Č. 7812.

Učitelstvo: Předpis § 3 zák. č. 455/19 o odbytném učitelek veř. škol národních zůstal v platnosti i za účinnosti učitelského zákona č. 104/26.
(Nález ze dne 16. března 1929 č. 5214.)
Věc: Anna M. ve Št. proti ministerstvu školství a národní osvěty o odbytné podle § 3 zák. č. 455/19.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Podáním ze 16. září 1927 žádala st-lka, učitelka obecné školy ve Št., o odbytné z důvodu provdání podle § 3 č. 455/19 a o vyvázáni ze školní služby koncem prosince 1927. Výnosem z 2. října 1927 vyslovila zšr v Brně, že proti vyvázání žadatelky ze školní služby koncem prosince 1927 není námitek. Při tom podotkla k žádosti o přiznání odbytného, že učitelky nemají ode dne účinnosti zák. č. 104/26 nároku na odbytné následkem provdání, ježto ustanovením § 17 posléz cit. zák. byla rozšířena na učitelstvo škol obecných a měšťanských platnost služ. pragmatiky učitelské (zák. z 28. července 1917 č. 319 ř. z.), jež nepřiznává odbytného učitelkám v případě vzdání se služby z důvodu sňatku; § 3 zák. č. 455/19 pozbyl pak dle § 46 zák. č. 104/26 dnem účinnosti tohoto zák., t. j. dnem 1. ledna 1926, platnosti.
Ve stížnosti popírala st-lka, že by byl § 46 zák. č. 104/26 zrušil § 3 zák. č. 455/19 o odbytném učitelek, které se vzdají služby z důvodu provdání, a dovozovala, že nelze opak dovoditi ani z § 17 cit. zák. č. 104/26. Na to vydala zšr výnos z 28. listopadu 1927 tohoto znění: »Zšr považujíc Vaši stížnost z 8. listopadu 1927 proti zdejšímu výnosu z 2. října 1927 za původní žádost o přiznání odbytného dle § 3 zák. č. 455/19, nevyhovuje žádosti této z těchto důvodů: Ustanovením § 17 zák. č. 104/26 byla rozšířena na učitelstvo škol obecných a měšťanských platnost služ. pragmatiky učitelské (zák. č. 319/1917), jež nepřiznává odbytného učitelkám v případě vzdání se služby z důvodu sňatku. Dle § 94 služ. pragmatiky pozbývá učitel vystoupením ze služ. poměru všech vymožeností, práv a nároků z tohoto poměru plynoucích, kterémužto předpisu odporuje ustanovení zák. č. 455/19 o vyměření odbytného učitelkám vzhledem ke znění 1 odst. § 46 cit. zák. č. 104/20 byla zrušena. Nemají proto učitelky ode dne účinnosti zák. č. 104/26 nároku na odbytné z důvodů provdání.
Odvolání zamítlo min. škol. nař. rozhodnutím z důvodů vynesení zšrř-y, podotýkajíc, že stanovisko zastávané st-lkou jest v naprostém rozporu se zásadou parity mezi učiteli obecných a měšťanských škol a státními zaměstnanci, které se přidržuje zák. č. 104/26 a která jest výslovně vytčena ve druhém odstavci § 17 téhož zák. Názor st-lčin příčí se tedy jasnému úmyslu zákonodárcovu a nesrovnává se proto s pravidlem o výkladu zákonů, vytčeným v § 6 o. z. o. Vzhledem k poslední větě stížnosti se podotýká, že námitka ta jest bezpředmětná, poněvadž v žádosti o sproštění koncem prosince 1927 neuvedla st-lka, že činí výstup ze služby závislým na kladném vyřízení nároku na odbytné. Vzdání se školní služby bylo nepodmíněné.
O stížnosti uvážil nss takto:
Zákon č. 455/19 zrušiv celibát učitelek veř. škol národních ponechal jim na vůli, chtějí-li i po provdání setrvati ve službě školské, či z ní dobrovolně odejíti a zrušiti tak ze své vůle právní i služební svazek, v němž doposud byly. Těm, které při tom (z titulu provdání) se vzdají dobrovolně služby, zaručil zákon odbytné. Upravil-li však cit. zákon toliko otázku provdání ženských osob učitelských na veř. školách národních, nemohl se dotýkati poměrů osob učitelských, které do této kategorie učitelstva nepatří a nelze zákona toho použiti ani na osoby učitelské, jejichž právní a služ. poměry upraveny byly zák. č. 319/1917 ř. z. Domnívá-li se proto stížnost, že zákon č. 455/19 doplnil ustanovení zák. č. 319/17, je na zásadním omylu a je proto ovšem nesprávným i závěr, jejž z této mylné premisy činí ve příčině platnosti § 3 zák. citovaného za účinnosti zák. č. 104/26.
Leč přes to nemohl se nss přikloniti k stanovisku, jež hájí žal. úřad.
Zodpovědění sporné otázky souvisí úzce s výkladem § 46 zák. č. 104/26 (učitelský zákon) a zejména prvé věty jeho. Podle ustanovení toho pozbývají platnosti dnem účinnosti tohoto zákona, pokud zákon sám výslovně jinak nestanoví nebo se z něho jinak nepodává, všechna v jiných předpisech obsažená ustanovení o předmětech, které jsou upraveny v tomto zákoně. Žal. úřad má za to, že otázka vystoupení učitelek veř. škol národních v případě provdání ze školské služby a nároku na odbytné jest předmětem, který byl upraven v cit. zák. č. 104/26 a že proto od účinnosti zák. toho nemá již platnosti předpis § 3 zák. č. 455/19. Neprávem.
Podle § 17 zák. č. 104/26 uvádějí se ustanovení služ. pragmatiky učitelské (zák. č. 319/17 ř. z.) ve znění nyní platném, zásadně v platnost pro učitelstvo veř. škol národních i se změnami a doplňky vyplývajícími se současného zákona o úpravě platových a některých služ. poměrů státních zaměstnanců, z tohoto zákona a ze zákonů pozdějších, Platí proto o osobách učitelských na veř. školách národních zásadně také předpisy §§ 90 až 94 zák. č. 319 ř. z. z r. 1917, které upravují všeobecně otázku vystoupení ze školské služby a spojují s vystoupením ze služby ztrátu všech práv a nároků ze služebního poměru vyplývajících. Spadalo by tedy i vzdání se služby učitelkami veř. škol národních z titulu provdání pod tyto předpisy, kdyby s ním byly spojeny podle dosavadního právního řádu stejné právní účinky jako s vystoupením ostatních osob učitelských, normovaným cit. §§ 90—94 zák. č. 319/ 17 ř. z. a kdyby tedy bylo vzdání toto svou podstatou stejné jako vystoupení ze školské služby vůbec. Tomu však tak není.
Zákon č. 455/19 přiznal učitelkám veř. škol národních při vystoupení ze služby školské nárok na odbytné, avšak jen tehdy, bylo-li důvodem odchodu jejich ze služby té provdání. Upravil tedy jmenovaný zákon po stránce právní zvláštní, dosavadnímu právnímu řádu neznámý druh vystoupení osob učitelských veř. škol národních ze školské služby a charakterisoval vystoupení to jednak tím, že požaduje na něm, aby se stalo z důvodu provdání dotyčné osoby učitelské, jednak tím, že s ním spojil nárok na odbytné. Vystoupení tohoto druhu liší se již zřetelem k materielnímu účinku, jaký je s ním podle vůle zákona spojen, od obdobné formy zrušení služ. a právního poměru ostatního učitelstva a dává touto svou exceptionelní povahou ráz specielní normy i předpisu, který tento druh vystoupení ze služby školské uzákonil. Při tom sluší ještě uvážiti, že zákonodárce chtěl t. zv. zákonem celibátním poskytnouti učitelkám veř. škol národních zvláštní výhodu při dobrovolném vzdání se služby učitelské vůči ostatním osobám učitelským. Sluší proto pohlížeti na dobrovolné vzdání se služby učitelkou veř. školy národní z titulu provdání ve smyslu zák. č. 455/19 jako na vystoupení ze školské služby sui generis a nebylo potom ovšem vystoupení toto předmětem, který upravil zákon č. 104/26 tím, že recipoval předpisy §§ 90 až 94 zák. č. 319/17 ř. z. pro učitelstvo veř. škol národních. Nebylo-li však dobrovolné vystoupení ze služby učitelkou veř. školy národní z titulu provdání upraveno §em 17 zák. č. 104/26, resp. §§ 90 až 94 zák. č. 319/17 ř. z., nemohl býti zrušen předpis § 3 zák. č. 455/19 všeobecnou derogační klausulí § 46 zák. učit. a nelze s hlediska předpisů citovaných nic dovoditi proti stanovisku stížnosti.
Stejně jest tomu i s hlediska § 32 učit. zák., který vztáhl na učitelstvo veř. škol národních ustanovení zák. č. 319/17 týkající se výslužného, zaopatřovacích požitků a pens. příspěvku. Zákon tento odkazuje v § 65 co do otázky nároku na výslužné (odbytné) na platné předpisy. K těmto náleží zejména zák. ze 14. května 1896 č. 74 ř. z., který zaručuje v § 3 státním osobám učitelským, jež nemají započítatelnou služ. dobu 10 let, nárok na odbytné, pokud nevystoupily ze státní služby v důsledku dobrovolného vzdání se služby. Ztrácí tedy podle tohoto ustanovení osoba učitelská nárok na odbytné, vystoupí-li dobrovolně ze školské služby a postihoval by tento předpis i odbytné učitelek veř. škol národních, kdyby se vystoupení toto nelišilo svou podstatou od vystoupení ze služeb státních (školských). Jak shora dovoženo, sluší charakterisovati dobrovolné vzdání se služby učitelské z titulu provdáni vzhledem k úmyslu zákonodárce a účinku, jaký se vzdáním tím spojil § 3 zák. č. 455/19 za vystoupení ze služby sui generis a jest ovšem i odbytné z tohoto titulu učitelkám veř. škol národních poskytované zvláštní výhodou, která normou § 3 zák. č. 74/1896 dotčena nebyla.
Z předeslaného vysvítá, že § 3 zák. č. 455/19 jest normou specielní, která upravuje předmět, jenž nebyl upraven ani zákonem č. 319/17 ani zákonem č. 74/1896 a zůstal proto předpis ten podle vykládacího pravidla lex generalis non derogat speciali v platnosti i po té, když zákony ty byly §§ 17 a 32 zák. učit. č. 104/26 vztaženy zásadně na učitele veř. škol národních. Netýká se proto všeobecná derogační klausule prvé věty cit. § 46 zák. učitelského odbytného učitelek veř. škol národních při vzdání se služby z titulu provdání a nebyl normou tou předpis § 3 zák. č. 455/19 zrušen. K derogaci takové bylo by třeba vzhledem k tomu, že § 3 zák. č. 455/19 jest zákonem specielním, výslovného předpisu zákona platového, takový však v zákoně tom nalézti nelze.
Tomuto názoru svědčí i skutečnost, že ve vládním návrhu zák. č. 104/26 uveden byl v § 46 mezi zrušovanými zákony i § 3 zák. č. 455/19 a že tedy si byla osnova ta vědoma, že ke zrušení ustanovení toho jest třeba výslovné disposice zákona samotného. V plenu poslanecké sněmovny byla však citace tohoto ustanovení zák. č. 455/19 škrtnuta, čímž projevil zákonodárce zřejmě svou vůli, aby cit. ustanovení zák. č. 455/19 zůstalo v platnosti i za účinnosti zák. č. 104/26 (viz těsnopiseckou zprávu o 34. schůzi posl. sněmovny ze 17. června 1926 str. 2003, 2035 et seq., str. 2139 a 2175). Také senát Nár. Shrom. přijal takto pozměněný text § 46 cit. zák. a dal tím na jevo, že chce zachovati učitelkám veř. škol národních i za účinnosti zák. č. 104/26 nárok na odbytné z titulu provdání.
Dovolává-li se žal. úřad za tohoto stavu věci k podpoře svého stanoviska úmyslu zákonodárcova, pak jest poukaz ten vyvrácen tím, co právě bylo uvedeno o genesi zákona a netřeba se poukazem tím blíže obírati.
Z předeslaného jest zřejmo, že ustanovení § 3 zák. č. 455/19 nepozbylo platnosti ani za účinnosti zák. č. 104/26 a porušil proto žal. úřad zákon, jestliže, vycházeje z opačného stanoviska, nepřiznal v pořadu stolic správních st-lce odbytné.
Bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss, aniž měl nss příčiny zabývati se další námitkou stížnosti, která uvádí, že nemělo býti vzato na vědomí vystoupení st-lky z činné služby, nepřiznaly-li jí školské úřady odbytné, ježto činila st-lka výstup svůj závislým na kladném vyřízení žádosti za vyřízení odbytného.

Citace:

č. 7812. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 450-454.