Č. 7748.

Zaměstnanci veřejní. — školství: Poplatky (i čestné) za suplované přednášky vysokoškolského profesora na jiné vysoké škole (v jiném místě), jsou veřejnoprávní povahy.
(Nález ze dne 14. února 1929 č. 28226/28.)
Prejudikatura: Boh. A. 5805/26.
Věc: Dr. Josef S. v P. (adv. Dr. Mat. Mandl z Plzně) proti ministerstvu školství a národní osvěty (min. kom. Dr. Václ. Plocek) o vrácení čestného.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. výnosem vybídlo min. škol. rektorát českého vysokého učení technického v Praze, aby upozornil profesora Dra S., že jest mu podle vynesení z 8. března 1924 vrátiti státní pokladně svého času omylem vyplacenou částku 12300 Kč, a uvedlo, že »poněvadž prof. Dr. S. uvedený výnos v tomto bodě nevzal v odpor u nss, — načež nss v důvodech svého nálezu výslovně upozorňuje —, vešel výnos ten v této části v moc práva, jest jmenovaný profesor zavázán státní pokladně uvedený peníz nahraditi a bude účtárna zsp-é srážeti částku 12300 Kč ve 24 lhůtách z měs. požitků profesora S., kdyby ji nemohl hotově zaplatiti nejpozději do konce srpna 1926.
Nss shledal stížnost bezdůvodnou.
Nemůže býti sporu o tom, že je služební poměr vysokoškolského profesora poměrem veřejnoprávním a dále že podle zásad platných substitučních předpisů (substituční normál z 3. června 1839 Sbírka polit, zák. svaz. 67 str. 96) náleží k řádným služebním povinnostem vysoko-školského profesora také vžiti na se suplování přednášek. Z toho však plyne, že jsou veřejnoprávní povahy veškeré platy, jichž se dostává vysokoškolskému profesoru z titulu jeho služby na vysoké škole a ovšem též z titulu suplování přednášek.
St-li byla z 12300 Kč, o jichž vrácení jde, povolena a vyplacena částka 3000 Kč na úhradu cestovních výloh, vzniklých dojížděním z dosavadního bydliště do P. a zpět v studijním r. 1921/22, částka 7000 Kč jako podpora vzhledem k tomu, že nemohl ve studijním roce 1920/21 nalézti v B. bytu a konečně částka 2300 Kč k úhradě nákladů za cesty spojené se suplováním na vysoké škole zemědělského a lesního inženýrství při česk. vys. učení techn. v Praze.
St-li nedostalo se tudíž částek těch z nějakého soukromoprávního titulu, nýbrž na základě jeho služ. poměru veřejnoprávního. Vyslovilo-li pak min. škol., tedy úřad správní, do jehož kompetence nesporně spadají služební věci profesorů vys. škol, že je st-l povinen vrátiti částky ty z důvodu, že se ukázal nesprávným předpoklad, ze kterého byly st-li vyplaceny, upravoval se tímto výrokem právní poměr mezi st-lem a státní správou vyučovací co do st-lova veřejnoprávního nároku na onu náhradu čestného a nebyl proto výnos z 8. března 1924, obsahující výrok ten, pouhým prohlášením strany, nýbrž měl povahu rozhodnutí příslušného úřadu správního.
Rozhodnutí to, pocházejíc od ústředního úřadu a jsouc tedy konečné, nabylo právní moci a tím i vykonatelnosti, aniž na tom něco změnila okolnost, že podal st-l rozklad jak proti prvému vyzvání k vrácení oné částky obsaženému ve výnosu z 19. listopadu 1923, tak proti rozhodnutí z 8. března 1924, poněvadž pouhý rozklad nemá účinku vylučujícího právní moc a vykonatelnost, kdyžtě úřad může, ale nemusí k rozkladu rozhodnutí své změniti. Ostatek je patrno, že úřad rozkladu st-lovu proti vyzvání z 19. listopadu 1923 nevyhověl, když také rozhodnutím z 8. března 1924 vyslovil povinnost st-lovu k vrácení oné částky.
Rovněž nemá pro právní moc a vykonatelnost rozhodnutí z 8. března 1924 význam tvrzení stížnosti, že bylo řízení mu předcházející vadné, poněvadž podle ustálené judikatury nss-u — viz na př. Boh. A. 3997/23 a 4572/25 — může vejíti v právní moc také rozhodnutí nezákonné a tedy i rozhodnutí, spočívající na vadném řízení.
Vyplývá-li však ze všeho toho, co dosud uvedeno, že nebylo rozhodnutí z 8. března 1924 pouhým prohlášením strany, nýbrž autoritativním rozhodnutím správního úřadu o povinnosti st-le k vrácení oné částky a že toto rozhodnutí nabylo právní moci, aniž byla tato pravomoc a s ní spojená vykonatelnost nálezem Boh. A. 5805/26 dotčena, pak mohl žal. úřad na tomto rozhodnutí jako na exekuč. titulu založiti nař. rozhodnutí, povolující exekuci na požitky st-lovy a nemůže se už nss zabývati dalším obsahem stížnosti, vytýkajícím, že je požadavek, aby st-l částku uvedenou vrátil, pokud se týče v měs. lhůtách uhradil, věcně dle zákona neodůvodněn. Rovněž nemůže se nss zabývati otázkou, má-li st-l právo kompensace s tvrzenými svými pohledávkami proti státu, poněvadž tato otázka nař. rozhodnutím řešena nebyla a býti nemusila, když ji st-l v řízení správním na spor nevznesl.

Citace:

Č. 7748. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 328-330.