Č. 7756.

Samospráva obecní. — Řízení správní (Slovensko): Od kdy běží odvolací lhůta proti usnesením obecního zastupitelstva podle § 25 zák. čl. 22:1886?
(Nález ze dne 16. února 1929 č. 3152.)
Věc: Římskokatolická školská stolice a biskup Dr. Karel K. v N. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti župnímu výboru v Nitře stran zestátnění římskokatolické chlapecké školy ludové v N.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Ve věci zestátnění římskokatolické chlapecké ludové školy v N. usnesla se správní komise města N. dne 1. července 1922, že nabídne státní budovu této školy do věčného užívání, podržíc si právo vlastnické; jestliže stát tuto nabídku přijme, dá město v pozemkové knize vymazati církevní charakter budovy této školy a dá právo věčného užívání státem vtěliti. Opatření toto bylo vázáno na řadu podmínek. Odvolání podané z tohoto usnesení Drem Josefem T. a spol. bylo rozhodnutím správního výboru župy n-ské ze 14. září 1922 zamítnuto a usnesení z 1. července 1922 bylo schváleno. Další odvolání Dra T. bylo pak rozhodnutím min. pro Slov. ze 17. dubna 1923 zamítnuto a usnesení adm. výboru župního schváleno s tím, že město je povinno vrátiti částku 36382 Kč, kterou někdejší biskup nitranský přispěl ke stavbě budovy školní s podmínkou zabezpečení řím.-kat. charakteru školy. Stížnost Dra T. do tohoto rozhodnutí odmítl nss usnesením ze 26. září 1924 č. 22212/23 podle § 21 a 2 zák. o ss pro nedostatek legitimace st-le. Po delším instančním rozhodování o žádosti školské stolice v N. za doručení onoho usnesení z 1. července 1922 a v odvolání podaném školskou stolicí do tohoto usnesení usneslo se obecní zastupitelstvo v N. dne 15. prosince 1925, aby usnesení ono bylo předsedovi školské stolice doručeno. — Na to podala školská stolice do usnesení onoho z roku 1922 odvolání, ke kterému se připojil jménem církevní vrchnosti nitranský biskup; v odvolání bylo vytýkáno jednak porušení formálních předpisů zák. čl. 22: 1886 a 63: 1912 stran pozvání ke schůzi a stran hlasování dle jmen, jednak materielní nezákonnost s hlediska §§ 11 a 25 zák. čl. 38: 1868.
Okresní výbor v Nitře na to usnesením z 22. února 1926 na základě § 3 zák. č. 241/21 odvolání školské stolice a biskupa zamítl a schválil usnesení správní komise města Nitry z 1. července 1922, poněvadž věc ta prošla již na základě odvolání Dra T. a spol. všemi instancemi, byla jak župním správním výborem tak ministrem pro Slov. schválena a okr. výbor nenachází důvodů pro zrušení tohoto usnesení, naopak si osvojuje důvody uvedené v rozhodnutích žup. správního výboru a ministra s plnou mocí.
Další odvolání biskupa a školské stolice žal. župní výbor v Nitře nař. rozhodnutím zamítl a usnesení okr. výboru z 22. února 1926 na základě jeho správného odůvodnění schválil. V důvodech bylo uvedeno toto: Odvolání bylo zamítnouti kromě z důvodů uvedených v usnesení okr. výboru též proto, že sporné usnesení vydané již roku 1922 se stalo vůči odvolatelům pravoplatným, poněvadž proti němu nepoužili zákonem předepsaného opravného prostředku, ve lhůtě stanovené §em 25 odst. 3 zák. čl. 22: 1886. Podle tohoto předpisu má měst. rada, resp. měst. zastupitelstvo doručiti svoje usnesení interesovaným stranám jen, jde-li o soukromoprávní záležitosti; v daném případě však šlo o zestátnění školy, která je rázu veřejného; měst. rada potažmo měst. zastupitelstvo postupovaly proto správně, když svoje usnesení st-lům nedoručily, neboť v podobných záležitostech veřejnoprávních doručuje se usnesení publikováním. proti čemuž odvolatelé ani nečiní námitek. Další důvody v apelátě uvedené okr. výbor svým usnesením dokonale vyčerpal; proto nepovažuje župní výbor za potřebné zabývati se jimi a schválil usnesení okr. výboru jako správné.
Do tohoto rozhodnutí je podána stížnost, o níž nss takto uvážil:
Usnesením správního výboru města N. č. 267/22 bylo vysloveno jednak, a) že město nabízí státu budovu řím.-kat. chlap, školy ludové v Nitře do věčného užívání, jednak, b) že město ponechávajíc si právo vlastnické k budově školní dá v poz. knize vymazati církevní charakter této školy. Jde tudíž v obojím směru především o věc disposice nad budovou školní, a věc disposice nad majetkem města N., tedy o věc fin. hospodaření obecního, pro které jsou — v době, o kterou jde — mimo jiné předpisy rozhodný zejména ustanovení t. zv. fin. novely ob. č. 329/ 21, zejména § 23 a též kompetenční předpisy § 58 tohoto zák. Tak byla věc také chápána v řízení správním jak úřady tak st-li, jak zřejmo taky z toho, že o odvoláních st-lů bylo rozhodováno právě úřady příslušnými podle § 58 zák. č. 329/21, totiž okr. výborem a župním výborem. Předmětem sporu je tedy jenom otázka majetkového hospodaření města N., totiž disposice s majetkem obce, s budovou zmíněné školy.
Naproti tomu nebyla v daném sporu ex professo řešena otázka, zda škola sama (nikoli budova její) má nebo nemá ráz obecní nebo ráz církevní, ani zda obec města N. byla či nebyla oprávněna o své újmě zbaviti školu rázu církevního, o kteréžto otázce, spadající do správy školské by ovšem rozhodovati příslušelo nikoliv úřadům, ustanoveným k rozhodování ve věcech fin. hospodářství obcí (podle zák. č. 329/21), nýbrž úřadům povolaným k rozhodování věcí školských, tedy v nejvyšší stolici min-u škol. Otázka, zda chlapecká škola ludová v N. byla školou církevní anebo školou obecní, resp. zda obec města N. byla oprávněna o své újmě prohlásiti církevní ráz školy té za zaniklý, má tudíž pro přítomný spor jenom význam otázky prejudicielní.
Žal. úřad zamítl odvolání st-lů ze dvou důvodů a to 1. ob rem judicatam, poněvadž totiž usnesení č. 267/22 nabylo i proti st-lům již svého času právní moci, 2. z důvodů rozhodnutí okr. výboru.
Ad 1. Pokud jde o tento důvod, opírá se žal. úřad o to, že v daném případě nešlo o věc soukromoprávní, v níž by odvolací lhůtu slušelo podle § 25 odst. 3 zák. čl. 22: 1886 čítati teprve ode dne doručení usnesení obecního zastupitelstva, nýbrž že šlo o věc veřejnou, v níž lhůta apelační běží od vyhlášení usnesení, pročež po názoru žal. úřadu st-lé zmeškali odvolací lhůtu § 25 odst. 3 cit. zák. čl., takže usnesení č. 267/22 již dávno proti nim vešlo v právní moc.
Toto stanovisko shledal nss správným.
Podle § 25 zák. čl. 22: 1886 lze se odvolati jednak podle odst. 1 z usnesení obecního zastupitelstva učiněných ve vlastních veřejných a majetkových věcech obce, jednak podle odst. 2 z usnesení učiněných v soukromých věcech jednotlivců; v obou případech činí apelační lhůta podle § 25 odst. 3 45 dnů a počítá se lhůta ta při usneseních, vydaných v záležitostech soukromníků od doručení, při usneseních učiněných ve věcech veřejných od řádného vyhlášení.
V daném případě nešlo o soukromou záležitost st-lů, nýbrž — jak shora uvedeno — o majetkovou věc obce; proto běžela lhůta odvolací podle § 25 odst. 3 zák. skutečně od řádného vyhlášení onoho usneseni z roku 1922 a nikoliv teprve od individuelního doručení. Na tom nemění se nic tím, že snad — jak stížnost tvrdí, ono usnesení z roku 1922 mělo nebo mohlo míti také význam pro soukromá práva st-lů, poněvadž o takovýchto soukr. právech st-lů uvedeným usnesením judikátně rozhodováno nebylo, naopak bylo — jak opětně uvedeno — rozhodováno jen o disposici s obecním majetkem, která jen nepřímo jeví reflex na práva st-lů. Že ono usnesení z roku 1922 bylo řádně vyhlášeno, stížnost nepopírá.
Žal. úřad odvolal se tedy právem na právní moc onoho usnesení z roku 1922 a má tudíž zamítavé vyřízení odvolání st-lů dostatečnou oporu již po této stránce, takže nebylo třeba zabývati se ještě zkoumáním, zda druhý důvod, o který nař. rozhodnutí je opřeno, totiž poukaz na důvody rozhodnutí okr. výboru je po právu.

Citace:

Č. 7756. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 343-345.