č. 7984.

Školství. — Pozemková reforma. — Legionáři: 1 Místo školníka při veřejné škole národní spadá pod předpisy zákona legionářského č. 462/19. — 2 Právům uchazeče-legionáře není na újmu závazek, uložený obci stpú-em při nabytí zabrané půdy, že místo školnické bude propůjčeno určitému býv. zaměstnanci na zabrané půdě.
(Nález ze dne 31. května 1929 č. 24823/27.)
Prejudikatura: Boh. A 1462/22.
Věc: Josef P. v L. proti ministerstvu školství a národní osvěty stran obsazení místa školníka.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Matěj M., býv. zřízenec panství 1-ckého, byl na základě výměru stpú-u z 8. července 1925 ustanoven školníkem při nově zřízené škole měšťanské v L., která byla umístěna v zámku prodaném obci L. od panství 1-ckého s částí velkostatku; prodej se stal se svolením stpú-u, jenž propustil ony reality ze záboru s podmínkou, že obec ustanoví býv. panského kočího Matěje M. školníkem při nově zřízené škole.
O stížnosti Josefa P., kamenického dělníka v L., domáhající se zrušení dosavadního aktu mšr-y v L. ze září 1925, poněvadž mělo místo býti obsazeno jím jakožto legionářem a nikoliv Matějem M., rozhodlo min. škol. nař. výnosem takto: »Stpú v Praze přípisem z 30. března 1927 sdělil sem, že v daném případě jde o zaměstnance zabraného velkého 43*
majetku, který provedením poz. reformy přišel o dosavadní svoje zaměstnání. Stpú jest povinen podle ustanovení § 75 zák. náhr. ze 17. února 1922 č. 77 Sb. zajistiti další existenci takto poškozených zaměstnanců v prvé řadě opatřením dalšího zaměstnání a to, pokud možno, na půdě neb objektech ze záborového souboru pocházejících. Obec 1-cká koupila od býv. majitele velkostatku vedle pozemků též veškeré budovy velkostatku v obci 1-cké, zejména budovu, v níž byly umístěny kanceláře velkostatku. Budovu tu zakoupila obec jedině proto, aby v ní po příslušných adaptacích mohla býti umístěna měšťanská škola. Jak ze svrchu uvedeného vyplývá, jde o objekt, který byl v záboru a teprv odprodejem obci a schválením trhové smlouvy bude stpú-em z nexu záborového propuštěn. Příslušelo tedy podle ustanovení § 7 zák. záb. stpú-u právo stanovití podmínky, za nichž lze svoliti k propuštění koupeného objektu ze záboru. Podle stálé judikatury nss-u sluší i odprodeje zabraného velkého majetku, povolené stp-em, pokládati za provádění poz. reformy a tu jest stpú povinen, zachovati i v těchto případech zákonná ustanovení, ukládající mu povinnost, zajistiti zaměstnance, kteří přišli při provádění poz. reformy o dosavadní zaměstnání. V důsledku této povinnosti uložil stpú kupující obci, která se stala majitelkou budovy, pocházející ze záborového souboru, závazek, zajistiti býv. zaměstnance na zabraném velkém majetku zaměstnaného Matěje M. udělením místa školníka na nově zřízené škole občanské, umístěné v budově, propuštěné ze záboru. Stpú nemůže od svého požadavku ustanovení Matěje M. školníkem z důvodů svrchu vylíčených upustiti. Vzhledem k tomu, co výše uvedeno, vrací min. škol. spisy s podotknutím, že případ tento dlužno pokládati za výjimečný, a má za to, že nelze jej subsumovati pod ustanovení § 4 zák. č. 462/19, poněvadž se okolnosti, za nichž se stalo obsazení místa školnického v L., vymykají vlivu zdejšího min-a. V důsledku toho není min-.u škol. možno, přihlédnouti ke stížnosti legionáře Josefa P., pokud se týče na podkladě této stížnosti rozhodnouti podle § 14 zák. č. 462/19«.
Proti tomuto výnosu směřuje stížnost legionáře Josefa P. Rozhoduje o ní, řídil se nss těmito úvahami:
Zákon z 24. července 1919 č. 462 Sb. o propůjčování míst legionářům ustanovuje v bodu a) § 4, že všechna místa sluhů a dohlížitelů (dozorců) u státních úřadů, trestnic a jiných ústavů, na které nese stát buď celý náklad aneb část nákladu, rovněž tak ve službách zemských, okresních a obecních úřadů i fondů veřejných jsou služebními místy, vyhraženými legionářům, a to do určitého rozsahu, vytčeného v dalším kontextu § 4.
Odpovídá konstantní judikatuře nss-u a žal. úřad ani nepopírá, že místa školníků na veř. školách národních jsou takovými legionářům vyhraženými místy (srovn. nál. Boh. A 1462/1922).
Dále týž zákon praví v § 14, že v případě, bylo-li nějaké místo obsazeno proti ustanovením tohoto zákona, jest povinno min., jemuž podléhá úřad, ústav nebo závod, jenž místo obsadil, prohlásiti obsazení místa za neplatné a naříditi, aby byl propuštěn ten, kdo místo obdržel.
V konkrétním případě odepřelo žal. min. tak učiniti stran místa školníka na veř. škole občanské, obsazeného nelegionářem, ač o takový zákrok zažádal stěžující si legionář, a to jedině z důvodu, že obec jako majitelka budovy, v níž škola je umístěna, vzala při propuštění budovy ze záboru na sebe závazek uložený jí stpú-em (čl. 1 § 75 třetí odst. zák. č. 220/22), že převezme dosavadního zřízence zabraného velkostatku za školníka na škole, umístěné v řečené budově.
Avšak nss jest v souhlasu s vývody stížnosti názoru, že nař. rozhodnutím, jak jest odůvodněno, byl porušen zákon č. 462/19 v ustanoveních, kteráž jsou uvedena svrchu; případnému zákonnému nároku legionářů na udělení místa školnického na škole nemůže býti na újmu, převzal-li vlastník budovy školní nějaký závazek, na němž jest závislým převod této reality na něho, neboť dotčený nárok legionářský jest zákonem poskytován absolutně a nezávisle na podmínkách, směrodatných toliko pro nabývání půdy, zabrané cestou poz. reformy.

Citace:

č. 7984. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 832-834.