Č. 7754.

Zaměstnanci veřejní: Úředník 7. hodu. tř. 3. stupně plat., kterému byl poskytnut osobní přídavek ve výši rozdílu mezí požitky 7/3 a 6/1, nenabyl tím »požitků 6. hodu. tř.« ve smyslu odst. 5 § 170 plat. zák. a nemůže tedy požadovati, aby byl převeden do platů zák. č. 103/1926 dle tohoto zákonného předpisu.
(Nález ze dne 15. února 1929 č. 3086.)
Věc: Alois R. a spol. v Praze (adv. Dr. Jos. Choc z Prahy) proti ministerstvu pošt a telegrafů (odb. r. Jan Bucek) stran převodu do nových platů zák. č. 103/26.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-lé byli usnesením vlády z 27. července 1920 jmenováni řediteli pošt. úřadu se zařáděním do 7. třídy hodn. stát. úředníků. Postupem do vyšších služ. požitků dosáhli služ. požitků dle 3. stupně 7. hodn. třídy. Usnesením vlády z 26. ledna 1925 byl st-lům R. a St. s účinností od 28. října 1924 a usnesením vlády z 23. prosince 1924 st-li Z. s účinností ode dne usnesení povolen osobní přídavek ve výši rozdílu mezi dosavadními jejich požitky 3. stupně 7. třídy hodn. a 1. plat. stupněm 6. třídy hodn. s ustanovením, že tento přídavek se poměrně sníží nebo zanikne při dosažení vyšších požitků, případně při jakémkoliv snížení požitků státních zaměstnanců. Zároveň byl jim též přiznán pro případ odchodu do výslužby přídavek k pensi v částce, rovnající se rozdílu mezi příslušejícími jim odpočivnými požitky a odpočivnými požitky podle 6. třídy hodn. 1. plat. stupně.
Za tohoto stavu byli převedeni s účinností od 1. ledna 1926 do nových platů zák. č. 103/26 a to na základě ustanovení § 170 odst. 2.—4. plat. zák. jako úředníci s požitky 7. hodn. třídy 3. plat. stupně, takže byli zařáděni do služného stupně d) páté platové stupnice, při čemž jim ve smyslu § 197 odst. 3 plat. zák. byla doba, která přesahovala dobu potřebnou pro dosažení služného stupně d) páté platové stupnice, započítána pro zvýšení služného do stupně e) páté platové stupnice. St-lé podali proti této úpravě námitky dle § 151 plat. zák., v nichž zevrubně dovozovali, že v důsledku přiznaného jim osobního přídavku měli v den účinnosti plat. zákona požitky 1. stupně 6. třídy hodn. a že měli proto podle § 170 odst. 5 plat. zák. při převodu obdržeti služné stupně e) páté platové stupnice.
Nař. výnosem z 15. února 1927 nevyhověl žal. úřad těmto námitkám. Rozhodnutím tím byly zrušeny spolu převodní dekrety a nahrazeny novými dekrety z 21. října 1926.
Též proti této nové úpravě podali st-lé námitky, v nichž neuváděli nových okolností, nýbrž opakovali pouze námitky, vznesené již proti původním převodním dekretům. Těmto novým námitkám nevyhověl žal. úřad nař. rozhodníutím z 31. března 1297 z důvodů, jež uvedl již v rozhodnutí svém z 15. února 1927. Dále nevyhověl žal. úřad tímto rozhodnutím námitkám, jež podal st-l Z. proti další úpravě svých služ. příjmů, o níž byl vyrozuměn dekretem z 31. prosince 1926, kterým mu byl povolen další postup do služného stupně e) páté plat. stupnice od 1. ledna 1927, ježto tato úprava jest pouze důsledkem původní úpravy jeho služ. platů, provedené při převodu do nových platů podle plat. zák., jejíž účinnost nebyla námitkami jeho nijak dotčena.
O stížnosti podané do uvedených rozhodnutí nss uvážil :
Stížnost domáhá se toho, aby st-lé byli převedeni na základě ustanovení odst. 5. § 170 jako úředníci s požitky 6. hodn. třídy, vycházejíc z názoru, že vzhledem k uvedenému osobnímu přídavku měli st-lé v den účinnosti plat. zák. de facto požitky 6. hodn. třídy 1. plat. stupně, a že tudíž převod jejich sluší provésti podle normy odst. 5 a nikoli podle předpisů odst. 2—4 § 170 plat. zák.
Nss neuznal stanovisko stížnosti důvodným.
Paragraf 170 plat. zák. praví v odst. 2: »pro stanovení výše služného se zjistí u úředníků s požitky 7. hodn. třídy doba, kterou by museli ztráviti s požitky této hodn. třídy« — v odst. 5.: »úředníci..., kteří mají požitky 6. nebo vyšší hodn. třídy«. Termín »požitky 7., 6. hodn. třídy« je terminus technicus, užívaný všeobecně v normách upravujících požitkové poměry úředníků státních, jenž vyznačuje požitky stanovené pro tu kterou hodn. třídu, resp. platový stupeň podle zákonného platového systému. Úředník nabývá požitků určité hodn. třídy, když mu bylo přiznáno služné v některém plat. stupni této hodn. třídy podle zákonného platového schématu systemisované. V tomto smyslu užívá termínu onoho také plat. zákon, na př. v § 168. Je tedy na snadě bráti termín »požitky 7., resp. 6. hodn. třídy« v térnže smyslu také v § 170 plat. zák. a rozuměti jím tedy i zde jenom ty požitky, které pro dotyčnou hodn. třídu byly stanoveny podle zákonného schématu platového platného v době, kdy plat. zákon nabyl účinnosti. V § 170 nelze nalézti opory pro názor, že by byl zákonodárce chtěl zde od terminologie všeobecně obvyklé se odchýliti a termínu onoho použiti ve smyslu jiném. K požitkům v tomto smyslu nelze však započítávati osobní přídavky úředníku individuelním aktem stanovené, a to tím méně, když plat. zákon sám v § 196, odst. 1 takovéto osobní přídavky zřejmě od požitků zákonně systemisovaných odlišuje. St-lům nebyly přiznány systemisované požitky, stanovené pro 6. hodn. třídu. Byli zařazeni do požitků 7. hodn. třídy 3. stupně plat., a byl jim k těmto požitkům řádným poskytnut toliko osobní přídavek. Tento přídavek byl arciť vyměřen ve výši diference mezi požitky 7. hodn. třídy 3. plat. stupně a 6. hodn. třídy 1. plat. stupně, tím však byla určena toliko jeho míra, nebyla však změněna jeho podstata jako pouhého individuelně stanoveného přídavku osobního, a st-lé nebyli povolením jeho zařazeni do požitků 6. hodn. třídy ve smyslu zákonného platového schématu tehdy platného.
Třebas tedy přídavkem tím dosáhli fakticky úhrnných příjmů, které se svou celkovou výší rovnaly systemisovaným požitkům 6. hodn. třídy 1. plat. stupně, nebyly jim tyto požitky přiznány jako požitky systemisované a nestali se tím tedy úředníky »s požitky 6. hodn. třídy« ve smyslu § 170 odst. 5 plat. zák.
Stížnost založena je celá na názoru, že st-lé jsou úředníky s požitky 6. hodn. třídy ve smyslu § 170 odst. 5 plat. zák. Tento názor je však, jak dolíčeno, nesprávný. Tím padají i veškery důsledky, jež st-lé z názoru onoho vyvozují.

Citace:

Č. 7754. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 339-341.