Č. 7713.

Zaměstnanci veřejní: Diety z důvodu vedení dvojí domácnosti nepříslušejí za dobu, kterou zaměstnanec ztráví na dovolené.
(Nález ze dne 25. ledna 1929 č. 1363.)
Věc: Dr. Jindřich K. v U. (adv. Dr. Eugen Doktor z Prahy) proti ministerstvu spravedlnosti o diety.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podle obsahu stížnosti byl st-l ze Š. přidělen ke kraj. soudu v U. Ježto příslušníci jeho domácnosti pro nedostatek bytů v U. zůstali nadále v Š., byly st-li vypláceny diety z důvodu vedení dvojí domácnosti. Výnosem presidia vrch. zem. soudu v Brně z 8. října 1926 byly st-li po dobu jeho dovolené, t. j. od 4. srpna — 31. srpna 1926 diety s poukazem na výn. min. sprav. ze 13. prosince 1925 č. 50000 odepřeny.
Stížnost, kterou st-l do výnosu tohoto podal, byla nař. rozhodnutím zamítnuta s poukazem na výnos min. sprav. z 8. února 1919 č. 2566, dle něhož nepříslušejí diety za vedení dvojí domácnosti za dny ztrávené na dovolené. Dále bylo nař. rozhodnutím vysloveno, že se nál. nss-u Boh. A 4098/24 ze dne 11. listopadu 1924 č. 19700 — jehož se st-l dovolával — týká pouze diet substitučních a nevztahuje se tedy na diety za dvojí domácnost, které se liší od diet substitučních nejen výší, nýbrž i právní povahou, jsouce mimořádným opatřením, souvisejícím s bytovou krisí.
O stížnosti uvažoval nss následovně:
St-l netvrdí, že jeho služ. poměr u kraj. soudu v U. byl poměrem substitučním, netvrdí také, že výnos min. sprav. z 8. února 1919 č. 2566, o který se žal. úřad opřel, není oním předpisem, který otázku diet z důvodu vedení dvojí domácnosti upravuje. Stížnost namítá jen, že předpis tento (t. j. výn. z 8. února 1919) jest v rozporu s předpisy §§ 42 a násl. a § 44 odst. 1 služ. pragm., ježto státní úředník má na každoroční dovolenou nárok a po dobu své dovolené zůstává v plném požitku svých příjmů.
Námitka tato není důvodná. St-l přehlíží, že § 44 odst. 1 služ. pragm. mluví o platech a v § 45 definuje pojem platu v ten rozum, že jím jest rozuměti »služné a aktivní nebo funkční přídavek«. Naproti tomu stanovil § 58 služ. pragm. v odst. 11, že nárok na normální diety, na cestovní a substituční platy při venkovských služ. zaměstnáních, jakož i nárok na stěhovací poplatky se řídí předpisy o tom vydanými. Třebaže v kategorisování jednotlivých součástí platu úřednického nastaly některé změny jednak zákonem č. 541/19, jednak i platovým zák. č. 103/26 (arg. § 39 a násl. zák. č. 103/1926), a třebaže § 58 služ. pragm. byl dle § 214 odst. 2 zrušen (zrušeny §§ 46, 47, 49 až 59 a §§ 170 a 171 sl. pragm.), tolik je přece jisto, že diety vyplacené na základě výn. min. sprav, z 8. února 1919 č. 2566 nebyly platem ani ve smyslu § 45 služ. pragm. ani nejsou platem ve smyslu § 39 plat. zák., nýbrž byly vedlejším platem« ve smyslu § 58 služ. pragm., pro který platily zvláštní předpisy, t. j. usnesení min. rady, resp. výnos min. sprav, z 8. února 1919 č. 2566. Dlužno tedy nároky na výplatu těchto vedlejších požitků posuzovati podle oněch pravidel, jimiž nároky tyto jsou normovány a jimiž jsou i modality jejich vyplácení stanoveny.
Podle cit. výnosu min. sprav. z 8. února 1919 č. 2566 nepřísluší nárok na diety pro nemožnost přestěhovati se za dny ztrávené na dovolené. Ježto pak st-l se domáhá diet jen z toho důvodu, že svoji domácnost nemohl do U. přestěhovati, sluší domnělý jeho nárok posouditi jen podle cit. výnosu. Není tedy nezákonným, jestliže žal. úřad st-li po dobu jeho dovolené nárok na diety odepřel.
Nál. Boh. A 4098/24 se st-l nemůže dovolávati, ježto nález tento řeší otázku diet substitučních, tedy diet, které se zakládají na zcela jiném právním titulu a jsou upraveny zcela jinými předpisy.

Citace:

Č. 7713. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 267-268.