Č. 7779.

Samospráva obecní. — Župní zřízení. — Řízení správní: K instančnímu rozhodování o odvolání z usnesení obecního zastupitelstva ve věci stanovení platu starostovi velké obce na Slov. jest za platnosti zák. o zřízení župních a okresních úřadů č. 126/1920 příslušným župní úřad.
(Nález ze dne 26. února 1929 č. 4095.)
Věc: Město T. a spol. (adv. Dr. Štěpán Schiffer z Trnavy) proti župnímu výboru v Bratislavě o plat starosty města a diety ostatních funkcionářů obce.
Výrok: Stížnost, pokud podána jest radou města T., odmítá se jako nepřípustná. Ke stížnosti ostatních zrušuje se nař. rozhodnutí pro nezákonnost.
Důvody: Zastupitelstvo města T. se dne 31. pros. 1923 usneslo, aby starostovi města Juraji V. byl přiznán roční honorář 24 000 Kč a representační paušál ve výši 6 000 Kč, dále oběma jeho náměstkům Štěpánu M. a Janu Sch. za dobu jejich zastupování starosty denně po 60 Kč diurna a pro ostatní členy městské rady, pokud jsou na diurna odkázáni, za každé zasedání měst. rady, kterého se zúčastní, po 40 Kč diurna a pro členy obecních komisí, pokud jsou na diurna odkázáni, za každé zasedání, kterého se zúčastní, denně 20 Kč. Zároveň poukázána měst. účtárna, aby do rozpočtu na rok 1924 zařadila na honorář starosty 24 000 Kč, na jeho representační paušál 6 000 Kč a na odškodné členům měst. rady a komisí paušální částku 50 000 Kč, a měst. rada zmocněna, aby po schválení tohoto usnesení a rozpočtu na rok 1924 činila poukazy podle skutečné potřeby,
Odvolání z tohoto rozhodnutí, podanému Drem Desiderem P. a společníky okr. výbor v Trnavě usnesením ze 4. června 1924 částečně vyhověl a usnesení měst. zastupitelstva změnil v tom smyslu, že honorář
starosty města se snižuje a stanoví se na 12 000 Kč platu a 6000 Kč
representačmího paušálu ročně.
Župní výbor v Bratislavě, přezkoumávaje na základě odvolání měst. rady usnesení okr. výboru, toto usnesení nař. rozhodnutím zrušil a uložil okr. výboru, aby věc znovu projednal a znovu rozhodl o usnesení měst. zastupitelstva z 31. prosince 1923. V odůvodnění župní výbor uvedl, že okr. výbor ponechal bez povšimnutí předpis odst. 3 § 65 zák. čl. 22: 1886, podle něhož obec určí ve statutě, zda a jakou odměnu chce dáti starostovi a náměstkům a to se zřetelem na místní a majetkové poměry obce. Dále poznamenal župní výbor, že výška obecních přirážek v T. (250%) nepřipouští stanovení vysoké odměny, že funkce starosty a náměstsků je čestná a že § 7 zák. č. 243/1922 se vztahuje jen na města Bratislavu a Košice (oběžník min. pro Slov. č. 2504/ 1923 adm. II). V dalších důvodech poukázáno na to, že okr. výbor nepovšimnul si oné části usnesení měst. zastupitelstva, jímž bylo stanoveno pro členy měst. rady a komisí po 40 Kč, resp. 20 Kč za každou schůzi. Ježto však zák. č. 76/1919 na Slov. neplatí, nemají členové měst. rady a komisí nároku na odměny a to tím méně, poněvadž jejich funkce je čestná (oběžník min. pro Slov. č. 18 281/1926 adm. II.).
K odvolání města T. zrušil župní výbor nař. rozhodnutím usnesení okr. výboru a uložil okr. výboru, aby věc znovu projednal a o usnesení měst. zastupitelstva z 31. prosince 1923 znovu rozhodl.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané městem T., radou města T., starostou Jurajem V. a náměstky starosty Štěpánem M. a Janem Sch., uvažoval nss takto:
Pokud jest stížnost podána radou města T., bylo ji uznati nepřípustnou, neboť měst. rada jako pouhý orgán obce nemá samostatné právní osobnosti, nemůže proto míti samostatných subj. práv, jichž porušení by mohla vedle obce uplatňovati stížností před nss-em. Pokud označení rada města T. jest snad rozuměti tak, že stížnost podávají jednotliví členové měst. rady každý svým jménem, nejsou tímto souhrnným označením individualisováni do té míry, aby mohlo býti o jejich stížnosti před nss-em jednáno.
Jednaje o stížnosti ostatních st-lů zkoumal nss především z úřední povinnosti, zda v instančním řízení rozhodovaly úřady podle zákona příslušné.
V daném případě rozhodovaly o odvolání z usnesení obecního zastupitelstva okr. výbor a v dalším postupu župní výbor, tedy úřady, které jsou povolány k instančnímu rozhodování na základě § 58 zák. č. 329/21 o odvoláních podle tohoto zákona. Z toho sluší souditi, že adm. úřady měly za to, že předmět sporu — stanovení platů obecním funkcionářům — spadá mezi ony záležitosti obecní, jež byly upraveny cit. zákonem. Názor ten nemohl však nss sdíleti.
Zákon z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. upravuje výlučně jen fin. hospodářství obcí tím způsobem, že nařizuje, aby bylo podloženo řádným rozpočtem (§§ 1—7), že omezuje možnost vydání, pro něž v rozpočtu není krytí a upravuje poukazování platů k tíži obci (§§ 8—14), účtování, sestavování účtů a dozor (§§ 15—18) a způsob úhrady výdajů obecních (§§ 18—39). Předmětu, o nějž v usnesení obec. zastupitelstva z 31. prosince 1923 šlo, cit. zákon se netýká, pročež nelze tu použiti ani kompetenční normy, obsažené v § 58 cit. zák.
Poněvadž předpis § 1 zák. č. 241/21 se netýká kompetence instanční, nýbrž jen kompetence ve věcech dozoru k obcím, jest přihlédnouti k ustanovením o instančním postupu obsaženým v zákoně o obcích, vydaném zák. čl. 22: 1886.
Podle § 25 tohoto zák. článku možno proti usnesením obce, jež se mají ve smyslu předchozích ustanovení (t. j. ustanovení § 24) předkládati municipiu, dále proti usnesením ve vlastních veř. záležitostech a vůbec proti všem usnesením obce, ohledně nichž označuje zákon jako 2. instanci municipální výbor, apelovati k munic. výboru a od něho dále k min. vnitra. Podle ustanovení § 24 lit. g) téhož zák. čl. mohou býti teprve po schválení municipia vykonána usnesení, ohledně nichž zákon nařizuje vyšší potvrzení.
O takové usnesení šlo také v daném případě, neboť podle § 65 odst. 3 cit. zák. čl. stanoví velké a malé obce samy v organisačním statutu, zda a jaký plat se má představeným obce dostati; podle § 27 cit. zák. čl. podléhá organisační statut schválení municipia. Z toho jest souditi, že usnesení, stanovící plat obecním představeným, i tehdy, stalo-li se mimo rámec organisačního statutu, mohlo by býti vykonáno teprve po schválení municipiem, a že tudíž i z takového usnesení jest podle § 25 přípustno odvolání k municipálnímu výboru.
Podle § 6 zák. z 29. února 1920 č. 126 Sb. přešla působnost, která podle platných předpisů příslušela komitátům, jejich orgánům a správním výborům, na župní úřady.
Podle toho, co uvedeno, nemohly v daném případě platy obecním funkconářům, i když nebyly stanoveny v organisačním statutu obce, býti platně stanoveny bez vyššího schválení, a byl proto povolán o odvolání z usnesení obecního zastupitelstva z 31. prosince 1923 kompetentně rozhodovati župní úřad. Zda rozhodnutí župního úřadu by bylo v pořadu instančním konečné, či zda by z něho byl příslušný další opravný prostředek v instančním pořadu adm., nebylo v tomto stadiu nss-u zkoumati.
Z toho plyne, že nař. rozhodnutí bylo vydáno úřadem nepříslušným.

Citace:

č. 7779. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 391-393.