č. 7985.

Zaměstnanci veřejní. — Řízení správní: 1 Učitelské osoby, které požívají výhody zvýšeného započítání služební doby podle § 1 odst 2 zák. č. 47/1870 ř. z., nemají nároku, aby jim pro vyměření pense za každý služební rok nad 10 roků čítáno bylo 2-4% místo pouhých 2% pens. základny. — 2 Musí býti pensijní dekret doručen do vlastních rukou?
(Nález ze dne 31. května 1929 č. 6940.)
Věc: Marie K. v L. proti ministerstvu školství a národní osvěty o doplatek aktivních požitků a výměru pense.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud zastavila výplatu aktivních platů st-lčiných koncem měsíce června 1 9 2 8, se zrušují pro nezákonnost; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Min. škol. dalo výnosem ze 4. dubna 1928 st-lku, profesorku při státním ústavu učitelském v L., na vlastní její žádost podle § 85 zák. z 28. července 1917 č. 319 ř. z. na trvalý odpočinek se zákonitými platy výslužnými. Zároveň jí započetlo podle posledního odstavce § 65 cit. zák. službu ztrávenou na školách spolku »Komenský« ve Vídni v rozsahu 10 měsíců a na obecné škole v J. v rozsahu 1 měsíce, 27 dní pro výměru výslužného. Současně vyzvalo svůj referát v Bratislavě, aby st-lce zastavil koncem měsíce června 1928, kterýmž dnem ji zprostilo činné služby, dosavadní služ. plat a aby jí se zřetelem k její pro výměru výslužného započítatelné a započtené služ. době poukázal od 1. července 1928 k výplatě příslušné odpočivné platy: výslužné ročních 8448 Kč.
Referát min. škol. v Bratislavě intimoval výrok tento st-lce výnosem ze 16. dubna 1928 a doložil, že v jeho důsledku zastavuje st-lčiny dosavadní požitky služební koncem měsíce června 1928, kdy se st-lka zprošťuje činné služby, a že se zřetelem k jejím pro výměru výslužného započítatelné a započtené služební době vyměřuje st-lce se souhlasem gfř v Bratislavě k výplatě ode dne 1. července 1928 příslušné odpočivné platy na dobu života: výslužné ročních 8448 Kč, t. j. 44% její pensijní základny 19200 Kč. Dne 14. června 1928 předložila st-lka min-u škol. žádost, v níž uplatňovala nárok na přiznání výhody podle odst. 1 § 67 služ. pragmatiky profesorské. Tato žádost jest podle spisů dotud nevyřízena.
O stížnosti uvážil nss takto:
Především namítá stížnost, že výnos referátu min. škol. v Bratislavě, jenž byl dne 29. června 1928 dodán jejímu, k přijetí za ni nelegitimovanému, nezletilému synovci Josefu K., byl jí dodán teprv dne 3. července 1928. Nemohl prý proto úřad po právu zastaviti st-lce z důvodu pensionování aktivní plat již koncem června 1928, nýbrž mohlo se tak stati nejdříve koncem července 1928.
Nss shledal v tomto bodě stížnost důvodnou.
Podle ustálené judikatury tohoto soudu dlužno zásadně požadovali doručení do vlastních rukou strany a může býti toto doručení účinně nahraženo jiným způsobem doručovacím jen tam, kde to nějaká norma právní připouští (srovn. na př. nál. Boh. A 539/20, 5798/26, 7672/29 a j.). Pro případy pensionování takové normy není Proto nelze nař. rozhodnutí považovati za doručená dnem 29. června 1928, kdy dodána byla podle spisů jiné osobě než st-lce. Že by osoba ta byla zmocněna ku přijetí nař. výnosů, ze spisů nevychází a není také žal. úřadem tvrzeno. Ježto není dále spisy vyvráceno, že by se byla st-lka o nař. rozhodnutích dověděla dříve, než jak stížnost uvádí, a úřad sám v řízení před nss netvrdil, že by nař. výnosy byly doručeny dříve, sluší vycházeti z předpokladu, že nař. rozhodnutí byla dodána st-lce teprv dne 3. července 1928. Než pak po rozumu § 139 odst. 3 zák. č. 103/26 mohlo po právu nastati zastavení st-lčina aktivního platu teprv posledním dnem července 1928, jakožto měsíce, v němž byla st-lka dekretem vyrozuměna o svém pensionování. Porušily tudíž nař. výnosy na úkor st-lčin zákon potud, pokud bylo vysloveno zastavení jejího akt. platu již koncem června 1928.
Stížnost dále namítá, že rozhodnutí úřadu jsou v rozporu se zákonem proto, že při vyměření výslužného provedla nesprávně přepočtení celkové započítatelné služební doby st-lčiny a že v důsledku toho nesprávně vypočetla i procentní sazbu pro stanovení výše služného. St-lce náleží prý vzhledem k její započítatelné a započtené služ. době podle § 1 odst. 2 zák. z 9. dubna 1870 č. 47 ř. z. ve spojení s §em 1 odst. 4 zák. ze 14. května 1896 č. 74 ř. z. a čl. 4 § 1 zák. z 19. února 1907 č. 34 ř. z. 47-2% pensijní základny a ne toliko 44%, jak za to mylně má žal. úřad.
Tuto výtku neshledal nss důvodnou.
Podle § 1 odst. 3 zák. č. 74/1896 ř, z. o zaopatření civ. úředníků státních a státních učitelů, nejsou zákonem tím dotčena pravidla, která jsou dána v § 1 odst. 2 zák. z 9. dubna 1870 č. 47 ř. z. o výslužbě učitelstva při učebních ústavech státem vydržovaných. Sluší proto přihlédnouti při zjišťování služ. doby započítatelné pro výslužné státních učitelů především k předpisu posléz uvedenému jako normě speciální a podle ní dobu tu určití. Cit. předpis stanoví, že jest počítati státním osobám učitelským službu, kterou ztrávily na některé škole státní, vyjímajíc školy cvičné, anebo jiné školy obecné tak, že se vždy vezmou 3 léta v této službě dokonaná za 4 a to i tehdy, když by někdo z některé jiné služby státní přestoupil v takovou službu učitelskou anebo naopak. Podle tohoto znění záleží výhoda co do vyměření výslužného učitelů při učilištích státem vydržovaných v tom, že se čítá každé v akt. službě dovršené tříletí za 4 léta a závisí na takto přepočtené ideální služební době délka započítatelné služ. doby. Je-li však principem tohoto určování započítatelné služ. doby přepočtení efektivní služby podle dokonaných tříletí, není tu místa pro použití předpisu 4. odstavce § 1 zák. č. 74/1896 ř. z. o tom, že zlomky jednoho roku1 přesáhujcí šest měsíců počítají se za celý rok. Nelze proto zaokrouhliti na celý rok zlomek posledního roku skutečné služ. doby té které osoby učitelské, který přesahuje 6 měsíců, před provedením přepočtení ve smyslu § 1 odst. 2 zák. č. 47/1870 ř. z. a nemá stížnost pravdu, tvrdí-li že slušela služ. dobu st-lčinu, která činila — jak nesporno — v době vydání nař. výroků 8 let 9 měsíců a 15 dnů, zaokrouhliti na 9 let a teprve těchto 9 let přepočísti ve smyslu uvedeného předpisu § 1 odst. 2 zák. č. 47/1870 ř. z.
Jak již uvedeno, činila skutečná služ. doba st-lčina v rozhodné době 8 let 9 měsíců a 15 dnů, čili po přepočtení podle § 1 odst. 2 zák. č. 47/ 1870 ř. z. 10 let, 9 měsíců, 15 dnů. Ježto bylo st-lce nař. výrokem započteno pro výměru výslužného podle § 65 posl. odst. zák. č. 319/1917 ř. z. ještě celkem 11 měsíců, 27 dní ze služby ztrávené na školách soukromých, činila celková služební doba rozhodná pro určení procenta a tím i výši výslužného 11 let 9 měsíců a 12 dní. Stanovil-li za tohoto stavu věci žal. úřad, přihlížeje k ustanovení § 1 odst. 1 zák. č. 74/1896 ř. z., procentní sazbu 44%, neporušil subj. práv st-lčiných a jest opačný názor stížnosti mylný. Dovolává-li se stížnost v této souvislosti toho, že st-lce slušelo počítati za každý rok, který přesáhuje 10 let započítatelné služ. doby 2.4% místo 2%, přehlíží, že ustanovení čl. 4 § 1 odst. 1 zák. č. 34/1907 ř. z., podle něhož zvýšena byla procentní sazba započítatelného akt. požitku za každý služ. rok po dovršení 10 služebních let na 2.4%, nevztahuje se podle výslovného znění cit. ustanovení na státní osoby učitelské, které spadají pod normu § 1 odst. 2 zák. č. 47/1870 ř. z. o úpravě výslužného. Ježto st-lka spadá pod normu posléz uvedenou, nemůže se domáhati toho, aby při výměře výslužného vzata byla za základ procentní sazba 2.4% a jest opačný její názor právně mylný.

Citace:

č. 7985. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 834-836.