Č. 7674.

Pojištění nemocenské: 1. Přihláška a odhláška podle § 31 zák. č. 33/1888 ř. z., sledujíc pouze účel evidenční, není vázána na určitou formu. — 2. Pojistný poměr se všemi důsledky obligatorního pojištění se zakládá také tím, že zaměstnavatel zaměstnance u nemoc, pokladny přihlásí — byť v nesprávném domnění, že jest podle zák. pojištěním povinen — a že pokladna vezme přihlášku na vědomí.
(Nález ze dne 8. ledna 1929 č. 35317/28.)
Prejudikatura: Boh. A. 3981/24, 4757/25, 4977/25.
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v K. (adv. Dr. Otto Sommet z Prahy) proti ministerstvu sociální péče o ni mocenské pojištěni.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje jednak pro nezákonnost, jednak pro vady řízení.
Důvody: Rozhodnutím zsp-é z 15. února 1924 byl zrušen výměr osp-é v K. z 11. prosince 1923, uznávající ing. Karla G. povinným nahraditi okr. nemoc, pokladně v K. pojistné příspěvky za nepřihlášenou služku Annu P. za čas od 1. ledna do 26. dubna 1923, a vysloveno, že jmenovaný k doplatku pojistných příspěvků povinen není. Min. soc. péče nař. rozhodnutím nevyhovělo odvolání uvedené pokladny.
O stížnosti okr. nemoc, pojišťovny jakožto právní nástupkyně okr. nemoc, pokladny v K. uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutí opřelo svůj výrok, že inž. Karel G. není povinen okr. nemoc, pokladně v K. doplatiti nemoc, pojistné příspěvky za dobu od 1. ledna do 26. dubna 1923 o důvody dva: a) že přihlášení Anny P., jež jako služebná v domácnosti v kritickém období nemoc, pojistné povinnosti vůbec nepodléhala, nemohlo založiti pojistný poměr, poněvadž se stalo na nátlak pokladny, tak že tu není projevu souhlasné vůle, b) že upozornění pokladny zaměstnavatelem, že pracovní poměr Anny P. skončil 31. prosince 1922, jež se stalo při její dodatečné přihlášce, jest považovati za odhlášku. Odůvodnění obé potírá stížnost námitkou vadnosti řízení a nezákonnosti. ad a) Dle ustálené judikatury nss-u (srovn. nál. Boh. A 3981/24, 4757/25, 4977/25 a j.), již mělo zřejmě i nař. rozhodnutí na mysli, zakládá se pojistný poměr se všemi důsledky obligatorního pojištění podle nemoc. zák. také tím, když zaměstnavatel svého zaměstnance u okr. nemoc, pokladny — byť i v nesprávném domnění, že jest podle zák. pojištěním povinen, — k nemoc, pojištění přihlásil a pokladna přihlášku vzala na vědomí. Takovouto souhlasnou vůlí stran nastává presumpce, že zákonné předpoklady pojistného poměru tu jsou, a jest zaměstnavatel zavázán platiti pojistné příspěvky, dokud tento faktický pojistný poměr nebyl zrušen ať už odhláškou podle § 31 nemoc. zák., ať už úředním výrokem.
Úřadu třeba proto přisvědčiti, že u osoby nepodléhající pojistné povinnosti jest jediným základem pojistného poměru zmíněný souhlasný projev stran a že nedostatek tohoto souhlasného projevu brání založení pojistného poměru. Žal. úřad spatřuje nedostatek projevu souhlasné vůle v tom. že zaměstnavatel přihlásil Annu P. jedině na nátlak pokladny. Tento úsudek založil úřad zřejmě na seznání Karla G., že přihlásil Annu P. dne 19. února 1923, tedy již po jejím propuštění, na nátlak pokladny po vyhrůžce, že politickou správou bude k tomu donucen a případně i trestán, pak-li vyzvání neuposlechne.
I kdyby zjištění to, jemuž stížnost vytýká vadnost, bylo procesně bezvadné, nestačilo by odůvodniti neplatnost zaměstnavatelova projevu vůle, učiněného ve formě přihlášky ze dne 20. února 1923. Neboť neplatnost resp. nezávaznost projevu vůle komitenta nenastává již tenkráte, je-li tu jakýkoli nátlak protistrany, nýbrž třeba, aby pohnutkou projevu byla důvodná bázeň vyvolaná vyhrůžkou nespravedlivou (arg. § 870 o. z. o.). Nespravedlivou jest pak jen taková vyhrůžka, když vyhrožující neměl práva užiti vyhrůžky k tomu konci, aby druhá strana dotyčný závazek podstoupila.
Když však pokladna upozorní stranu, třebas ve formě pohrůžky, na zákonné následky opomenutí přihlášky služebných, jejichž pojistná povinnost v oné době všeobecně byla uznána, nelze mluviti o donucení, jak shora definováno, ježto k upozornění tomu, resp. k vyhrůžce zákonnými následky opomenuté přihlášky pokladna byla oprávněna, když jí zákon sám svěřil provádění nemocenského pojištění, tedy i oprávnění doháněti strany k plnění zákonných závazků. Straně tím není nikterak bráněno, aby se o podání či nepodání přihlášky volně rozhodla. Podá-li však přihlášku beze vší výhrady, může pojišťovna vším právem v tom spatřovati závazné uznání pojistného poměru.
Z těchto úvah jde, že odůvodnění nař. rozhodnutí uvedené sub a) po stránce právní neobstojí. Odpadá-li tento důvod, netřeba se zabývati námitkami stížnosti vytýkajícími této části nař. rozhodnutí vadnost.
a d b) Nař. rozhodnutí opírá se však ještě o další shora sub b) uvedený důvod.
Nss sdílí názor žal. úřadu, že ke splnění odhlašovací povinnosti stačí, doví-li se pokladna nepochybným způsobem o ukončení pracovního poměru, i když se tak nestalo formelní, písemnou odhláškou; neboť vzhledem k tomu, že obligatorní pojistný poměr podle nemoc. zák. vzniká i zaniká ex lege vstupem do zaměstnání, resp. jeho ukončením (§§ 1, 13 a 31 nemoc, zák.), jest povinnost přihlašovací i odhlašovací stanovená v § 31 pouhým předpisem pořádkovým, sledujícím účel, aby pokladně byla zajištěna evidence členů a umožněno správné provádění pojišťovací agendy. Tomuto účelu jest vyhověno, když pokladna nepochybným způsobem se doví o založení a zrušení pracovního poměru, a to tím spíše, ježto zákon nestanoví formu, v níž přihláška nebo odhláška se má státi.
Veden jsa tímto právním názorem, zjistil žal. úřad, že pokladna již při jednání o přihlášení Anny P. byla zaměstnavatelem upozorněna na to, že pracovní poměr její skončil již 31. prosince 1922. Toto zjištění by ovšem dle toho, co shora dovoženo, stačilo k tomu, aby pokladna byla zamítnuta s nárokem, aby zaměstnavatel byl podle § 33 nemoc. zák. uznán povinným platiti nemoc, příspěvky za Annu P. i po tomto datu, t. j. od 1. ledna 1923 až do její formelní, písemné odhlášky. Zjištění tomu však stížnost právem vytýká vadnost.
Úřad se spokojil jednostranným tvrzením zaměstnavatele, na sporu jako strany zúčastněného, nekonal žádná šetření o správnosti jeho výpovědi, ač ing. G. se dovolával svědectví své manželky a nepřihlédl k tomu, že v písemné odhlášce, ve spisech uložené, jest jako den vystoupení Anny P. ze zaměstnání u Karla G. uveden 26. duben 1923, kterážto odhláška jest sice podepsána Emilií G., obsah její však jest psán zřejmě někým jiným, a konečně neuvedl, proč k odhlášce této nepřihlížel. Nelze proto shledati, že by zmíněné skutkové zjištění mělo dostatečnou oporu ve spisech.
Nař. rozhodnutí, jehož odůvodnění dle toho, co bylo řečeno, jest jednak v rozporu se zákonem, jednak spočívá na vadném skutkovém zjištění, bylo zrušiti podle §§ 6 a 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 7674. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 185-187.