3 Jaký význam má tu posvěcení kaple takové?
(Nález ze dne 4. června 1929 č. 10.878.)
Prejudikatura: Boh. A. 1661/22, 2865/23, 6491/27 a j.
Věc: J. U. a Th. Dr. Karel K., biskup v H. (adv. Dr. Jos. Sklenář z Prahy) proti ministerstvu vnitra o užívání kaple ve L.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Osp v N. vyslovila rozhodnutím z 18. října 1924, že ve schůzi obecního zastupitelstva obce L. bylo 10. června 1921 usneseno, aby se v obci zvonilo zvonkem, zavěšeným na řím.-kat. obecní kapli všem osobám v obci bydlícím, tudíž i těm, které se nepřiznávají k vyznání řím.-kat. — Osp usnesení toto podle § 102 obec. zříz. zastavila a zakázala jeho provádění z toho důvodu, že obecní zastupitelstvo, jednajíc a usnášejíc se o předmětu tomto, vystoupilo z mezí své působnosti, jelikož obecní kaple, o niž jde, s celým svým příslušenstvím je zasvěcena bohoslužbě řím.-kat. Právo disposiční k ní náleží výhradně jen řím.-kat. úřadům církevním, bez jejichž svolení nemá nikdo oprávnění kaple této, a tudíž i jejího příslušenství — zvonku na ní umístěného — používati a obec nemá práva s kaplí tou, pokud se týče s jejím příslušenstvím — zvonkem — dle svého volného uvážení disponovati.
Odvolání obce L., podané z tohoto rozhodnutí bylo zsp-ou v Praze výnosem z 30. dubna 1925 zamítnuto z těchto důvodů: Kapli dotyčnou postavili katoličtí osadníci vlastním nákladem asi před 60 lety. V roce 1913 byla tato kaple s cirk. souhlasem sbořena a pomocí sbírek, provedených mezi katolíky, přestavěna na základě povolení osp v N., vydaného ve srozumění s biskup, konsistoří v Král. Hradci. Obecní zastupitelstvo se tehdy ve schůzi z 31. července 1913 usneslo, že kaple se má posvětit! Rovněž dle protokolu o schůzi obecního zastupitelstva z 22. ledna 1914 usneseno kapli dáti vysvětiti. Tím, ačkoliv tedy nebylo výslovně obcí usneseno, věnovati též novou kapli podstatně změněnou výhradně pro bohoslužebné užívání církve řím.-kat., přece projevila obec úmysl, kapli tu kultu řím.-kat. propůjčili. Toto určení bylo přijato církví řím.-kat. tím, že ona dala v r. 1921 kapli tu vysvětiti proboštem N. Rovněž zvonek na téže kapli umístěný byl znovu pořízen z výtěžku za starý zvonek a z nových milodarů katolíků a roku 1921 taktéž jmenovaným proboštem vysvěcen. Tím byl převzat do užívání pro bohoslužbu řím.-kat. Z vylíčeného zřejmo, že jak kaple tak i zvonek na ní umístěný po řadu let byly ve skutečném a nerušeném používání pro bohoslužbu řím.-kat. Disposiční právo nad dotyčným zvonkem patří tudíž dle § 14 zák. z r. 1874, č. 50 ř. z. výhradně katolickým církevním úřadům. Když obecní zastupitelstvo svým usnesením z 10. června 1921 toto právo disposiční si přisvojilo, překročilo tím svou působnost a porušilo zmíněný § 14 zák. z r. 1874, takže zakročení státní správy dle § 102 obec. zříz. bylo odůvodněno.
K dalšímu odvolání obce zrušilo min. vnitra nař. rozhodnutím rozhodnutí obou nižších stolic vycházejíc z této úvahy: »Šetřením bylo zjištěno, že zvon, o který jde, byl nově pořízen v roce 1921 a to Částečně z prostředků obecních, částečně z milodarů a umístěn na obecní kapli, zbudované v roce 1913 z obecní zvonice, patřící obci. Dle sdělení farního úřadu v Č. vykonáno bylo slavnostní svěcení této kaple, zasvěcené sv. Josefu, dne 18. června 1921; současně posvěcen byl pro tuto kapli nově pořízený zvon, kterážto svěcení vykonal duchovní správce Karel B., děkan v Č.«
»Aby věc nějaká stala se předmětem určeným k bohoslužbě řím.-kat. církve a tím právo disponovati s věcí tou v ohledu bohoslužebném přešlo do sféry vnitřních záležitostí církevních, se předpokládá, že vlastník věci — ponechávaje sobě právo vlastnické — věnuje ji neomezeně a bezvýhradně bohoslužebným účelům této církve a že příslušný orgán církve řím.-kat. věnování to přijme, což se projevuje a provádí rituelním aktem konsekračním. Jest tedy zkoumati, zda uvedené dvě podmínky byly dány v době, kdy se obecní zastupitelstvo ve L. usneslo, aby se v obci zvonilo umíráčkem všem osobám v obci bydlícím.« »Jak výše uvedeno, zmíněné usnesení zastupitelstva stalo se dne 10. června 1921, konsekrace kaple a zvonu provedena pak teprve dne 18. června 1921. Nebyly tudíž zmíněná kaple a zvon v době, kdy zastupitelstvo učinilo inhibované usnesení, ještě věcí, věnovanou bohoslužbě katolické a zastupitelstvo obce nebylo ještě v době té v disposičním právu s kaplí a zvonkem omezeno. Jestliže obecní zastupitelstvo usne- sením výše zmíněným volně disponovalo se zvonkem na kapli umístěným do té doby, než orgány církve řím.-kat. provedeno bylo jeho posvěcení, nepřekročilo tím mezí zákonné své působnosti. Pokud by však obec činila disposice ohledně kaple a zvonku v době po provedené konsekraci, bude věcí politického úřadu, aby přezkoumal zákonnost postupu obce a dle toho učinil ve věci potřebné opatření.« O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto: Žal. úřad má za to, že věnování kaple a zvonku’ jakožto jejího příslušenství k rituelním účelům církve katolické se stane perfektním teprve výkonem konsekrace a že tedy obec jako vlastník kaple dřívějšími svými projevy dotud není vázána, dokud konsekrace nebyla provedena. Tento názor neshledal nss správným.
Nss ovšem ustáleně judikuje (srovn. zejména nál. Boh. 1661/22, 2865/23 a j.), že projevem vůle vlastníka budovy, jímž tento budovu svoji, ponechávaje ji ve svém vlastnictví, sám neomezeně a bezvýhradně věnuje k bohoslužebným účelům církve katolické, a přijetím tohoto věnování se strany příslušného orgánu církve, které se projevuje a provádí rituelním aktem konsekračním, stane se budova ona předmětem bohoslužbě určeným, čímž právo disposice s ní přechází do sféry vnitřních záležitostí církevních, které spravovati podle ustanovení § 14 zák. ze 7. května 1874 č. 50 ř. z. přísluší orgánům vykonávajícím církevní moc úřední.
Leč tomuto stanovisku nss-u nelze rozuměti tak, jakoby závaznost učiněného věnování pro obec jako vlastníci kaple vznikala teprve provedením konsekrace anebo jako by přijetí věnování příslušným orgánem církve se mohlo provésti jedině a výhradně konsekrací. Naopak záleží po této stránce jednak na věnovacím projevu obce, jednak na projevu příslušného cirk. činitele, že věnování takové přijímá. Stejně jako věnování se strany obce tak i přijetí věnování se strany příslušného činitele církve katolické může se však státi způsobem různým, tedy zejména nejen výslovným aktem, nýbrž třeba i jenom konkludentními činy (srovn. v příčině projevu vůle obce pouhými konkludentními činy nál. Boh. A 6491/27), a jest provedení konsekrace jenom obvyklým a na venek patrným projevem vůle příslušného činitele církve katolické, že věnování určité budovy nebo věci k bohoslužebným úkonům církve kat. touto církví bylo přijato.
Jest tedy zkoumati, zda v daném případě kaple a zvonek jakožto její příslušenství byly obcí ať výslovně, ať konkludentními činy k bohoslužebným úkonům církve kat. věnovány a zda církev kat. věnování toto přijala. V obojím směru dospěl nss na základě obsahu správních spisů k odpovědi kladné.
Podle protokolu z 31. července 1913 usneslo se obecní zastupitelstvo ve L., že »stará kaple jest schátralá, tudíž že jest putno kapli tu přestaviti« ... ., k čemuž si obec vyžádala souhlas katolického farního úřadu v Č., vydaný prohlášením tohoto farního úřadu z 1. srpna 1913; dále se obecní zastupitelstvo podle protokolu, sepsaného dne 22. ledna 1914 usneslo, aby kaple byla vzata do obecního udržování až po úplném ukončení stavby a vysvěcení. Z obojího jest zřejmo, že obecní zastupitelstvo, usnášejíc se o zboření staré a postavení nové kaple, bylo si toho vědomo, že kaple má býti vysvěcena, tudíž podle notorických poměrů tehdy v roce 1913 a 1914 ve stěžující si obci panujících, vysvěcena podle ritu katolického. Již oběma těmito projevy, které nejsou ani časově ani jinak omezeny nebo vázány výjimkami, provedla obec bezvýhradné věnování kaple, která tehdy měla býti nově postavena, k účelům bohoslužebným církve katolické. Obec zažádala však dále podáním obecního úřadu z 2. srpna 1913 u okr. hejtmanství v N., aby obci příslušné povolení bylo uděleno, při čemž výslovně bylo poukázáno na shora zmíněné již prohlášení farního úřadu v Č. Když pak podání toto bylo okr. hejtmanstvím v N. přípisem z 5. srpna 1913 zasláno biskupské konstistoři v Hradci Králové k vyjádření, projevila konsistoř 9. srpna 1913 církevní souhlas k přestavbě kaple, načež bylo ve věci vykonáno za účasti starosty obce místní šetření dne 9. září 1913. Po té konečně okr. hejtmanství v N. výměrem z 23. září 1913 »ve srozumění s bisk. konsistoří v Hradci Králové« udělilo povolení ke stavbě nové kapličky.
Za tohoto stavu věci jest tedy dále zřejmo, že bisk. konsistoř, jakožto povolaný orgán církve katolické přijala věnování kaple, která se stavětí měla a pak také skutečně byla postavena, a že toto přijetí bylo také vůči obci shora zmíněným vyřízením okr. hejtmanství v N. projeveno, čímž bylo tedy provedeno věnování kaple se strany obce pro rituelní účely církve kat., jakož i přijetí tohoto věnování se strany orgánů církve kat. Konsekrace kaple byla pak již jenom provedením projeveného již přijetí a nelze datu, kdy konsekrace se stala, přikládati onoho rozhodujícího významu, jak to činí nař. rozhodnutí. Naopak byla kaple, o kterou jde, již od počátku obcí bezvýhradně věnována pro kat. bohoslužbu, věnování toto bylo kat. církví hned původně přijato, a pozbyla tedy obec již těmito akty své disposiční volnosti stran kaple té v ohledu rituelním, třebas akt konsekrační byl proveden až 18. června 1921. Když pak v této kapli kat. byl vyvěšen zvonek, sleduje tento zvonek jako příslušenství právní osudy kaple samé a podléhá jak kaple, tak i zvonek bez ohledu na to, kdy (kterého dne) konsekrace byla provedena, v ohledu rituelním ve smyslu § 14 zákona ze 7. května 1874 č. 50 ř. z. disposici příslušných orgánů církve katolické. Jestliže tedy obec svým usnesením z 10. června 1921 bez ohledu na toto disposiční právo kat. církve oním zvonkem disponovala způsobem shora uvedeným, zasáhla, i když byla knihovní vlastníci kaple, do zmíněného disposičního práva úřadů církve katolické, což ve smyslu ustálené judikatury nss-u (srovn. na př. nálezy shora uvedené) opravňovalo politický úřad k sistaci onoho usnesení z 10. června 1921 podle předpisu § 102 ob. zř. Žal. úřad, vycházeje v nař. rozhodnutí se stanoviska opačného, ocitl se tudíž v rozporu se zákonem.

Citace:

č. 7998. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 858-861.