Č. 7851.

Známky ochranné. — Řízení před nss-em: I. Výnos, kterým min. obch. oznamuje chraniteli, že pojalo pochybnosti o registrační způsobilosti ochranné známky, a kterým jej vyzývá, aby podal průkazy pochybnosti ty rozptylující, není rozhodnutím podle § 2 zák. o ss a jest proto stížnost proti němu nepřípustná. — II. Je podle § 3 č. 4 známk. zák. přípustný výmaz známek (pro sirky) z důvodu, že známky obsahují vyobrazení sokola a skauta a budí tak u konsumentů dojem, že na výtěžku z odbytu zboží mají účast organisace sokolská a skautská, ač tomu tak není?
(Nález ze dne 4. dubna 1929 č. 6695.)
Prejudikatura: Boh. A 7204/28.
Věc: Firma Sch. a synovec, sirkárna v N. D. (adv. Dr. Otto Stein z Prahy) proti ministerstvu obchodu o ochranné známky.
Výrok: Stížnost do výnosu min. obch. z 12. února 1927 se odmítá jako nepřípustná; stížnosti do rozhodnutí téhož úřadu z 29. ledna 1927 a ze 14. dubna 1927 se zamítají jako bezdůvodné.
Důvody: Podle správních spisů byly pro stěžující si firmu u obch. komory v Plzni pro zápalky zapsány známky č. 2494 a 2502. Známka č. 2494 jest provedena na žlutém podkladě červenou barvou a zobrazuje poprsí mladého muže v širokém klobouku se šátkem uvázaným kol krku, držícího v levé ruce dalekohled. Poprsí to obejmuto je dole stilisovanou stuhou, nesoucí nápadně provedený nápis »Skaut« a pod ním méně nápadný nápis »zápalky«. V pravém rohu známky jsou umístěny písmeny S. N. J. Celek jest orámován tenkou červenou linkou. — Známka č. 2502 pozůstává z postavy mladého muže, oděného v rudou košili a šedočervené spodky; levá část těla a levá ruka jest oděna v kabátec stejné barvy, opatřena čamarovým zapínáním. Postava drží v levé ruce žerď praporu, provedeného v barvě bílé, červené a modré, v pravé ruce kulatou čapku barvy temně modré, opatřenou kokardou, za kterou tkví předmět připomínající svým tvarem ptačí péro. V pravo od postavy jsou modře provedené iniciálky Č. S. R. a pod nimi nápadně v rudé barvě nápis »české zápalky«. V levo od postavy jsou umístěna písmena S. N. J. Pozadí tvoří silhueta Hradčan v temně modré barvě, ozářená sluncem za ní umístěným. Celek jest orámován sytě červeným pásem. I. Podáním z 10. února 1927 upozornil Svaz junáků skautů v Praze min. obch., že známka č. 2494 je způsobilá ke klamání obecenstva a navrhl, aby byla podle § 21 lit. d) znám. zák. vymazána. Výnosem z 12. února 1927 sdělilo min. obch. prostřednictvím obch. komory v Plzni st-lce, že pojalo pochybnosti o registrační způsobilosti známky č. 2494 z těchto důvodů: Známka obsahuje mimo jiné vyobrazení muže ve skautském kroji a nápis »Skaut zápalky«. Známka obsahující takové vyobrazení a nápis jest v kruzích konsumentů všeobecně vykládána v ten smysl, že Svaz junáků skautů participuje na zisku a prodeji zboží, čímž se podporuje jeho odbyt. Proto se v takových případech vyžaduje průkaz o tom, že od spolků ve známce jmenovaných bylo dáno povolení k uvedení jejich jména ve známce. Chranitelka se tudíž vyzývá, aby předložila průkaz o povolení svazu junáků skautů v Praze, jinak by byla známka ta jako klamavá vyloučena z ochranu podle § 3 č. 4 známk zák.
II. Dne 16. března 1927 podala st-lka min-u obch. vyjádření, v němž přiznala, že vyobrazení ve známce č. 2494 představuje všeobecně turistu-skauta, těšícího se v dnešní době veřejné oblibě. Skauting je však moderní způsob tělovýchovy, nepožívá zvláštní ochrany zákonné a Svaz junáků skautů není ani spolkem podle spolk. zák., ani právnickou osobou podle zák. obč. Skautství neznamená příslušnost k nějakému spolku a také kroj skautský nepožívá zvláštní zákonné ochrany. Není tedy možno mluviti vůbec o klamání konsumujícího obecenstva, nehledě ani k tomu, že § 3 č. 4 známk. pák. má na mysli toliko původ a jakost výrobku, na což vyobrazení skauta v daném případě nepoukazuje.
Výnosem ze 14. dubna 1927 setrvalo min. obch. na pochybnostech původně vyslovených a nařídilo podle § 21 lit. d) známk. zák. výmaz známky č. 2494. V důvodech jest opakován obsah výnosu z 12. února 1927 a konstatováno, že průkaz o povolení svazem skautů nebyl podán; mimo to uvádí se v důvodech ještě toto: »Konsumenti, jejichž názor při zkoumání registrační způsobilosti je jedině směrodatný, budou vzhledem k tomu, že tato známka je zapsána pro území republiky čsl., spatřovati ve zmíněné známce zobrazení skauta čsl. Poněvadž pak čsl. skauti jsou organisováni ve spolku »Svaz junáků skautů v Praze« a poněvadž jak ochranitelka sama doznává, jsou skauti v dnešní době sportu ve veliké oblibě, bude se konsumentstvo právem domnívati, že se zde jedná o zboží, z jehož výtěžku plyne určitý podíl ve prospěch skautské organisace. Na známce je zřejmě vyobrazeni skaut, jehož kroj je všeobecně znám; i pro toho, kdo by měl pochybnosti o tom ve smyslu námitek ochranitelky, jest poukázati na nápis »Skaut« umístěný pod obrazem, který každou pochybnost v tomto směru vylučuje.«
III. Výnosem z 10. prosince 1926 dalo min. obch. st-lce sděliti, že pojalo pochybnost o registrační způsobilosti známky č. 2502 z těchto důvodů: Známka obsahuje mimo jiné též vyobrazení muže v sokolském kroji. Známka obsahující takové vyobrazení jest konsumujícím obecenstvem pro všeobecnou oblíbenost podniků sokolských hojně vyhledávána, poněvadž komsumenstvo se právem domnívá, že určitý obnos z prodeje zboží takovou známkou opatřeného plyne ve prospěch jedné nebo více jednot sokolských. Proto se v takových případech, ježto jde o význačnou národní instituci, která se stala důležitou složkou národního života, nutně vyžaduje průkazu o tom, že k používání vyobrazení muže v sokolském kroji bylo dáno Č. O. S. povolení. Bez podání průkazu o tomto povoleni bylo by známku jako klamavou vyloučiti z ochrany podle § 3 č. 4 známk. zák.
Ve vyjádření proti tomu podaném připustila st-lka, že muže vyobrazeného v pozastavené známce možno pokládati za oděného sokolským krojem, ba že i čapka, kterou v ruce drží se zdánlivě podobá čapce sokolské, dovozovala však, že ve skutečnosti tomu tak není, ježto je zde celá řada detailů, kterými se liší oděv vyobrazeného muže od kroje sokolského. Nad to neobsahuje známka známé iniciálky Č. O. S., nýbrž iniciálky Č. S. R. V případě pak, že min. obch. setrvá na svých pochybnostech, projevila st-lka ochotu jednati s Č. O. S. a prodávati zápalky buď ve prospěch její, nebo ve prospěch některé jednoty.
Výnosem z 29. ledna 1927 setrvalo min. obch. na pochybnostech původně pojatých a nařídilo na podkladě § 21 lit. d) resp. § 3 č. 4 známk. zák. výmaz známky č. 2502/Plzeň z důvodů, uvedených ve výnosu z 10. prosince 1926 a doplněných jednak konstatováním, že žádaný průkaz nebyl podán, jednak následujícím dodatkem: »Při zkoumání registrační způsobilosti známky je rozhodujícím názor konsumentů, kteří budou vždy spatřovati v této známce vyobrazení muže v sokolském kroji. Není třeba, aby sokolský kroj byl na známce proveden do všech podrobností, nýbrž stačí, když vyobrazení činí celkový dojem tohoto kroje. Ani případné dodatečné povolení české obce sokolské nemůže odstraniti nezpůsobilost této známky, neboť oprávnění v těchto případech musí tu býti již v době zápisu známky.«
Do těchto tří výnosů podala firma stížnosti.
Stížnost proti výnosu z 12. února 1927 shledal nss nepřípustnou, poněvadž pouhé sdělení, že min. obch. pojalo pochybnosti o registrační způsobilosti známky, a vyzvání chranitele, aby podal průkazy, kterými by tyto pochybnosti mohly býti rozptýleny, má povahu přípravného procesního opatření pro vydání rozhodnutí ve věci samé, kterým není prejudikováno tomuto rozhodnuti a které není proto způsbilé zasáhnouti do subj. práv chranitele. Proto nemá cit. výnos povahu rozhodnutí nebo opatření správního úřadu ve smyslu § 2 zák. o ss.
O zbývajících dvou stížnostech uvážil nss toto:
Podle § 3 č. 4 známk. zák. jsou z registrace vyloučeny a podle § 21 lit. d) cit. zák. mají býti vymazány známky, které obsahují nemravná, pohoršlivá, nebo jinak veř. řádu odporující vyobrazení, nápisy nebo takové údaje, které neodpovídají skutečným obchodním poměrům nebo pravdě a jsou způsobilé k oklamání konsumujícího obecenstva.
Žal. úřad opíraje se o tuto normu neuvedl sice výslovně, které z jejích ustanovení považuje za porušené zápisem pozastavených známek, přesto však je nepochybno se zřetelem na povahu věci, obsah provedeného řízení a nař. rozhodnutí, že neměl obsah známek za nemravný, pohoršlivý, nebo jinak se příčící veř. řádu, nýbrž že vycházel ze zjištění, že známky obsahují údaje, které odporují skutečným obchodním poměrům, tedy i pravdě a jsou způsobilé v tomto smyslu oklamati konsumující obecenstvo. Stížnosti ostatně v té příčině výtek nečiní, nýbrž zřejmě nař. rozhodnutí takto posuzují. Sluší tedy zkoumati, zdali ustanovení posléze uvedené lze na dané případy v zásadě aplikovati, případně, zda žal. úřad měl skutkový podklad pro tuto aplikaci.
V té příčině jest předeslati, že skutečné obchodní poměry — jak se specielně při obchodu se sirkami na území tohoto státu po více desetiletí vyvinuly — jsou motoricky takové, že komsumující obecenstvo si navyklo, z údajů na obalech sirek, v nichž jest obsaženo pregnantní vyznačení některé veřejnosti všeobecně známé instituce (korporace, sdružení) usuzovati na to, že instituce ta má z prodeje takových sirek prospěch, participujíc nějakým podílem na zisku. Proto lze údaje takové označiti za odpovídající skutečným obchodním poměrům a tím i pravdě jen tehdy, když dotyčné instituci jest vskutku poskytnuta účast na výnosu z prodeje dotyčného zboží. Není-li tomu tak, neodpovídají údaje takové pravdě a jsou také způsobilé vyvolati v konsumentu mylné mínění a tím jej oklamati v předpokladech, ze kterých kupuje právě toto zboží.
Z tohoto zásadního hlediska vycházel i žal. úřad a pojal nad to ustamovení zák. v ten smysl, že údaji způsobilými podle § 3 č. 4 znám. zák. oklamati konsumující obecenstvo mohou, býti nejen slovní součástky ochranných známek, nýbrž i jejich části obrazové. Proti tomuto — posléz uvedenému — právnímu pojetí zákona stížnosti nebrojí a nemá tudíž nss podkladu pro to, aby v té příčině nař. rozhodnutí přezkoumával.
Stížnosti obracejí se toliko proti názoru žal. úřadu, že známkový údaj odporující skutečným poměrům obchodním, tudíž i pravdě, a způsobilý oklamati konsumujíoí obecenstvo tu je, jestliže obsah známky — chránící zboží — je s to vzbuditi v tomto obecenstvu domnění, že na výtěžku z prodeje tohoto zboží participuje nějaká populární známá instituce nebo sdružení, ač tomu ve skutečnosti tak není; stížnosti namítají, že toto pojetí zákona jest příliš široké, ježto z jeho doslovu nelze vyvoditi více nežli úmysl a tendenci ochrániti konsumující obecenstvo klamu jedině v otázce jakosti a původu zboží. Avšak pro takový úzký výklad neposkytuje § 3 č. 4 znám. zák. ani jiný předpis práva známkového právního podkladu. Naopak skutkový předpoklad pro užití uvedeného předpisu jest po zákonu považovati za daný, je-li ze známky patrný nepravdivý údaj, který je s to oklamati konsumující obecenstvo v jakémkoliv podstatném směru o zboží chráněném, tedy nejen tehdy, lze-li z obsahu známky usouditi, že zboží to je určitého původu, nebo že má určité vlastnosti, kterých ve skutečnosti nemá, nýbrž i tehdy, ukazuje-li známka na jiné nepravdivé okolnosti související s výrobou, nebo mající význam pro odbyt zboží jí chráněného a lze-li se důvodně obávati, že obecenstvo bude zboží to kupovali právě jen v důvěře v obsah známky a k vůli těmto nesprávně udaným neb naznačeným okolnostem (srov. nál. Boh. A. 7204/28). Není proto tato výtka důvodná.
St-lka vytýká dále po právní stránce, že žal. úřad neprávem žádal od ní průkaz o tom, že Č. O. S. dala svolení k tomu, aby užívala ve známce č. 2502/Plzeň postavy oděné v sokolský kroj. Jest ovšem pravda, že žal. úřad, vysloviv, že pro nedostatek povolení České obce sokolské k používání vyobrazení muže v sokolském kroji ve známce č. 2502 pokládá známku za klamavou, dal na jevo, že by v opačném případě upustil od výmazu i přes registrační nezpůsobilost této známky; leč tím nemohl zasáhnouti do subj. práva st-lčina. Neboť byť i úřad takto byl naznačil, že by za uvedeného pedpokladu přešel přes údaj, nesrovnávající se se skutečnými obchodními poměry, jak shora byly vylíčeny, nelze přece ze zákona dovodit i nárok na to, aby zmíněné poměry nebyly vzaty za podklad nař. rozhodnutí. Není proto ani tato výtka stížnosti důvodnou.
Po stránce skutkové vychází žal. úřad ze zjištění, že pozastavené známky obsahují jednak nápis »Zápalky Skaut«, a vyobrazení skauta, resp. vyobrazení sokola a že právě tyto údaje jsou s to vzbuditi v konsumujícím obecenstvu domnění skutečnosti neodpovídající, totiž že na výtěžku docíleném odbytem zboží známkami těmi chráněného participuje organisace čsl. skautů, resp. čsl. sokolstva.
Stížnost podaná proti výmazu známky č. 2494/Plzeň připouští, že vyobrazení v této známce obsažené připomíná oděv, jehož používají naši skauti a že rovněž slovo »Skaut« na skauty poukazuje. Stran známky č. 2502/Plzeň popírá sice stížnost, že vyobrazení muže v této známce znázorněného lze považovati za muže oděného sokolským krojem, leč v řízení správním připustila st-lka výslovně, že oděv muže v ní znázorněného může vzbuditi dojem, že jde o muže oděného sokolským krojem.
Žal. úřad měl tudíž v údajích st-lky samotné bezvadný podklad pro skutková zjištění, z nichž vycházel, že postavy v pozastavených známkách vyobrazené znázorňují osoby oděné v kroj skautký, resp. sokolský. V důsledku toho nelze shledati vadným úsudek žal. úřadu založený na tomto zjištění, že totiž vyobrazení a text známky č. 2494 může býti pojímáno konsumujícím obecenstvem jako poukaz na čsl. skauty, vyobrazení pak ve známce č. 2502 jako údaj poukazující na čsl. organisaci sokolskou. Další skutkový závěr žal. úřadu, že tento údaj může vzbuditi v konsumenstvu dojem, že organisace čsl. skautů, pokud se týče organisace čsl. sokolstva na výtěžku z prodeje zboží takto chráněného participuje a že tím může býti podporován odbyt tohoto zboží, neshledal nss rovněž vadným, ježto není za daného stavu věci ani nemožným, ani jinak logicky nesprávným, právě naopak odpovídá tento úsudek — jak bylo shora uvedeno — notorickým obchodním poměrům, jak se v obchodu se zápalkami vyvinuly. K pojetí tohoto úsudku nebylo proto ani zapotřebí zvláštních odborných znalostí a nemusil proto žal. úřad — jak stížnosti mylně za to mají — v té příčině slyšeti ještě znalce.
Po názoru stížností nestačí ovšem to vše ještě k výmazu zmíněných známek, ježto organisace sokolská, ani její kroj nepožívá žádné zvláštní zákonné ochrany, a ježto údaj jsoucí ve vztahu ke skautům neznamená ještě příslušnost k nějaké organisaci vůbec, tím méně pak ke Svazu junáků a skautů čsl., který dle tvrzení stížnosti není v čsl. republice zákonitým způsobem organisován. Avšak veškeré tyto okolnosti nemají pro právní posouzení daného sporu významu, neboť jest zcela lhostejno, zdali kroj sokolský nebo skautský jest zvláště chráněn, právě tak, jako je-li to neb ono sdružení organisováno ve shodě s právním řádem. Po názoru nss-u dostačí pro závěry žal. úřadem čerpané úplně skutečnost, že to které sdružení de facto existuje, že užívá určitého kroje a že tyto okolnosti jsou všeobecně konsumujícímu publiku známy, jakož, že i organisace ty těší se určité popularitě a oblibě. Veškeré tyto okolnosti jsou pokud jde o organisaci čsl. sokolstva a čsl. skautů notoricky známé a stížnosti také jejich existenci nepopřely. Pro zjištění pak, že svaz junáků skautů je v čsl. republice fakticky organisován, měl nad to žal. úřad v podání tohoto svazu a stanovách mu připojených dostatečný podklad.
Z podaných vývodů plyne, že konaným šetřením a správným logickým myšlenkovým postupem jsou podepřeny závěry žal. úřadu, došlé výrazu v nař. rozhodnutích, totiž že údaje obsažené v pozastavených známkách dopouští úsudek konsumujícího obecenstva, že na výtěžku z odbytu sirek, těmito známkami chráněných participují obecně známé, populární a oblíbené organisace sokolské a čsl. skautů, ač tomu tak není — že jsou tudíž nepravdivé a že jsou s to klamně sváděti konstruující obecenstvo ke kupování a tedy i k podporování tohoto zboží. Je-li tomu tak, pak jsou ovšem skutkové předpoklady pro užití § 3 č. 4 znám. zák. dány, a dospěl-li žal. úřad k témuž výsledku, nelze mu proto činiti výtek ani formálních, ani věcných.

Citace:

č. 7851. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 550-555.