Č. 7667.

Stavební právo (Čechy): 1. Jenom zřízení nové, v plánu polohy neobsažené komunikace veřejné vyžaduje — jsouc změnou plánu polohy — aby bylo provedeno řízení podle § 4 stav. ř. — 2. Tím, že úřad žadateli za povolení parcelační uloží, aby postoupil určitý pruh pro zřízené komunikace soukromé, není prejudikováno otázce, v jaké míře bude museti postoupiti svého času pozemek ke zřízení komunikace veřejné.
(Nález ze dne 3. ledna 1929 č. 34813/28.)
Věc: Kongregace sester sv. Kříže v K. proti zemskému správnímu výboru v Praze o rozdělení pozemku na místa stavební.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Městské zastupitelstvo v K. povolilo usnesením z 29. listopadu 1926 Ing. Františku K. a Zikmundu H. rozdělení poz. parcely č. 604/2 na místa stav. mimo jiné pod podmínkou, že žadatelé zřídí na svůj náklad buď podél hranice při pozemku Dra A. nebo podél hranice při pozemku st-lčině č. p. 605/2 cestu 3 m širokou opatřenou kanalisací, kterou by se umožnil přístup a příjezd ke stav. parcele H-ově, a prohlásilo, že žadatelé budou povinni tuto cestu udržovati a osvětlovati tak dlouho, dokud obec sama od řečené podmínky neupustí. Za účelem zajištění této povinnosti má se vložiti pro stav. parcelu Zikmunda H. jako pozemek panující služebnost cesty na parcele Františka K. jako pozemku služebném s výslovným omezením, že bez souhlasu obce nesmí služebnost býti vymazána.
Námitky, jež st-lka v řízení instančním proti udělení tohoto parcelačního povolení činila, a jimiž zejména vytýkala, že udělením parcelačního povolení bude zřízena cesta, která v plánu polohy zakreslena není, a že takto oklikou bude provedena změna plánu polohy ve směrech, v nichž podle § 6 stav. řádu bez řízení podle § 4 téhož zák. prováděna býti nesmí, zamítl zsv v Praze nař. rozhodnutím z důvodu, že parcelant je ustanovením § 10 stav. řádu vázán jen potud, že má svůj návrh přizpůsobiti případnému schválenému plánu polohy, že však udělení parcelačního povolení nemůže se činiti závislým na předchozím projednání plánu polohy nebo jeho zamýšlené změny.
O stížnosti kongregace proti tomuto rozhodnutí podané uvážil nss:
Stížnost vytýká především, že udělením parcelačního povolení byl porušen předpis § 5 stav. řádu, ježto se jím žadatelům ukládá zřízení nové cesty, ačkoliv cesta tato v platném polohovém plánu zakreslena není, takže se mění plán polohy v příčině směru, polohy a niveau veř. cest, aniž provedeno bylo řízení podle § 4 cit. zák.
Námitka tato není důvodná. Byť i zřízení nové, v plánu polohy neobsažené komunikace slušelo považovati za odchylku od plánu polohy, která podle § 5, odst. 2 stav. řádu vyžaduje řízení podle § 4 tohoto řádu, musilo by jiti o zřízení komunikace, jakou § 5 stav. ř. má na mysli. Ustanovení toto vztahuje se však výslovně jen na »veřejné silnice, ulice a náměstí«, a nemůže býti žádné pochybnosti, že jsou tu míněny jen komunikace veřejné, což ostatně nepřímo potvrzuje i celá řada dalších ustanovení řádu stavebního, na př. nadpis a text §§ 18, 22, 24 a j. V případě dnešního sporu však běží nesporně o novou cestu soukromou, která nemá býti součástí sítě komunikací veřejných. Již proto není uvedená námitka stížnosti důvodná.
Otázkou, zdali povolení k rozděleni pozemku na místa stavební jest již po zákonu vázáno na předpoklad, že jednotlivá staveniště budou míti bezprostřední přístup z veř. komunikace, a aby, kde tomu tak není, bylo již v parcelačním řízení na zřízení spojovací komunikace pamatováno, nemohl se nss zabývati, ježto stížnost nemá v tomto směru přesně formulovaného stižného bodu.
K poznámce stížnosti, že žadatelům bylo proti ustanovení § 13 stav. řádu uloženo postoupiti pro uvednou cestu pouze pruh 3 m široký, sluší konstatovati, že dotyčnou »podmínkou« konsensní (bod 4) nebylo žadatelům uloženo, aby uvedenou část svého pozemku postoupili pro veř. komunikaci, nýbrž bylo jim uloženo, aby na ní zřídili cestu soukromou. Tím není nijak prejudikováno otázce, v jaké šířce budou svého času povinni postoupiti svůj pozemek pro případnou budoucí cestu veřejnou.

Citace:

Č. 7667. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 166-167.