č. 8023.
Živnostenské právo. — Řízení před nss-emu — Samospráva obecní: 1 * Obec s vlastním statutem, jejíž magistrát povolil přenesení živnosti hostinské, obsahující několik oprávnění podle § 16 živn. ř., do jiné místnosti, není podle § 20 odst. 3 živn. ř. legitimována k stížnosti na nss do rozhodnutí vyšší stolice, jímž povoleno bylo přenesení jen některých z oněch oprávnění. — 2 Primátor pražský jest oprávněn podávati jménem obce pražské stížnosti na nss, na jichž podání se rada městská usnesla.
(Nález ze dne 11. června 1929 č. 33.600/28.)
Věc: Obec hlavního města Prahy proti ministerstvu obchodu o přenesení koncese hostinské a výčepnické. Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Výměrem z 26. července 1927 schválil magistrát ni. m. Prahy na základě § 20 živn. řádu, aby Jan P. přeložil svoji živnost hostinskou a výčepnickou z domu čp. .. . do domu čp. ., „ a to do místností, jež budou Janem P. vykázány a stavebně schváleny. Schválení toto bylo podrobeno omezení, že živnost se nebude provozovati přes ulici, nýbrž pouze pro potřeby hostů v hotelu.
Z tohoto rozhodnutí podal odvolání Jan P., domáhaje se zrušení posléz uvedeného omezení, a mimo něj podala stížnost na rozhodnutí to i místní rada pro Prahu 11, dožadujíc se v ní, aby povolení k přenesení zmíněných oprávnění bylo P-ovi odepřeno. Zsp v Praze k této stížnosti zrušila výměr prvé stolice, protože se příčí ustanovení § 20 živn. ř., neboť nejde o přeložení živnosti hostinské a výčepnické v téže osadě a nebylo přípustno schváliti přeložení dílčích oprávnění lit. b) a g) § 16 živn. ř. (podávati pokrmy a míti dovolené hry) a vyslovila, že následkem toho odpadla potřeba rozhodnouti o odvolání P-ově.
K rekursu Jana P. zrušilo min. obch. nař. rozhodnutím tento výnos, pokud jím bylo vysloveno, že nejde o přeložení koncese v téže osadě, a schválilo přeložení koncese Jana P., pokud jde o oprávnění k výčepu piva, vína, pálených nápojů lihových, vyjmouc kořalku, podávati kávu, čaj, čokoládu a jiné teplé náoje a občerstvení s vyloučením oprávnění podávati pokrmy a míti dovolené hry (§ 16 lit. b) a g) živn. ř.). Schválení přeložiti také toto oprávnění bylo odepřeno se zřetelem k ustanovení 20 cit. zák. Zároveň bylo zrušeno omezení obsažené ve výměru prvé stolice, že živnost nebude se provozovati přes ulici, nýbrž pouze pro potřebu hostů v hotelu.
Proti rozhodnutí tomu podala stížnost obec pražská. Žal. úřad i zúčastněná strana — Jan P. — popírají v odv. spisech legitimaci obce k této stížnosti, a to jednak proto, že stížnost primátora — bez usnesení zastupitelstva hl. m. Prahy — nelze pokládati za stížnost obce, jednak proto, že i kdyby šlo o stížnost obce, přece se této podle § 20 odst. 3 živn. ř. k tomu nedostává legitimace.
V prvém směru je tato námitka bezdůvodná. Podává-li se stížnost k nss jménem obce, jest po rozumu § 7 č. 76/19 třeba výkazu o tom, že na podání stížnosti usnesla se obecní (městská) rada. Usnesení obecního (městského) zastupiteltva není k podání stížnosti potřeba, protože podle obecního řádu pražského podání stížnosti není obecnímu (městskému) zastupitelstvu vyhrazeno.
V daném případě byl se stížností předložen výpis z protokolu o schůzi měst. rady ze 7. září 1928, obsahující usnesení o podání stížnosti k nss. Dle § 70 obec. řádu pražského jest starosta (nyní primátor) představeným měst. rady a jako takový oprávněn a povinen její usnesení provésti (§ 138). Dlužno proto stížnost, kterou podal za obec hl. m. Prahy primátor, považovati za projev vůle onoho orgánu, který má podle § 7 zák. č. 76/19 právo jménem obce bráti rozhodnutí úřadu správního v odpor.
Pokud jde o další důvod, z něhož odv. spisy dovozují nedostatek legitimace obce k stížnosti, uvažoval nss takto:
Nss nepokládal v tomto případě za potřebné, aby řešil zásadně otázku, lze-li ve smyslu ustanovení § 2 zák. o ss shledati porušení nějakého subj. práva obce v tom, že živn. úřad povolí majiteli živn. koncese její sení z jedněch místností do jiných místností v téže obci. To proto, že v tomto případě došel k závěru, že legitimaci k stížnosti obci pražské nelze přiznati ani tehdy, kdyby zásadní otázka ta byla zodpovědná kladně. Tento závěr spočívá na následujících úvahách:
§ 20 odst. 3 živn. ř. stanoví, že obec má právo rekursu proti rozhodnutí, jímž přes její námitky bylo živn. úřadem povoleno přenesení hostinské živnosti do jiné místnosti, jen tehdy, nebylo-li povolení uděleno živn. úřadem obce, mající vlastní statut. Podle toho obci pražské jakožto obci s vlastním statutem nepřísluší právo odvolání proti takovýmto rozhodnutím, vydaným její magistrátem. Důvod této disposice zákona hledati jest v tom, že obec s vlastním statutem, jsouc povolána k rozhodování o živn. věcech, má možnost svůj názor o přípustnosti přenesení hostinské živnosti při rozhodování o takového žádosti svými orgány autoritativně uplatniti, takže by bylo nemístné, aby jí bylo poskytnuto právo, tento jednou jí samou určitým způsobem (povolením přenesení) k platnosti přivedený názor zase instanční cestou bráti v odpor. Z toho pak plyne dále, že obec s vlastním statutem nemá práva, aby brala v odpor rozhodnutí vyšší stolice vyvolané v takovéto věci, které je s výrokem jejího orgánu v souhlase. Při tom je lhostejné, jde-li o rozhodnutí, které výrok ten přímo potvrzuje, anebo jej v dalším postupu instančním svým obsahem opět restituuje.
Zkoumá-li se, jde-li v konkrétním případě o takovýto souhlasný výrok pražského magistrátu a min. obch., jehož rozhodnutí pražská obec béře svou stížností v odpor, shledá se toto:
Magistrát povolil Janu P. přenesení jeho hostinské koncese s oprávněními podle § 16 lit. b, c, d, f, g z místností v domě č. p.... v Praze 4. do místností v Praze 9. .. ., s podmínkou, že živnost se nebude provozovati přes ulici, nýbrž pouze pro potřebu hostů v hotelu v domě posléz uvedeném. Žal. úřad ve svém rozhodnutí povolil přenesení oné živnosti, pokud jde o oprávnění podle § 16 lit. c, d, f bez zmíněného, magistrátem stanoveného omezení, které zrušil, nepovolil však přenesení oprávnění dle § 16 lit. b, g.
Ve stížnosti obce pražské se praví, že »pokud jde o zrušení podmínky, omezující koncesionáře na hotelové hosty, ježto stalo se to na základě přípustné volné úvahy, nelze se ovšem brániti«. Nečelí tedy stížnost proti této odchylce, kterou se liší rozhodnutí min-a obch. od rozhodnutí magistrátu. Předmětem stížnosti jest rozhodnutí min-a vnitra, pokud jím bylo vysloveno, že se povoluje přenesení oprávnění dle § 16 lit. c, d, f s vyloučením oprávnění dle lit. b) g). Povolení k přenesení všech těchto oprávnění bylo J. P-ovi uděleno také magistrátem obce pražské. Je tedy nař. rozhodnutí, pokud jde o oprávnění dle § 16 lit. c, d, f, konformní s rozhodnutím magistrátu, liší se od něho však výrokem o oprávněních lit. b, g tím, že magistrátem schválené přenesení také těchto oprávněnu' odepírá.
Nss stojí na stanovisku, že obec s vlastním statutem není dle 3. odst. § 20 živn. ř. legitimována stěžovati si na rozhodnutí vyššího úřadu živn. pouze tenkráte, když rozhodnutí jeho je v celém rozsahu konformní s rozhodnutím obce s vlastním statutem, nýbrž ani tenkráte, když rozhodnutí vyššího úřadu straně (živnostníku) poskytuje méně práv, než rozhodnutí obce samé. Nelzeť ani v takovém případě tvrditi, že by strana byla rozhodnutím vyššího úřadu nabyla nějakých oprávnění proti vůli obce.
Když tedy v daném případě magistrát povolil přenesení těchže oprávnění živnosti hostinské a výčepnické jako žal. min. a kromě toho ještě dalších oprávněnu, není obce pražská legitimována bráti stížností v odpor rozhodnutí min-a z toho důvodu, že neschválilo také přenesení těchto dalších oprávnění. Ježto pak přihlížení k divergenci obou rozhodnutí spočívající v tom, že min. odstranilo omezení stanovené magistrátem, — a posouzení jejího významu pro spor je stížností, v jejímž rámci nss musí rozhodovati (§ 18 zák. o ss), z judikování nss-u vyloučeno, bylo nutno stížnost odmítnouti jako nepřípustnou.